Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 5

Harry

"Harreeeh! Kup mi trdelník!" začal pištět můj přítel a skákal jako nějaký dítě. Jeho očka zářila a já bych udělal vše pro to, aby takový zůstal navždy. S povzdechem jsem koupil trdelník a dal mu ho do ruky, načež se okamžitě začal cpát a ani mi nechtěl dát ochutnat. Což znamenalo jediné. Válka o trdelník. Běhali jsme tam jako idioti a smáli se až nás břicho bolelo. Možná by bylo jednodušší si koupit vlastní, ale tady nešlo ani tak o jídlo, jako o tu zábavu. Prolejzali jsme všechny atrakce, ochutnávali snad každou sladkost a zastavovali se snad u úplně každého člověka. Bylo tu tolik známých lidí. Potkal jsem i svojí sestru s jejími kamarádkami. Jako každý rok jsem vystřelil Codymu růži. Byl to už takový zvyk, který se líbil jak mně, tak jemu. Vše probíhalo úžasně, ale bohužel nám to překazil čas, který hlásal, že musí Cody do práce. Proto jsme opustili ruku v ruce jarmark a mířili do nedaleké kavárny, kde jsem si dal ještě kafe se zmrzlinou na účet podniku ovšem. "Nemůžu přestat myslet nad tím idiotem. Žárlím jak něco," zakňučel po chvíli Cody a opřel se o pult. "Nemusíš žárlit, ty tele. Vždyť víš, že chci jenom tebe," řekl jsem upřímně a natáhl se k němu pro pusu. "Co když tě ale nějak svede. Sám vidíš, jak se k tobě chová. Je jak děvka," pokračoval a já, ačkoli nerad, musel připustit, že mě pomalu ale jistě svádí. Nenechám ho ale zničit můj vztah.

Louis

Ten jarmark mě vyloženě nudil. S Harrym to tu minule bylo krásné. Bohužel příchod na tohle místo na mě měl hodně špatný vliv. Byl to velký nával vzpomínek na to, jak jsem se cítil, když jsem tehdy trávil každý den s ním a život byl jednodušší a krásný. Jenže teď si Harry jarmark užíval s tím klukem a zdál se s ním šťastný. V té chvíli mi došlo, že já přece nejsem jako Harry. Nezničím mu život kvůli zábavě. Stále ho miluju, ale teď jsem měl možnost vidět jeho pravou tvář, když někoho miloval. Pomalu, ale jistě mi docházelo, že mě milovat nemohl. Proč by mě také miloval? Byl jsem pro něj jenom zábava a zábava jednou skončí. Měl by cítit výčitky, když mě vidí. Copak mu nedochází, co ze mě udělal? Přesně tohle všechno mi dokazovala, jak hluboko v píči mě má. Ignoroval jsem Tobeyho. Musel jsem odtud pryč. Nedokázal jsem si v téhle chvíli udržet zdraví rozum. Běžel jsem do parku, který byl daleko od toho zasraného jarmarku. Byl blízko takových malých obchůdků, rychlých občerstvení a nějaké kavárny, nevím přesně. Nemohl jsem běžet dál. Padl jsem tam na zem, opřel se o strom a rozplakal se. Moje tváře už dlouho nepocítily slzy, ale právě teď jsem se cítil jako tehdy, když mi Jack řekl o té sázce. Snažil jsem se přestat plakat, ale nešlo to. Nikdy dřív jsem si to nechtěl přiznat, ale Harry by se mnou nikdy nemohl být šťastný, protože by mě nemiloval. Mě by nikdy, nikdo nemohl milovat. Jsem jen nechutná spodina, fetka a odpad, do kterého lidi rádi kopou.

Harry

Čas utíkal tak moc rychle, když byl Cody se mnou. Nikdy nebudu mít dost jeho přítomnosti a jsem si jistý, že on to vidí stejně. Možná proto naše loučení trvalo skoro půl hodiny a já měl nakonec dojem, že se můj přítel snad rozbrečí. "Musím jít, zlato. Miluju tě," řekl jsem s úsměvem a dal mu poslední pusu, než jsem odešel. Úplně mi z hlavy vypadlo to, že musím vyřídit další papíry do práce a zbývá mi na to už jenom pár hodin. Když to neudělám, budu nejspíš muset jet až za tátou, což se taky může natáhnout na víc dnů a navíc bych byl bez Codyho. Pochybuju, že mu dají volno. Navíc se musí učit. Zapálil jsem si cigaretu a mířil parkem domu. Nemohl jsem se zbavit myšlenek na Louise. Utkvěl mi v hlavě a s ním i všelijaké důvody, proč tu teď je. Je kravina, aby se vracel jenom kvůli tomu, aby mi zničil vztah. Užíval jsem si symfonii ptáků, když ji narušily vzlyky někoho, koho moc dobře znám. Upřímně, ani ve snu by mě nenapadlo, že ten Louis, jaký se sem vrátil, by byl schopný ronit slzy. A ještě na veřejnosti. Lákalo mě k němu běžet a začít se ptát, co se stalo, ale láska Codyho mě od něj držela dál.