My broken world A/B/O

27.

Poté, co jsem dostal od doktora instrukce jak se vyhýbat stresu, být v klidu a užívat vitamíny jsme se rozloučili a opustili jeho ordinaci.

Vyhýbání stresu považuji za ne příliš reálnou věc, vzhledem k tomu kde a s kým bydlím, ale musím se snažit nestrachovat se kvůli zbytečnostem a nerozčilovat se nad tím, jakým směrem se ubírá náš svět.

Teď pro mě musí být primární ta malá fazolka, která odpočívá v mém bříšku.

Musel jsem se usmát při tom pomyšlení a přejel si dlaní po místě, kde jsem tušil moje dítě. Harry obmotal paži kolem mého pasu a já viděl, že i jemu pohrává na tváři úsměv.

,,Věděl jsem to, ale jsem rád, že to mám potvrzené od odborníka," řekl, zatímco jsme šli k východu.

,,Nemůžu tomu uvěřit," svěřil jsem se mu, ale Harry se jen usmál.

,,Na to si zvykneš. Půjdeme teď do lékárny po tvé vitamíny a pak pojedeme domů, ano?"

Zavrtěl jsem se. Nechtělo se mi domů. Ty chvilky, které jsem trávil s Harrym, mimo jeho sídlo pro mě byly ze všech nejkrásnější a i můj alfa se mi zdál být snesitelnější a milejší. Napadlo mě, že až se naše miminko narodí, mohl bych se ho zkusit přesvědčit, abychom se odstěhovali do města, nebo alespoň blíže k městu. Nevkládal jsem do toho velké naděje, ale zkusit to můžu.

Harry pozorně studoval můj obličej a uviděl známky nesouhlasu. ,,Já vím, že se ti nechce domů. Ale mám ještě nějakou práci a večer k nám přijdou moji rodiče, takže ji musím stihnout co nejdřív."

Celé moje tělo se napnulo při zmínce o jeho otci. Dech se mi zrychlil a cítil jsem, jak se barva z mého obličeje vytrácí. Takhle moje těhotenství nezačne dobře. Jak se sakra nemám stresovat, když budu v jednom domě s tím odporným a krutým diktátorem, který ničí životy tisícům omeg po celém světě?

,,No tak,", zabručel konejšivě Harry a prohrábl mi vlasy. Vyšli jsme ven a já se vděčně nadechl čerstvého vzduchu. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a obrátil se k němu.

,,Musím s vámi večeřet..?"

Povzdechl si. ,,Je to slušnost Louisi. Jen tě proboha prosím, nenech se vyprovokovat. Opravdu nemám náladu řešit nějaké tvoje přestupky a tresty. Jasné?"

Sklesle jsem přikývl. Budu se chovat slušně, pokud se Desmond bude chovat slušně ke mně. Ale třeba se jeho averze vůči mně trochu zmírní, když teď nosím pod srdcem jeho vnuka.

Harry zabočil do budovy vedle kliniky, kde se ukrývala lékárna. Nebyla zdaleka tak zásobena jako lékárny, které jsem znal z dřívějška. Police byli poloprázdné a léků nedostatek, kromě supresiv, které zabírali celý jeden regál.

Usměvavá beta nám vydala dvě krabičky vitamínů, které jsem měl brát každé ráno po jídle, Harry zaplatil a oba jsme se vrátili k jeho autu.

Nasedl jsem dovnitř a znepokojeně se nadechl nosem. Začínalo mi být zase nevolno. Doktor sice tvrdil, že po prvním trimestru by nevolnosti měly ustat, ale já si přál, aby to skončilo hned.

Harry nastartoval a vydal se na cestu domů. Když si všiml, jak ztěžka dýchám, pootevřel okénko u spolujezdce a vrhl na mě znepokojený pohled.

,,Není ti dobře maličký?"

,,To bude dobrý," odtušil jsem. ,,Musím to vydržet."

Pohladil mě po ruce a dál se věnoval řízení. Náhle jsem si vzpomněl na něco, co mě trápilo od první zmínky o mém těhotenství.