My broken world A/B/O

28.

Vstaň Louisi.

Musíš vstát a bojovat, nejen za sebe, ale i za dítě, které nosíš pod srdcem.

Ale nešlo to. Žal, smutek, strach a vztek mě přemohly. Choulil jsem se do klubíčka na studené zemi a hořce vzlykal, nevnímajíc, jak se chlad postupně zabodává do mého těla.

Věřil jsem mu. Opravdu jsem začínal věřit, že bych s Harrym a našim dítětem mohl jednou tvořit šťastnou a fungující rodinu navzdory tomu, co se mezi námi stalo a stane.

Samozřejmě jsem neočekával, že náš budoucí život bude plynout hladce, bez překážek, hádek a sporů. Ale nikdy bych nečekal, že Harry poslechne svého otce a bude chtít zabít mě i naše nenarozené dítě.

Jak krutá musí rodina Stylesových být, aby dokázali žít s krví na rukou? Krví těhotné omegy, která jen doufala, že i její příběh bude mít šťastný konec?

Na okamžik jsem měl chuť se vzdát. Prostě dělat jakoby nic, poslechnout Harryho, který mi jistojistě zítra přikáže nasednout do auta, aby mě mohl odvést někam pryč z doslechu služebnictva a tak mě sprovodit ze světa..

Od té doby, co vlčí virus pronikl do našeho světa, se mi stalo tolik zlých věcí, že jsem neměl nejmenší chuť bojovat.

A nejspíš bych ani nebojoval. Kdyby v mém lůně neodpočívala fazolka. Nemohl jsem ho nechat, aby to bezbranné stvoření zabil, i když prakticky to ještě dítě nebylo. Ale pro mě představoval středobod vesmíru.

Silou vůle jsem se donutil vyškrábat na nohy a doklopýtat do postele. Vyzul jsem si bačkory a roztřesenou rukou nadzvedl přikrývku, pod kterou jsem vklouzl. Musel jsem se přinutit zůstat tiše ležet a nic nepodnikat, i když instinkt mi velel zvednout se a utíkat pryč z tohoto ďábelského místa.

Ale to by k ničemu nebylo. Chytili by mě dřív, než bych se jim ztratil z dohledu.

Tohle sám nezvládl. Budu potřebovat pomoct.

Párkrát jsem se zhluboka nadechl, abych uklidnil třas svého těla a zavřel oči. Spánek samozřejmě nepřicházel. Na to jsem byl příliš vyděšený.

Nevím, jestli jsem takto nehybně ležel minuty nebo hodiny. Nicméně najednou jsem zaslechl bouchnutí vchodových dveří a hned na to těžké kroky, které se blížily k naší ložnici.

Nasál jsem vzduch do nosních dírek a ucítil neodolatelnou vůni mé alfy, která se ale poněkud změnila. Mé podvědomí už ji nevnímalo, jako krásnou vůni mého mate. Teď jsem z Harryho cítil pach smrti.

Dveře se pomalu otevřely a já křečovitě zavřel oči. Musí si myslet, že celou dobu spím. Kdyby pojal jen špetku podezření, že jsem vyslechl rozhovor mezi ním a jeho otcem, byl bych během příští hodiny po smrti.

Slyšel jsem, jak si hlasitě povzdechl, a postel se zhoupla, jak na ni dopadlo druhé tělo. Vzápětí jsem ucítil jeho teplý dech na mém krku.

,,Spíš maličký?"

Neodpověděl jsem, jen jsem se přinutil dýchat pomalu, pravidelně a doufal, že Harry nepřijde na to, že spánek jen předstírám.

Nejspíš nepřišel, jelikož si jen znovu zhluboka povzdechl a jemně přitiskl rty na můj krk. Ten dotek byl nezvykle procítěný. Určitě věděl, že příští noc už vedle něj ležet nebudu. Že příští noc, bude mé tělo pomalu chladnout pohozené někde v lesích.

Harry mě protentokrát ani neobjal a neschoval u sebe v náručí, jak to měl během noci ve zvyku. Jen se otočil pryč ode mě a po chvíli jsem slyšel jeho tiché chrápání.