My broken world A/B/O

18.

Rozloučili jsme se s doktorem a mě překvapilo, jak byl Harry najednou srdečný a sám úsměv.

Že nedokázal být takový v době, kdy ještě nevěděl, jestli budu mít někdy heat.

S rozklepanými koleny jsem vyšel z ordinace a pomalu začínal, panikař. Nechtěl jsem mít heat, ale teď už se tomu nevyhnu. Můžu jen děkovat bohu, že jsem natrefil na takového lékaře, kterému není lhostejný ničí život, dokonce ani malé omegy.

Pozorně jsem sledoval reakci svého těla. Netřesou se mi náhodou více kolena? Může to znamenat, že heat už přechází? A co to teplo, které cítím uvnitř sebe? Opravdu se to děje, nebo si to jen namlouvám?

Z mých myšlenek mě vytrhl alfa, který mi položil ruku kolem ramen.

,,Neměj strach Louisi," promluvil svým hlubokým hlasem. ,,Heat opravdu nepřijde tak brzy a i kdyby, nemáš se čeho bát, když jsi se mnou."

Podíval jsem se na něho. Ne, pomyslel jsem si ironicky, s tebou Harry se opravdu nemám čeho bát.

,,Říkal jsem si, že využiji toho, že jsi se mnou ve městě a vezmu tě někam na oběd, co říkáš?" prohodil Harry a moje tvář se proti mé vůli rozzářila. Oběd v restauraci bylo sice něco tak banálního, ale pro mě naprosto nepředstavitelného a krásného. Jako za starých časů.

,,Moc rád..ale není to nebezpečné? Kvůli.." mávl jsem rukou někam kolem sebe, abych naznačil svůj blížící heat.

Harry se usmál a na jeho tvářích se opět objevily ty roztomilé dolíčky. Vážně nechápu, jak dokáže ten parchant vypadat tolik nevinně. Člověk by nikdy na první pohled nevěřil, čeho všeho je schopen.

,,Myslím, že máme dost času na to, abychom se spolu někde najedli. Kdybys cítil, že ti začíná heat, hned mi to řekneš a já tě odvezu domů."

,,Ale já nepoznám, jestli mi začíná heat," namítnu vyděšeně.

Harry se ušklíbne. ,,Věř mi Louisi. Poznáš."

--

Restaurace, kterou Harry vybral, byla nepochybně luxusní a v mém "minulém" životě by si tu naše rodina nemohla dovolit oběd ani náhodou. Ale po boku Harryho nejspíš peníze nehrály žádnou roli.

To byla ale pramalá útěcha za zpackaný život.

Vlastně jsem byl poměrně v šoku, že něco takového jako restaurace existuje. Byl jsem od rozšíření viru držen mimo civilizaci a společnost mi dělali jen trenéři, ostatní omegy ve výcvikovém centru, sluhové v domě a Harry. Proto jsem neměl ponětí, jak náš svět přežívá po té příšerné události.

Ale restaurace, obchody, butiky, supermarkety..zdálo se, že všechno funguje, nebo se alespoň pomalu začíná dávat do pořádku.

Usměvavá dívka, která byla betou, nám donesla jídelní lístek a šampaňské jako pozornost podniku. Podle toho, jak uctivě se k nám chovala, musela vědět, že má proti sobě Harryho Stylese. Takže Zayn mi říkal pravdu. Stylesovi byli nejmocnější rodinou našeho nového světa a všichni je chovali v úctě.

Ale co jsem stačil vypozorovat, spíše se jich všichni bojí. Já si teda nedovedl představit, že by někdo choval v úctě Desmonda Stylese.

Šáhl jsem po skleničce s šumivým alkoholem a trochu usrkl, sledován Harryho ostrým pohledem.

,,Dej si jen trochu, dnes opravdu není vhodný den, aby ses opil. Navíc, omegám stačí opravdu málo," upozornil mě a já přikývl. Sice jsem měl sto chutí vypít všechen alkohol, který by se mi dostal pod ruku, abych zbytek dne už nevnímal, ale ve společnosti Harryho to nepřicházelo v úvahu.