Kapitola 26

641 67 3
                                    

Harry

Nevěřil jsem mu ani jedno zkurvený slovo, a i kdyby říkal pravdu, ublížil Louisovi, což mu prostě nenechám projít. „Děláš si prdel? Myslíš, že když řekneš, žes to zkusil násilím, tak se ti ještě omluvím? Jsi solidně vypatlanej, ten fet ti vyjebal úplně mozek," řval jsem na něj, ta agrese se ve mně hromadila a bylo otázkou vteřin, kdy bouchnu. Byl to hroznej chudák. Kluk se má umět prát a ne brečet. Vždyť ten už ani nemůže vědět, kdo on sám je. „Navíc, kdo ti to má věřit? Pochybuju, že někdo jako ty, by dokázal držet ruce pryč," pokračoval jsem a hodil ho na zem, kde se schoulil do klubíčka a pofňukával. „Říkám pravdu, nikdy bych Louisovi neublížil," mumlal, ale mně to bylo jedno. Věnoval jsem mu poslední kopnutí do břicha a řekl mu, ať se rychle spakuje a letí do toho zasranýho Irska. Louis vypadal dost vylekaně, ale bylo vidět, že je rád, že tu nebude. „Pojď, s takovýma lidma vůbec mluvit nebudeš," řekl jsem a vzal Louise za bok, když jsem ho chtěl vyvést z Theova pokoje, ale zrovna jeho slova mě zastavila. „S takovýma lidma? A co jsi ty? Byl jsi s ním jenom kvůli zasraný sázce, jen abys dostal pár peněz. Zničil jsi mu život, kariéru, rozvrátil jeho rodinu a ještě z něj udělala gaye. Nepochybuju, že ses mu každej debilní den smál za jeho zády. Ty jsi ten, co ho zničil, ne já," prsknul po mně arogantně a já ani nevím, zda mě to tak nasralo, protože mlel sračky nebo protože mlel naprostou pravdu.

Louis

Bylo mi jasný, že právě teď Theo udeřil hřebíček do hlavičky, protože jen v Harryho tváři jsem viděl tu agresi a jeho ruce se zatly v pěst a já věděl, že tohle nesmím dovolit. Theo měl sice pravdu, ale to se stalo před několika lety a Harry se to snaží napravit, když mě chce alespoň dostat z těch drog. Nezlobil jsem se na něj, už dávno ne. "Harry, prosím, nech ho být," zašeptal jsem a objal ho kolem krku, abych ho zastavil před tím, než půjde Thea zabít. Jenže se zdálo, že Theo přesně o tohle stál. "A teď to děláš znova. Myslíš si, jak mu pomáháš, aby přestal brát, ale ty to jen zhoršuješ. Louis se do tebe znovu zamiloval, nechává tě, abys ho šukal denně, i když máš přítele, ale až dojde na lámání chleba, necháš ho a půjdeš zatím svým. To Louise zlomí ještě víc, ale tentokrát tu u něj nebude nikdo, kdo by ho zastavil před sebevraždou. To já jsem byl ten, který ho zachránil pokaždé, když se o to kvůli tobě pokusil. To já byl ten, který u něj byl každý den, když se ničil, abych ho alespoň ohlídal, aby to nepřehnal. A proč? Protože se debilní Harry Styles nudil a uzavřel posranou sázku. Nedivil bych se kdyby tady ta sázka byla znova. Proč jinak by ses o Louise zajímal a nebyl u toho svého dokonalého přítele? Víš o tom, že Louis skoro každou noc brečí, protože jsi ho jen přišel ošukat a on potom musí usínat sám s vědomím, že ty ležíš doma v objetí se svým přítelem a ne s ním? Víš o tom, že když jsi tady a pomáháš mu, tak je šťastný, ale když odejdeš, tak se snaží vymyslet ten nejlepší a nejjistější způsob, jak se zabít? Víš to vůbec, ty debile?" vykřikl Theo a mě po tvářích tekly slzy, protože všechno, co řekl byla vlastně pravda. "Měl by tě nenávidět za všechno, co jsi mu udělal a co mu děláš ty, ale on je moc hloupý a naivní a místo toho, aby tě nenáviděl, ti v klidu roztahuje nohy s nadějí, že by kvůli tomu mohl být jednou taky tím přítelem, kterému řekneš, že ho miluješ skutečně od srdce," Theo se uchechtl a zíral Harrymu do očí. "A ne jen proto, aby ses mu dostal do kalhot."

Harry

Bylo toho moc, jeho slova bolela víc, než jsem čekal a než bych si dokázal přiznat. Nevěděl jsem, čemu věřit, netušil jsem, zda je pravda, že ke mně Louis něco cítí, nic z toho mi nebylo jasný. Pohledem jsem sjel na Louise, který mě držel, a v očích se mu leskly slzy, nejspíš se v jeho slovech našel až moc dobře. „Pusť mě," zamumlal jsem a vytrhl se z jeho sevření. Bylo mi jedno, co se bude dít. V jejich očích jsem pořád ten stejnej idiot, co jenom dělá z lidí debily, přitom je to už taková doba. Vzal jsem si z Louise pokoje mobil a zamířil pryč, nehodlal jsem být v tom domě ani jednu posranou minutu navíc. Ne když tu jsem vlastně ten parazit já, ačkoli by si to spíše zasloužil Theo. Já nikdy neudělal nic, co by Louisovi bylo proti srsti, nikdy jsem s ním nezkoušel mít sex, když řekl, že nechce. Zabouchl jsem vchodové dveře a nasadil si sluchátka do uší. Domu se mi nechtělo jít, není to moc klidné místo na přemýšlení. Raději jsem se procházel po městě, dokud jsem neskončil v parku na lavičce. Na té lavičce, kde jsme se dřív scházeli s klukama. Všichni se za těch pět let posunuli, jen já mám pocit, že jsem pořád stejnej idiot jako dřív.

Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓Where stories live. Discover now