Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 28

Harry

Šel jsem nahoru za Louisem, abych si vzal věci a mohl odejít. Měl bych všechno urovnat s Codym, kdoví jak to dopadne. "Nejdeš domu?" zajímal se Louis ihned co jsem otevřel dveře od jeho pokoje a já už viděl ty jeho radostné oči, které pohasly, když jsem mu řekl, že si jdu pro věci. "Uvidíme se brzo, ale teď musím vyřešit všechno okolo Codyho," řekl jsem a snažil se znít povzbudivě, ale nešlo to. Koutky mi samovolně padaly dolů a já se jenom držel, aby moje oči nezačaly znovu ronit slzy. "Děkuju, že jsem tu mohl bejt." S tím jsem se k němu nahnul a tvrdě ho políbil, než jsem s mírným úsměvem odešel. Doma jsem byl během dvou minut, opravdu je štěstí, že Louis bydlí tak blízko, nechtělo by se mi chodit někam dál. "Ahoj," zamumlal jsem na psa, který nepřestával radostně štěkat a skákat, když mě viděl. "Kdepak je Cody, hm?" ptal jsem se ho, ačkoli mi bylo jasné, že mi neodpoví. "Byl jsi u něj, co?" ozval se hlas mého přítele, když jsem vešel do ložnice. "Kvůli tomu jsi mě i odmítl, neříkej, že ne," řekl smutně a pevněji objal polštář, který jsem mu dal k narozeninám. Byl to polštář ve tvaru srdce, je to kýčovitý, ale byl jsem mladej a zamilovanej. "I tak miluju jenom tebe," řekl jsem s nadějí, že se nebude zlobit.

Louis

Jakmile odešel, tak jsem nechal slabost, aby nade mnou vyhrála a rozbrečel jsem se. Zoufale jako malé dítě jsem plakal a objímal svojí hruď. Bylo mi příšerně. Harry mi možná dává šanci, že když se dostanu z drog, tak by se mnou mohl být, ale pomalu mi dochází, že mi dává jen falešné naděje, aby napravil to, co způsobil v minulosti. Nikdy Codyho kvůli mě neopustí a až přestanu brát, tak mě jen dostane někam, kde bych se mohl cítit lépe a už si nepíchal, ale problém je v tom, že jestli se to takhle stane, tak mi znovu zlomí srdce a nejsem si jistý jestli zvládnu nebrat, když budu znovu zdrcený. Plakal jsem a plakal jsem dlouho. Nespíš jsem všem jen pro smích. Vlastně jediný, kdo se o mě zajímá je Harry a bez něj... bez něj jsem nic. Sám nezvládnu přestat, a když nepřestanu brát, tak pro mě budou drogy útěk před vším kolem. Nevydržel jsem to, vylezl jsem z postele, oblékl na sebe tepláky triko a mikinu, nasadil jsem si kapuci a vzal si peníze. Potom jsem opustil dům a zamířil do jednoho obchodu. Tam jsem si koupil novou vodnici a za chvíli jsem seděl v parku, opřený o strom a nasával jsem.

Harry

„Myslel jsem, že to děláš, jen abys mu pomohl, ale ne. Spíš mám pocit, že to děláš pro sebe. Abys mohl bejt s ním. Od tý doby, co se tu ukázal, jsi věčně s ním, ani nechodíš ven s klukama, už hrozně dlouho jsme nejeli na žádnej vejlet, prostě nic. Nemám na to, Harry. Buď já, nebo on," zoufal Cody a tím mě dostával do slepé uličky. „Chceš po mně nemožný, nemůžu si vybrat. Dřív jsem mu totálně posral život a teď bych to měl napravit. Nemůžu se na něj najednou vysrat," naléhal jsem, ale s ním to ani nehnulo. Chápu ho. Dost se divím, že mi vůbec dovolil se s Louisem bavit, já bych žárlivostí snad umřel. „Nechápeš to, Harolde. Kvůli němu jsi mě odmítl, odmítl si možnost na normální život, jakej jsi chtěl," řval po mně. „Kdybych ti teď řekl, ať vypadneš, je mi jasný, že půjdeš za ním. A to nechci. Proto budu jen dělat, že tu nejsi a ty se prober. Jestli si myslíš, že se s ním budeš mít líp, tak si jdi. Myslel jsem, že jsi lepší," zamumlal, než za sebou zabouchl dveře a nechal mě samotného v obýváku. „Davide? Potřebuju, abys mi pomohl," povzdechl jsem si do mobilu a odešel z domu. Kroky jsem mířil do parku, kde jsme si s Davidem dali sraz.

Louis

Zase jsem plakal. Seděl jsem uprostřed parku umazaný od slz, zkouřený a zoufale jsem toužil po své dávce. Nejraději bych jí i navýšil a už se neprobudil. Možná jsem všechno moc přeháněl, ale já si přišel tak moc k ničemu, že už jsem prostě dál nemohl. Rozkašlal jsem se a to mě donutilo otevřít oči. Zrovna v té chvíli jsem uviděl Harryho, jak si sedá na lavičku přímo naproti mě. Víc jsem se pokusil schovat kapucí. Chtěl jsem odejít, ale pochyboval jsem, že bych takhle zkouřený dokázal vstát. Uviděl jsem další známou tvář. Myslím, že se jmenoval David, ale nebyl jsem si jistý. Oba se přivítali a začali si povídat. Zdálo se, že je Harry naštvaný a něc mu vysvětloval, když se najednou otočil, složil obličej do dlaní a jakmile vzhlédl, spojil oční kontakt se mnou a já nevěděl, co mám dělat.