My broken world A/B/O

10.

Neohlížel jsem se, jestli alfa běží za mnou. Věděl jsem, že jsem ve velkém průšvihu a moje jediná myšlenka byla útěk. Ale už jsem nebyl tak naivní, abych si myslel, že se mi podaří utéct z domu. I kdyby se mi to podařilo, čekal by mě v podstatě stejný osud jako při útěku z centra. Prázdno a pustina.

V dálce jsem zaslechl dunivé kroky, které se rozléhaly patrem. Srdce mi několikrát vynechalo úder a rychle jsem vklouzl do prvních dveří, které jsem měl po ruce. Byla to koupelna, kde jsem se připravoval na noc s Harrym. Hmátl jsem po klíči v zámku a otočil jím.

Dovolil jsem si trochu vydechnout. Prozatím jsem byl v bezpečí. Ovšem, na jak dlouho?

Udělal jsem hroznou věc. Odmítl jsem potěšit alfu, což by měla být pro mě přirozená věc. A nejen tak ledajakou alfu, odmítl jsem Harryho Stylese.

Vystrašeně jsem polkl a sesunul se po chladných dlaždicích na zem. Co se mnou udělá? Přinejlepším mě pošle zpět do centra, kde pro mě najdou jinou alfu. Ale to neudělá. Sám říkal, že mě nehodlá vrátit. Může mě tedy zbít, nechat několik dnů bez jídla, mučit mě, dokonce i zabít..

A nejspíš si mě vezme násilím hned, jakmile se ke mě dostane.

Složil jsem si hlavu do dlaní a rozplakal se. Nebyl jsem jeden z těch, kteří by dávali druhým na počkání. Byl jsem v duši romantik a snílek, a doufal jsem, že moje poprvé bude s někým, koho budu milovat a budu mu chtít dát svoji nevinnost. Neočekával jsem, že by na mě mohl být Harry hodný a něžný, rozhodně ne potom, co jsem utekl. Nejspíš to bude nejhorší noc v mém životě. A i když budu křičet o pomoc..kdo mi tu pomůže? Kdo by se odvážil postavit někomu, kdo nese příjmení Styles?

Ztuhnul jsem, když jsem za dveřmi uslyšel kroky a do nosu mě praštila Harryho výrazná vůně, podbarvená silnou emocí. Vztekem. Zrychlil se mi strachy dech a pevně jsem zavřel oči. Ať jde dál, ať jde dál, prosím ať neucítí, že jsem tady..

,,Louisi!" ozval se jeho hrubý hlas, který následovala rána do dveří. Vyjekl jsem strachy dřív, než jsem se stačil zadržet.

Klika se pohnula, jak se Harry pokusil dostat dovnitř. ,,Krucinál Louisi, okamžitě odemkni ty dveře!"

Pořád jsem neodpovídal, jen jsem se krčil v klubíčku u zdi a přál si raději zemřít, než abych musel čelit rozzuřenému a nadrženému Harrymu.

,,Odemkni!" zavrčel temně a já vykřikl, zakrývajíc si rychle uši dlaněmi. Jeho hlas mnou projel, jako rozžhavený nůž a zakousl se do mě vší silou, čímž mi působil příšerné utrpení.

,,Odemkni, nebo to udělám ještě jednou," vyhrožoval kudrnáč zpoza dveří, a já pomalu vstal, rozhodnutý raději otevřít dveře, než ještě jednou zakoušet onu bolest. Pomalu jsem přešel ke dveřím a otočil jsem klíčkem v zámku, načež jsem vzápětí rychle ustoupil dozadu, aby mě nemohl hned udeřit.

Dveře se rozletěly a Harry tu stál, jako bůh pomsty, jen ve spodním prádle. Hrozivě se na mě mračil a mě napadlo, že přišly mé poslední minuty.

,,Odpusť mi to, prosím," vykoktal jsem ze sebe a přitiskl se co nejvíc ke zdi. Na tvářích jsem opět cítil své slané slzy. ,,Omlouvám se..já..já mám strach," zašeptal jsem poslední tři slova a naplno se rozplakal. Připadal jsem si, jako nějaký ubožák a slaboch, ale nemohl jsem se ovládat.

Harry prudce vydechl a přešel ke mně. Nadzvedl mi sklopenou hlavu prsty, a když jsem mu pohlédl do tváře, viděl jsem, že většina vzteku zmizela.

,,Utekl jsi jen proto, že se bojíš se mnou spát?" zeptal se a já zahanbeně přikývl. Pak jsem ke svému úžasu zjistil, že se Harry usmívá.