Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 6

Louis

Naštvaně jsem se posadil na zem v koupelně a zíral do stropu. Nechápu, co po mě chce. Patrně mi chce pomoct, ale k čemu to bude? Beru tohle všechno jenom kvůli tomu, abych na něj zapomněl. Beru to kvůli němu, takže mi z toho on nemůže pomoct. Slyšel jsem zvuky z pokoje, jako kdyby mi tam uklízel. V té chvíli mi došlo, že mi určitě bude chtít vzít moje věci. Rychle jsem vystřelil z pokoje a vytrhl mu z ruky pytlíček, který zrovna vyndal z mého nočního stolku. Bylo tam všechno, co mi zbylo a já nenechám, aby mi to sebral. Neměl jsem tady žádného dodavatele, zatím ještě ne. "Nesahej na to," zavrčel jsem naštvaně, ale vypadalo to, že on se nevzdává. Přirazil mě ke zdi a chtěl mi to vyrvat z rukou. "Přestaň, Harolde!" zaječel jsem, když mě shodil na postel a držel mojí poslední várku v ruce. "Ne!" vyjekl jsem. Běžel jsem za ním na záchod, ale už bylo pozdě. Spláchl to do záchoda. "Ne, ne, ne!" ječel jsem a padl na zem k záchodu. "Co jsi to kurva udělal?!" zvýšil jsem na něj hlas a podíval se mu do očí. "Jen ti pomáhám," povzdechl si. "Ne, ty mě zabíjíš!" hlavu jsem si položil na okraj mísy a zoufale plakal. Už jednou jsem zažil absťák a nechci to zkoušet znovu. Absťák je chvíle, kdy ta sebevražda je jediná cesta od bolesti.

Harry

Ten pohled na něj mi rval nervy. Mrzelo mě to celé, ale tohle bylo to nejlepší východisko. Nenechám ho, aby měl nějaký absťák, nejsem blbec, ale klidně mu budu dávat dávku já, abych nad tím měl kontrolu. "Nebreč," šeptl jsem a klekl si k němu. Byl očividně úplně v háji. "Nechápeš to," procedil mezi zuby. Ani pomalu nemohl mluvit z toho, jak moc brečel. "Bude to bolet. Hodně. A... Nechci to zažít znovu, už ne," šeptl a já se na něj jenom soucitně podíval. Netušil jsem, co dělat. S povzdechem jsem se v duchu omluvil Codymu a natáhl se k Louisovi. Nedal jsem mu chvilku na přemýšlení a rovnou se přilepil na jeho rty. Bylo mi zvláštně. Líbal jsem úplně jiného člověka. Tenhle Louis byl... Zkažený. V hlavě se mi promítaly ty obrázky jeho rukou, bylo mi z toho tak moc špatně. Líbat ho mu možná vloží falešné naděje, ale já mu chci pomoct. Už jen protože to je všechno kvůli mně. Po chvíli jsem se od něj odtáhl a sledoval jeho uslzenou tvář. "Spolu to zvládnem, dobře? Nenechám tě mít absťák, ale radši bys mi měl říct, co žes to vlastně bral. Seženu ti to, ale chci tě mít pod kontrolou," přiznal jsem a věnoval mu mírný úsměv. Tohle celé mě opravdu ničilo zevnitř. Chtěl jsem se přitulit k mému příteli a zůstat s ním navždy, abych měl jistotu, že se z něj nestane nic jako s Louisem.

Louis

Uchechtl jsem se a odtáhl se. Zmateně mě sledoval. Miloval jsem líbat jeho rty, ale je mi jasný, že to dělá z pocitu viny a o nic takovýho rozhodně nestojím. "Jak to myslíš spolu?" zeptal jsem se ho ironicky a podíval se mu do očí. "Myslíš jako ty a já? Nebo ty, já a Cody?" mohl vidět tu bolest v mých očí. "Měl bys jít za ním, aby se ta tvoje stíhačka nebála, že tu se mnou náhodou šukáš. Je vidět, že žárlí a chrání si tě," opatrně jsem vstal a přešel zpátky do ložnice. Ze spodního šuplíku jsem si vytáhl cigarety a zapálil si. Potřeboval jsem něco na uklidnění. Musím si, co nejdříve sehnat nějakého prodejce, protože jinak jsem v totální prdeli. Nezvládnu ani tři dny bez další dávky. Harry přišel z koupelny a chtěl něco říct, ale já ho nenechal. "Chceš mi pomoct?" řekl jsem. Překvapeně zamrkal a posadil se na kraj postele. "Chci ti pomoct, Louisi," povzdechl si a vzal mi z úst cigaretu, aby si sám potáhl. "Proč?" vydechl jsem další otázku. Jen pokrčil rameny a cigaretu mi vrátil. Moc dobře jsem věděl proč. Z pocitu vinny. "Fajn, tak jestli mi chceš pomoct, tak odejdi a nedávej mi falešnou naději, nebo mi ukaž, že to myslíš vážně. Teď hned. Jinak to nemá smysl, Harolde. Já nejsem jako ten Louis před pěti lety. Nejsem hloupý, nejsem ani naivní a mám oči otevřené dokořán. Vidím všechno a vidím i to, že se přemáháš, abys tady se mnou zůstal," zakousl jsem se do rtu a zase si začal hrát s piecingem. Potřeboval jsem se vyspat a aby nastal další den. Dneska ze mě byl slaboch a zítra se vrátí zase ten Louis, který se bude bavit nad rozvracením jejich vztahu. Je to takové rychle měnění emocí. Už jsem si zvykl. Sledoval jsem Harryho, který asi vybíral ty správná slova, když mu začal zvonit telefon. Usmál se, když se podíval, kdo mu volá. "Měl bys to koťátku vzít, aby o tebe neměl strach," mrkl jsem na něj a zbytek cigarety típl o svojí dlaň.