My broken world A/B/O

32.

---Louis--

Utekly už dva týdny od doby, kdy mě Liam odvezl k Zaynovy.

Dva týdny plné strachu a nejistoty.

Popravdě jsem myslel, že se mi uleví, když budu pryč z Harryho domu a nebude nademnou viset stín jisté smrti.

Ale neulevilo. Protože ta hrozba smrti tu byla stále. Přestával jsem věřit, že tu budu moci zůstat do konce života bez toho, aby mě někdo našel a odvedl zpět k Harrymu, který jistě nebude váhat a usmrtí mě i naše miminko. Často jsem přemýšlel, co by se stalo, kdyby mě našel po porodu. Podařilo by se Zaynovy zachránit alespoň fazolku? A byl by Harry vůbec schopný takové krutosti zabít už narozené dítě, navíc jeho vlastní?

Nejspíš nebyl. Ale má na to přece lidi. Prostě by jim miminko předal s tím, aby vykonaly, co musí.

Takové myšlenky mě doháněly k šílenství. Neměl jsem celé dny co na práci, a proto jsem se utápěl v temných koutech mé mysli. Číst už mě nebavilo a televize mě spíše děsila, než bavila. Harry mi nikdy nedovolil televizi sledovat, a proto jsem neměl nejmenší tušení, co se ve světě děje. Možná to tak pro mě bylo lepší.

Naivně jsem si myslel, že se všichni přizpůsobili novému systému, který nastolili alfy. Nebo se o to alespoň snaží, tak jako jsem se snažil já, než se můj mate, rozhodl, že mě zabije. Ale opak byl pravdou.

Po celém světě vznikaly odbojové skupiny, které se nechtěli smířit se svým novým postavením. A nešlo jen o to, že se jim nezamlouvala nová identita alfy, bety nebo omegy. Lidem se nelíbilo, že byli často násilím odtrženi od rodiny, od své lásky, že museli odejít ze svého domova, nebo že mohli jen bezmocně sledovat, jak odvádí jejich děti do výcvikových center, kam oni nesmějí...

Také ztrátu zaměstnání nesli někteří těžce. K čemu vám dnes je, že jste byli ředitelem celé firmy, nebo jste byli uznávaným vysokoškolským profesorem. Teď musíte pracovat jako číšník, kuchař nebo sluha nějaké bohaté alfy.

Opravdu všichni byli tak moc naivní a mysleli si, že nikdo nebude protestovat a smíří se s novým životem?

Teď bojují proti všem odpůrcům násilím. V televizi denně vidím zakrvácená a zohavená těla nebohých lidí, kteří jen chtěli zpět své staré životy. Televizi cenzurují alfy a tohle se ukazovat smí. Protože všichni ti mrtvý mají být odstrašujícími příklady.

Zrovna teď běží v televizi záběry z demonstrace ve Francii, kde se vzbouřilo výcvikové centrum omeg, a utekli do ulic s transparenty, na kterých stálo, že chtějí zpět svobodu a kontrolu nad svým tělem. Ty, které kladl odpor, zabili. Zbytek odvlekli zpět do výcvikového centra, kde se z nich nejspíš stanou čtyřky a pětky, pokud tedy systém čísel funguje i v jiných výcvikových centrech a zemích.

Jak moc jsem jejich touze rozuměl. Už jen to, že každou omegu čeká heat, bylo děsivé. Nebylo to nic bolestivého, pokud jste měli u sebe alfu, která mohla váš heat změnit v něco krásného. Ale ten pocit, že nemůžete ovládat své tělo a začínáte smýšlet jako zvíře..to bylo k nesnesení.

Díkybohu, že Zayn mi každý den nosil tabletku supresiv, která můj heat oddalovala. Nemohl jsem si ho teď dovolit. Už jen proto, že jsem neměl poblíž alfu, která by mi pomohla a Zayn se bál, že se nebudu ovládat natolik, abych zvládl celý průběh sám, když jde o můj druhý heat. A taky by byl velký problém, kdyby se z domu bety linula vůně omegy v heatu.

Ne že bych si stěžoval. Heat není nic, o co bych stál.

Když se na obrazovce objevily další záběry plné krve, raději jsem televizi vypnul. Natáhl jsem se na lehátko a povzdechl si. Tak moc mi chyběl čerstvý vzduch a větší pohyb. Zayn mě zatím vzal ven jen dvakrát, uprostřed noci jsem mohl pobýt chvíli na zahradě. Nikdy jsem si před ním na nic nestěžoval, ale musel vidět, jak na mě samota a uzavřený prostor doléhá.