Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Epilog

Harry

Uplynuly asi dva týdny. Dva dlouhé týdny, které i tak byly za námi hrozně rychle. Za tu dobu jsem udělal snad nejvíc rozhodnutí v mém životě a ani jedním jsem si nebyl natolik jistý, aby mě dělalo šťastným. Největší z těch rozhodnutí totiž přišlo ve chvíli, kdy jsem zabouchl kufr auta a sedl si na sedadlo řidiče. "Dnes se tam jenom koukneme, ale táta to tam zná a prej to je v pohodě," řekl jsem a nervózně se rozjel. Kam jedeme? Za mým tátou. Bydlí v rodinné čtvrti, kde je snad padesát domů a stále přibývají. Je to blízko jednoho většího města, takže tam je i hodně možností a celkově je to místo, kde by chtěl každý bydlet. "Bojím se. Co když... Co když to nevyjde? Jsi čerstvě po rozchodu a já nevím, jestli mi to zase neublíží," zakňučel Louis a já mu dal za pravdu, jelikož ani já si tím nebyl jistý. "Když to nevyjde, tak ti pomůžu se vším, co bude potřebovat. Odstěhuju ti věci, finančně zajistím, cokoli, na co si vzpomeneš," řekl jsem s mírným úsměvem. Charlie vesele koukal z okna, stejně jako Louis, i když tam byl rozdíl, že Louis nekoukal vesele, ale nervózně. Uvidíme, jak se nám ten dům bude líbit. Podle fotek vypadal úžasně a hlavně bych to měl tak blízko do práce, že bych nemusel pracovat z domova a tím pádem by bylo víc peněz.

Louis

Čím dál jsme byli od domu mých rodičů, tím víc jsem byl nervóznější. Nejhorší ze všeho bylo říct to vše rodočům. Máma na mě křičela, protože podle ní byl Harry ten, co mě zničil a nechtěla, abych se s ním znovu dával dohromady, ale mě to bylo jedno. Až na to, že jsem se potom Harrymu rozbrečel a zoufale prosil o dávku, abych se uklidnil, ale Harry odolal a uhlídal mě. Vlastně za celou tu dobu jsem měl jen jednu menší dávku, ale za to hodně záchvatů, u kterých už se zdálo, že Harry ví, co dělat, abych se z toho dostal. Stejně se to zdálo až moc snadné. Ještě nějakou dobu, kdy moje tělo nedostanu už vůbec nic a já nejspíš skonnčím v nemocnici. Stejně jako vždycky, když jsem zkoušel přestat. Po opravdu dlouhé cestě jsme konečně zastavili u hezkého domu a Harry mě za ruku vedl dovnitř. Charlieho raději nechal v autě. Musel cítit, jak moc jsem z toho v háji a proto mě musel držet u sebe. Největší strach jsem měl z jehovztahu s Codym.

Harry

Můj táta už čekal před tím domem, co by měl připadnout nám. Mně a Louisovi. Je to vtipný, ten, kdo byl pouhou sázkou a ten, kdo mi zničil vztah, je teď ten, koho mám více než rád. Nebylo si co nalhávat, už co jsem ho viděl, mi bylo jasný, že ty emoce nejsou jen tak obyčejný. Bohužel na to doplatil Cody. Je to měsíc od rozchodu a já pořád často ve sprše brečím a chci ho zpátky, ale pak vidím Louise, jak sedí v obýváku s přichystanou večeří, která se stejně nedá jíst, a vím, že mi to za to stálo. "Čau," pozdravil jsem se s tátou, zatímco Louis tiše řekl dobrý den. "Jaký dobrý den? Tykej mi prosimtě," zasmál se můj táta a poplácal Louise po zádech. "Kluci, tenhle dům je mýho kámoše, takže vám kdyžtak ukecám slevu. Navíc to je minutu ode mě, to je dobrý, ne?" říkal táta šťastně a já alespoň díky němu měl pocit, že je tohle dobrý. Že konečně jednám dobře. "Louis může v klidu dálkově dostudovat, je tu škola, co se na to specializuje a ty Harry bys mohl u mě dělat za poloviční úvazek, s tím, že ti budu platít náklady na dům, a mohl bys zkusit vejšku, co ty na to?" vysypal na mě táta hromadu informací a já jen překvapeně zíral a nevěřil tomu, jak moc je štědrý.

Louis

Překvapeně jsem sledoval Harryho tátu a vůbec jsem si nebyl jistý, co se děje. Všechno bylo najednou tak narychlo a navíc děsivé. Jen jsem tam dokázal stát a poslouchat je, jak řeší Harryho práci. Harryho hlas byl nadšený, co mě nutilo se usmívat. Pevně jsem stiskl jeho ruku a jen přemýšlel nad tím, co jeho otec řekl. Mohl bych si dodělat maturitu. Nejspíš bych nikdy nezvládl chodit znovu na střední. Je mi (netuším kolik xD) a musel bych začít znovu od prváku, abych vůbec někdy mohl dostat diplom a začít pracovat. Možnost naučit se vše dálkově byla opravdu lákavá. S úsměvem jsme se nechali vést do domu, který byl velký a krásný. Jeho otec nám to ukazoval a vždy k nějaké místnosti měl komentář. No, myslím, že jsem se asi zasekl u jednoho. Byl to menší pokoj, který bych nejsspíš nijak nevyužil, ale Harryho otec pravděpodobně ano. "Tohle by bylo super místo pro miminko," začal ukazovat, kde by co mohlo být a Harry se tomu jen zasmál, protože jeho otec vypadal opravdu komicky, ale pro mě byl spíš šok, že mluví o dítěti. Možná kdyby byl na mém místě Cody, se kteerým byl Harry dlouho, aby si ho pořídili, ale před klukem, který se dostává z drog? "Harry?" zašeptal jsem, když jeho otec koukal z okna. "Ví o těch drogách?" zeptal jsem se opravdu hodně šeptem. Nechtěl jsem, aby si jeho rodina myslela, že chodí s fetkou, i když mě kdysi dávno znali jako toho vzorného kluka, co měl slibnou budoucnost.