My broken world A/B/O

37.

,,Dobře takže..co bude dál?" zeptal jsem s mírnou obavou v hlase.

Harry se na mě zadíval. ,,Vlastně nic. Potřeboval jsem jen, abys to věděl. Ale pro nás dva se nic nemění. Jen budeš teď vědět o tom, že mám i jiné závazky."

Snažil jsem se nevnímat, jak hořce ty slova zní. ,,Já rozhodně nechci, aby kvůli mně tvůj syn nějak strádal.."

Ozval se tichý smích, který ze sebe vydral Alec. ,,Nebudeme strádat kvůli tobě Louisi. Harry nám zachránil život, udělal pro nás maximum. A teď pro nás děláš maximum i ty tím, že celou situaci chápeš. Ale nic to nemění na tom, že jsem údajně mrtvá omega a nemám tu co dělat. Tohle je to nejlepší, v co můžeme doufat."

Pomalu jsem přikývl, protože jsem věděl jak to myslí. Já sám jsem málem pro sebe a své dítě zvolil stejný osud.

,,Moc mě mrzí, že musíte takto žít Alecu," řekl jsem tiše a upřímně. Nemohl jsem k němu cítit velké sympatie, zatím ne. I když jsem všechno chápal a věděl jsem, že Alec a Harry spolu něco měli nezávisle na mé osobě, stejně jsem potřeboval chvíli času, abych to strávil. ,,Přál bych si, abys měl..abychom my všichni, měli lepší život."

Alec se usmál, natáhl ruku a stiskl mi ji. Nevytrhnul jsem mu ji.

,,Jednou se dočkáme, že budeme mít lepší život. Věřím tomu."

Řekl to způsobem, jakoby ty slova směřoval na sebe a Nathana. Ale já mu rozuměl. Přál si stejně jako já, lepší život pro všechny omegy, které zatím byly svázány pravidlami alf.

Harry si odkašlal a objal mě kolem ramen. ,,Asi už půjdeme. Musíš odpočívat Louisi, než nastoupíš do nemocnice."

Souhlasně jsem přikývl, protože jsem toho měl za celý den, vlastně za všechny předcházející týdny plné zuby. Pomalu jsem vstal a sledoval Harryho, který jemně políbil dřímajícího Nathana do kučeravých vlásků.

,,Přijedu brzy. Kdyby se cokoliv dělo, víš, co máš dělat," řekl tiše Alecovi a pohladil ho po paži, což u mě vyvolalo mírné zamračení a můj pud omegy, chránit si svého mate se ve mě probouzel. Černovlásek přikývl a věnoval mi unavený úsměv.

,,Rád jsem tě poznal Louisi, i když ti to zní asi divně."

,,Já tebe taky Alecu," přikývl jsem a pohladil Nathana po vlasech. Nebude to trvat tak dlouho, a i já budu držet v náručí moje..naše dítě.

Jen jsem si ze srdce přál, abych mu mohl dát lepší život, než jaký má Nathan.

--

Oba jsme seděli v Harryho autě, ale alfa stále nastartoval.

Mlčky jsem upíral zrak na osvětlenou ulici a nechal nevyřčená slova a otázky proudit kolem nás.

Nakonec to Harry nevydržel a prolomil ticho. ,,Děkuju Louisi."

Stočil jsem k němu zrak. ,,Za co?"

,,Že jsi to pochopil. Že jsi mě neodsoudil, nekřičel, nemlátil mě a nenakopal do zadku."

,,Bál jsem se, že jsi vrah omeg," vydechl jsem. ,,Tohle je lepší varianta. Nebudu zastírat, že mě nebolí vědomí, že už máš syna a i pocit, že jsi spal s jinými, je mi nepříjemný."

Harry povytáhl obočí. ,,Ale o tom víš už dlouho. Víš v době, kdy jsi neměl heat. Vím, že jsi ze mě cítil jiné omegy."

Sevřel jsem v dlaních okraje sedadla tak pevně, až mi zbělaly klouby. ,,Tenkrát mi to ještě nevadilo."