Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 29

Harry

Ani jsem nestačil mrknout a Louis byl ta tam. Je to záhadný človíček, ne že ne. „Řekneš mi, o čem jste se bavili?" zeptal jsem se okamžitě, jelikož to nevědomí zneklidňovalo mé myšlenky. Přišel jsem si dost ošizeně, když to já byl hlavním tématem a hlavně, Louise si svým zkaženým způsobem přivlastňuju, rád jsem informovaný o všem, co se v jeho životě děje, už jen kvůli tomu, abych měl dohled nad drogama, co si vpouští do těla. „Chce tě zpátky, Stylesi. A ne zrovna málo, ale nevím. Dokud v tom jede, neudělej žádnou blbost a nenech Codyho jít. Nemám ho rád, ale on je dobrej přítel a nepochybuju, že by Louis byl taky, ale v tomhle stavu ne," povzdechl si David a já věděl, že má pravdu. Vždyť prakticky to samé řeším sám se sebou už jakou dobu. Jenže kde je nějaký verdikt? Kde je napsáno, co je pro mě a pro toho druhého nejlepší? „Codyho miluju, ale mám takovej pocit, že co je tady Louis, tak se to prostě kazí. Teď mu musím pomoct, ale není to lehký, když je věčně v háji z toho, že mě chce a já mám přítele," stěžoval jsem si a nenacházel v tom žádné východisko, když v tom najednou David dostal nápad, který se mi dost zamlouval. Když Louisovi mohu pomoct já, ale zároveň ho ničím a nikdo jiný tu pro něj není, co kdyby se toho ujal David? Znají se už z dob, kdy jsem začínal se sázkou, mluvili spolu snad už tisíckrát, smáli se spolu, blbli spolu, hulili spolu, vždyť to byli kámoši, a i když si nerozuměli tak dokonale jako s ostatními, pořád tam bylo nějaké to přátelské pouto.

Louis

První, co se stalo, když jsem se probudil, že jsem se rozplakal. Ležel jsem na zemi v koupelně a kolem byla moje moč a krev. Zoufale jsem se chytil za hlavu, kde už krev byla zaschlá. Musel jsem omdlít a praštit se o umyvadlo, protože i na něm byla krev. Donutil jsem se vstát a hned jsem si zalezl do sprchy, kde jsem zoufale plakal a třásl se. Přesně tohle byl důvod proč jsem nechtěl přestat, ale teď? Teď jsem si byl jist, že to nezvládnu. Dneska jsem měl štěstí, ale co když dostanu další takový záchvat, budu sám a nebudu mít tolik štěstí jako dnes? Nejspíš se udusím, i když... Možná by to konečně ukončilo moje trápení. Pořádně jsem se umyl a opláchl si hlavu, i když to pořádně bolelo. Přišel jsem si vážně nechutně. Násldně jsem se oblékl do čistého a pořádně všechno vytřel a umyl. Potom jsem se posadil k oknu a zíral do parku, kde bylo touhle dobou velice rušno. Prsty jsem přejížděl po ráně ve vlasech a přemýšlel jsem nad vším, co se poslední dobou děje, ale přemýšlel jsem hlavně nad tím, kde mám sehnat dávky. Nenechám toho. Ne, když budu dostávat tyhle záchvaty. Začal jsem se znovu třást a panikařit. Měl jsem strach, že ten třas znamená další záchvat. Rychle jsem se snažil najít svůj telefon, ale nikde nebyl. Padl jsem na zem před gauč a zhluboka dýchal. Začal jsem si odříkávat básničku, která pomáhala s pravidelným dýcháním a modlil se, aby to přestalo.

Harry

"Nech mě, abych mu pomohl. Nic víc po tobě nechci, potom na to zapomeneme a budeme šťastní. Jen my dva, prosím," skučel jsem, když Cody stále naléhal na tom, ať si vyberu mezi jim nebo Louisem. Bál jsem se o Louise, vím, že ho teď čeká těžké období a potřebuje podporu. Proto jsem za ním poslal alespoň Davida, jelikož s Codymu to není tak lehké. "Slib mi, že hned, jak se z těch sraček vyseká, bude to jen ty a já. Nikdo jinej. Slib mi, že mě miluješ a nechceš tohle celý zahodit," mumlal zoufale Cody, umíral jsem, když jsem ho viděl takhle. "Slibuju ti, že tě miluju. Miluju tě nejvíc na celém světě. Chci jen pomoct Louisovi a napravit tak, co jsem způsobil. Potom budeme jen ty a já, slibuju," odpřísáhl jsem, ačkoli ani v mé hlavě ta slova nezněla moc upřímně. "Fajn," povzdechl si a svalil se na gauč k Charliemu, "jdi a dělej, co musíš." Nic dalšího mi neřekl a ještě uhnul hlavou, když jsem ho chtěl políbit. Měl bych být teď u něj, ale věděl jsem, že mě v ten moment potřebuje někdo na jiném místě mnohem víc. Doufal jsem, že už tam David byl a nějak zabavil Louise. Po cestě k němu jsem ještě koupil nějaké jídlo, abych ho donutil jíst, jelikož zase trochu přestává, což se mi vůbec nelíbí.