My broken world A/B/O

23.

Niall jemně přejížděl rukou po mých vlasech a já se k němu tiskl, odmítaje ho pustit a nechat ho od sebe vzdálit. On byl v tuto chvíli jediné, co mi dávalo naději na lepší zítřky.

,,Louisi podívej se na mě," ozval se tiše a já k němu zvedl své uplakané oči. Jemně mi palcem setřel slzy, které mi tekly po tvářích.

,,Ať se děje cokoliv, ať je na tebe jakýkoliv, teď už bude všechno lepší, máš mě," šeptal tiše a já se donutil k malému úsměvu. Jak byl ten můj irský skřítek naivní.

,,Oba patříme svým alfám. Co proti němu vzmůžeme Nialle?" zašeptal jsem bezmocně, ale Niall jen zavrtěl rázně hlavou.

,,Liam nenávidí, když někdo bezdůvodně ubližuje omegám. Já vím že za útěk omegy a podobné věci se trestá ale.."

Najednou se zamyšleně zamračil. ,,Za co ti vůbec tolik ublížil?"

,,Byl jsem drzý na jeho otce," odpověděl jsem a sledoval, jak se Niallovi rozšířily oči hrůzou. I k němu se nejspíš doneslo, co je Des Styles zač. ,,Nemohl jsem za to Ni. On urážel mou rodinu."

A ve zkratce jsem mu vypověděl, co se ten osudný večer odehrálo při rodinné večeři. Niallovi zrudly tváře rozhořčením.

,,Neměl právo tě potrestat! Měl se tě zastat!"

Pokrčil jsem rameny. Myslel jsem si to samé, ale už jsem si zvykl na to, že alfy prostě k omegám spravedlivé nejsou a nikdy nebudou.

,,Pověz mi raději něco o sobě, chci vědět, že se máš dobře a nemusím se o tebe bát," změnil jsem téma, jelikož jsem se bál, že kdybych ještě chvíli pokračoval, Niall by se zvedl a šel povědět Harrymu pěkně od plic, co si o něm myslí. Což by znamenalo, že bych svého kamaráda už niky neviděl a to jsem nesměl dovolit.

Niall chvíli mlčel a zvažoval, jak mi shrnout svůj dosavadní život. ,,Asi mi to nebudeš věřit..ale já jsem opravdu šťastný Louisi."

,,Vážně?" nevěřícně jsem se na něho podíval. Nedokázal jsem si představit, že by někdo mohl být šťastný po tom, co ztratil rodinu, byl proměněn v omegu, unesen, převychován a prodán alfě.

,,Ano. Nic mi nechybí. Liam se ke mně chová jako k princezně. Doslova si mě rozmazluje, nosí mi dárky, bere mě na večeře do luxusních restaurací..ale to není to, proč ho mám rád. Každý den si se mnou povídá o všem, co mě trápí. Chápe mě, když jsem smutný a snaží se každý den, abych měl důvod k úsměvu. Nikdy mě do ničeho nenutí. Snaží se zapamatovat si drobnosti, které mi vykouzlí úsměv na tváři, třeba to, že miluji nezdravé jídlo, nebo oslovení princezno.." odmlčel se a tváře mu zrůžověly, jak myslel na svou alfu.

Poslouchal jsem ho téměř nevěřícně. V jeho podání, zněl vztah alfa-omega téměř jako pohádka.

,,A nechybí ti svoboda?"

Niall nakrčil čelo.,,Svoboda? Tenhle nový svět mě pořád dost děsí, opravdu mi stačí se pocházet kolem našeho bloku a zajít s naší hospodyní na nákup nebo na večeři či kino s Liamem."

Smutně jsem si povzdechl. ,,To ti opravdu závidím."

,,Závidíš?"

,,Jsem pořád zavřený tady. Můžu jen na zahradu, když to oznámím předem a téměř vždy mám doprovod. Mimo tento dům jsem se dostal jen tehdy, když mě Harry vezl k lékaři na vyšetření," vysvětlil jsem a cítil se čím dál tím hůř.

Teď jsem měl před sebou živý důkaz, že nejspíš všechny alfy nejsou zlé a nechovají se k omegám jako k něčemu, co si nezasluhuje úctu a laskavé chování. I když alfy jako Liam, budou nejspíš výjimka.