My broken world A/B/O

15.

Uběhl týden od doby, kdy mě Harry potrestal za mou drzost. Když jsem se probudil ráno po oné noci, kdy mě krmil kaší a svíral v náručí, byl jsem sám. Nicméně za mnou dál chodil každý den a někdy, když přišel večer domů, si lehl vedle mě a já musel usínat v jeho objetí.

Většinou se mi při jeho přítomnosti dařilo předstírat spánek, nebo tak velké bolesti zad že musel zavolat Lisu aby mi ulevila od bolesti.

Pravda byla taková, že antibiotika, které mi dal lékař do žíly, a potom je do mě Lisa dostávala ve formě tabletek, zabrali velmi rychle a mučivé bolesti skončily. Jistě, pořád jsem cítil nepříjemné pálení kdykoliv jsem se pohnul nebo se převalil na záda a byl jsem stále unavený, ale rozhodně to nebylo nic, co bych nevydržel.

Ale zveličoval jsem své bolesti proto, abych s Harrym nemusel mluvit. Nechtěl jsem ho vidět. Viděl jsem mu na očích, že mé bolestné kňučení mu nedělá dobře. Trápily ho snad výčitky svědomí? To si nemyslím.

Nevyznal jsem se v něm.

Harry Styles. Muž, který se ke mně naši první společnou noc choval něžně, opatrně a trpělivě. Který mě nepotrestal za to, že jsem utekl z jeho pokoje a hystericky se schovával v koupelně.

Ale také muž, který mi zbičuje záda do krve za to, že bráním svou rodinu před jeho otcem.

Představa, že si dokonce života budu muset dávat pozor na jazyk, abych se vyhnul trestu, mi byla silně proti srsti.

Navíc určitě brzy přijde můj první heat. Mám strach, jelikož si vůbec nedokážu představit, jak bude probíhat. Na to mě asi žádná teorie, kterou nám do hlavy vtloukali trenéři nedokáže připravit.

A jakmile budu mít heat, pochybuji, že můj krk zůstane neoznačený.

Jenže mě nenapadá žádná možnost, jak tomu zabránit.

--

,,Dneska už vypadáš o mnoho lépe zlatíčko," usmála se na mě Lisa a já se pousmál, abych jí udělal radost. Dostal jsem dokonce hlad, což bylo dobré znamení.

Lisa si sedla na kraj postele a v rukou držela misku s kouřící polévkou. Začenichal jsem jako pes, a s uspokojením zjistil, že Jamie uvařil moji oblíbenou, rajčatovou. Připomínala mi domov. Pár týdnů před tím, než se roztříštila moje představa o našem světě, jsem vzal s Lottie dvojčata sáňkovat. Nakonec nesáňkovali jen oni, ale i já a Lottie jsme se proháněli po zmrzlých kopcích jako malé děti. Když jsme dorazili domů, mokří, zmrzlý a šťastní, máma nám všem dala právě tuto polévku.

Ta vůně mi až bolestně připomínala domov.

Lisa nabrala na lžíci trochu tekutiny a přistrčila mi ji k rtům.

,,Liso, jsem už skoro v pořádku, najím se sám," protestoval jsem.

,,V pořádku Liso, já se o Louise postarám," ozval se ode dveří chraptivý hlas a já nadskočil leknutím. Harry přišel jako duch, neslyšel jsem ho vejít do ložnice.

Proto jsme nestihl předstírat spánek nebo bolesti. Slyšel, že je mi dobře.

Lisa nesouhlasně stáhla rty do úzké linky, nicméně nedovolila si ani slovem protestovat proti svému pánovi. Mlčky odložila misku na stolek, pohladila mě konejšivě po vlasech a odešla z pokoje.

Sledoval jsem Harryho, jak kráčí k posteli a srdce jsem měl až v krku. Věděl jsem, že mi teď nechce ublížit, ale podvědomě jsem čekal, kdy vytáhne bič a udeří mě.