Kapitola 35

682 68 4
                                    

Harry

Pomalým krokem jsme šli domu. K Louisovi domu. Charlie už byl dost unavený a já poměrně taky. Dnešek byl skutečně dlouhý, schůze, rodina, spánek, pak Cody a teď ještě procházka. Cítil jsem se dost zvláštně ohledně toho, že jsem mu řekl prakticky celou pravdu o mých pocitech. Nemůžu říct, že by pro mě Cody znamenal míň, to určitě ne. S ním jsem plánoval budoucnost, ale staré rány to překazily a já se nemůžu divit. "Objednáme pizzu?" zeptal jsem se jen co jsme přišli domu. Louis byl hned v kuchyni a postavil vodu na čaj, jelikož byl celý promrzlý. "Klidně, jestli to zaplatíš," zasmál se a vyskočil na linku. Se smíchem jsem na mobilu našel pizzerii a objednal tam dvě pizzy, jelikož já sám sním celou pizzu na posezení a rád bych, kdyby se najedl i Louis. "Půl hodiny, to dřív umřu hlady," zamumlal jsem a sedl si ke kuchyňskému stolu. Louis si připravoval čaj a já sledoval interiér. Nebylo to tu moc hezky zařízený. Žádnej obraz, zdi čistě bílý a mírně zažloutlý od cigaret, nábytek taky na jedno brdo. Vždy jsem miloval zařizování domu, dalo by se říct, že to je něco jako moje hobby, ale u Louise nic nezmůžu. Nechce se mi vrážet prachy do domu, ve kterém stejně nepobudu.

Louis

Viděl jsem Harryho oči, které si to tu prohlížely a tiše jsem se zasmál. Zalil jsem si sáček čaje vodou a pak si sedl k němu. "Nějak jsem nikdy neměl náladu si to tu zařídit. Navíc jsem nepočítal s tím, že tu vůbec budu," vysvětlil jsem a myslel jsem si, že Harry jen pokýve hlavou a nebude to dál řešit, ale on se musel zeptat proč. Přece jsem mu nemohl říct, že v té době jsem byl na pokraji kolapsu a už jsem si hledal ten nejlepší způsob, jak ukončit své trápení? Kdybych ho nepotkal, tak teď už nežiju. "Chtěl jsem zpátky do Irska," zalhal jsem lehce a pokrčil rameny. Nastalo mezi námi ticho při které jsem mohl přemýšlet a napadlo mě, že jsem ještě neslyšel jeho názor na mj piercing. "Harry?" ozval jsem se, aby mi věnoval pozornost. "Ještě jsem nedostal svůj názor," položil jsem si hlavu na stůl a díval se mu do očí. Doufal jsem, že ho tímhle třeba znovu nanadím. Jestli se mu to opravdu tolik líbilo, tak přece nemůže odolat. "Na co?" zeptal se a já na něj vyplázl jazyk, aby pochopil, co myslím.

Harry

"No na co?" zeptal jsem se znova, když nic neříkal, načež protočil očima a já jenom zíral jako idiot, jelikož mi to nedocházelo. "Na ten piercing, vole," řekl a opřel se. "Oh. No je fajn," řekl jsem, jelikož jsem nevěděl, co chce slyšet. "Sluší ti," dodal jsem pohotově, aby se nenaštval, a doufal, že to je správná odpověď. "No a ten dnešek?" zeptal se a lžičkou začal upíjet čaj, ze kterého se ještě kouřilo. "Řekl jsem ti, že to bylo dokonalý. Taky doufám, že víš, že od teď se to stane tvojí denní povinností," uchechtl jsem se a zapálil si cigaretu. První za celej den. "Nestěžuju si," zaculil se a i s hrnkem mířil do obyváku, odkud se po chvíli ozvala televize. Pohotově jsem šel za ním, protože mi jeho kuchyň připadal až moc prázdná a strašidelná. "Kdybych nebyl tak vyšťavenej, řekl bych ti, že si to můžeš zopakovat hned teď, ale myslím, že jsi mi za ty dny sebral všechnu energii," přiznal jsem nervózně. Louis mě ignoroval a sledoval televizi, tudíž jsem si k němu přisedl a po očku ho sledoval, jelikož mě znervózňoval.

Louis

Snažil jsem si jeho slovy nenechat zvednout ego, ale bylo to vážně těžké. Jen jsem tam seděl a čekal jestli ještě něco řekne, ale byl potichu. "Nebudu ti kouřit každej den," ozval jsem se nakonec a viděl jeho zamračení. "Kdybych ti kouřil každej den, tak ten piercing ztratí svoje kouzlo," vysvětlil jsem a otočil se k němu. "Dřív jsem ti vykouřil, aniž bych ho použil a to se časem omrzí. Pierc bude jen za odměnu," dodal jsem a nahnul se k němu, abych si ukořistil polibek. Následně jsem odložil čaj a vlezl si k němu obkročmo na klín, abych ho mohl začít tvrdě líbat. Miloval jsem líbání se s ním a rád bych i zašel dál, ale za dnešek toho bylo dost. "Chceš říct něco zajímavého?" zašeptal jsem u do rtů. Dal si ruce na můj zadek a přikývl. "Matt se mě ptal jestli jsme spolu,a když jsem řekl, že ne, tak se snaži zjistit jestli u mě má šanci." uchechtl jsem se a v té chvíli se domem ozval zvonek který oznamoval, že už přišla pizza.

Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓Where stories live. Discover now