My broken world A/B/O

6.

Byla hluboká noc a všechny omegy už dávno spaly.

Všechny. Až na Nialla a mě.

Drželi jsme se pevně za ruku a mlčeli, abychom nepřilákali některou alfu. Přesto jsme si rozuměli i beze slov. Oba jsme měli strach

Bál jsem se, že se něco pokazí, že mě na útěku přistihnou a nepodaří se mi najít rodinu. Naopak, místo rodiny získám jen trest. Ale musel jsem riskovat. Nemohl jsem tu strávit ani jeden den. Musím utéct dřív, než mě předhodí nějaké alfě, která se do mě zakousne a tím mě udělá navždy svým.

Nechtěl jsem do svého útěku zatahovat Nialla, vyčítal bych si do konce života, kdyby ho kvůli mně stihl trest. Ale neviděl jsem jinou možnost a blonďák se sám nabídl.

Ozval se tichý zvuk skřípání dveří a já se trhavě nadechl. Stisk Niallovi zdravé ruky zesílil.

Byl čas.

Niall si povzdechl a s tichým zaskuhráním se vyhrabal ze své deky, načež zamířil k Erin, která se vrátila do naší ložnice. I ve tmě jsem rozeznal, že si drží poraněné zápěstí a tiše naříká.

,,Vrať se zpět do postele, jedničko," poručil Erin stroze, ještě než k ní Niall došel. Ten se zastavil pár kroků před ženou.

,,Moc mě bolí ruka, doktor Malik mi ji dnes ošetřoval ale nemůžu spát, jak to bolí," zašeptal tiše.

Erin zaváhala a já věděl, že mám vyhráno. Nemůžou jedničkám odepřít lékařskou péči. Na to jsme byli až moc cenné zboží.

Rychle jsem si pod pyžamo nacpal lahvičku od Zayna a sesunul se z lehátka na zem. Zatím co Niall mluvil s Erin, jsem se proplazil mezi spícími omegami co nejblíže ke dveřím tak, aby mě nikdo nemohl zahlédnout. Tma mi poskytovala vítané útočiště.

Můkj blonďatý kamarád pořád tiše Erin přesvědčoval, že do rána rozhodně nevydrží a ta nakonec podlehla.

,,Počkáš tady a ani se nehneš. Musím sehnat někoho, kdo pohlídá vás a dvojky. Odvedu tě k doktoru Malikovi sama, nevěřím ti, že tě to bolí tak, že to nevydrží do rána," řekla kousavě a chytla Nialla za vlasy. Ten polekaně zakňučel.

,,Jestli se dozvím, že jsi chtěl utéct, budeš toho litovat jedničko."

S těmito slovy pustila Niallovu blonďatou kštici a odešla.

Téměř neslyšně jsem se zvedl na nohy a doběhl jsem k Niallovi. Pevně jsem ho objal a cítil, jak mi po tvářích stékají slzy.

,,Nikdy ti to nezapomenu. Vrátím se pro tebe. Buď se Zaynem v kontaktu, on ti pomůže," šeptal jsem tichounce.

Niall se slabě pousmál, v očích bolest z toho, že ho opouštím. ,,Běž Louisi. Pozdravuj ode mě Lottie."

Široce jsem se usmál, naposledy si přitiskl blonďáka k sobě a vyplížil se přes ložnici spících dvojek ven na chodbu. Teď mě čekal ten nejtěžší úkol. Najít volnou uniformu trenérů. Bez ní se jen těžko dostanu za těžkou kovovou bránu, která nás tu drží.

Měl jsem málo času. Kdykoliv se tu mohla mihnout alfa, která by ucítila pach vyděšené omegy, a já bych byl ztracen. Dostal bych do problémů nejen sebe, ale i Nialla.

Proběhl jsem na konec chodby, kde byly naše umývárny a náhle jsem strnul.

Z koupelny vyšla žena.

Alison, naše trenérka, která mě včera nutila, abych si zasouval tu odpornou gumovou věc co nejhlouběji do hrdla, až jsem se dávil, plakal a třásl.