Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 31

Harry

Už v devět ráno mi volal můj táta, že jsem mu neposlal papíry do práce a je kvůli tomu nemalej průser. Musel jsem je hned poslat, ale problém byl, že jsem je neměl vyplněný a hlavně bych musel odejít od Louise, který tak rokošně spal. Dal jsem mu lehkou pusu na čelo a potichu se vypařil do kuchyně, kde jsem sprskal rychlou snídani v podobě lívanců se skořicí a čokoládou. Dal jsem je na stůl a přikryl je a ještě k nim napsal omluvný dopis, že jsem oděšel, ale něco se stalo v práci. Hned, co jsem doběhl domu, jsem se dal do práce. Cody ještě spal, takže jen co jsem udělal ty papíry a poslal je, tak jsem si lehl k němu a doufal, že nezačne vyvádět, že jsem tam zůstal přes noc.

Louis

Myslel jsem si, že budu šťatsný, když se probudím, ale nebyl jsem. Harry vedle mě nebyl, což bylo velké zklamání. Těšil jsem se až se probudím vedle něj. Povzdechl jsem si a donutil se vylézt z postele. Bylo mi docela dobře. Zašel jsem si do sprchy, kde jsem se pořádně vydrhnul a potom šel do kuchyně, kde na mě čekalo alespoň malé překvapení. Pousmál jsem se a pustil se do snídaně. Byl jsem rád, že neodešel bez toho, aby mi oznámil proč a díky tomu papíru jsem věděl, i když jsem trochu pochyboval, že vážně odešel kvůli práci. Raději jsem to neřešil, najedl se a pak si šel pustit film, abych nemusel na nic myslet.

Harry

"Harolde, já prostě nemůžu. Ne takhle, ne s tímhle přístupem, jakej k tomu máš. Podvedl si mě už jednou a teď zase? Myslel jsi alespoň na to, že ten tvůj krk uvidím a to nemluvě o zbytku tvýho těla? Vsadím se, že i předtím to bylo se stejným člověkem, co? Byl to Louis, co?" povzdechl si Cody a já jen zaraženě seděl na posteli. Nešťastnou náhodou jsem usnul a on se probudil, tudíž se mu naskytla možnost prozkoumat můj krk. "Vypadni," ozval se po chvíli, kdy jen sklíčeně seděl na gauči a objímal své vlastní tělo. "Cože? Cody, to, co se stalo byla chyba, miluju tě," vyjekl jsem okamžitě a chtěl jít k němu, ale zarazil mě a nedovolil, abych se k němu přiblížil. "Celou dobu se s ním taháš a ne, že bys mu chtěl pomoct, jen s ním šukáš. Odmítl jsi mě jen kvůli němu, tak si za ním kurva táhni!" zařval na mě a já věděl, že jsem solidně v prdeli.

Louis

Bylo mi děsně divně. Cítil jsem se sám, nudil jsem se a netušil, co sám se sebou dělat. Dokonce jsem se oblékl a byl se projít kolem parku a ještě do obchodu, kde jsem koupil nějaké jídlo a cigarety. Teď jsem jen ležel na gauči a zíral do stropu. ani ta televize už mě nebavila. Asi někdy odpoledni se domem rozezněl zvonek a já netušil proč. Jen jsem vstal a šel otevřít. Ve dveřích byl Harry, ale moc jsem ho nepostřehl, protože jsem během vteřiny ležel na zemi a nechal se vítat od Charlieho. Během vteřiny byla moje nálada o dost lepší a já se nadšeně vítal s tím božím psem, který vypadal, že má neskutečnou radost, když mě viděl. Moje nálada zase poklesla, když jsem se podíval na Harryho, který měl ve tváři opravdu smutný pohled.

Harry

"Co se stalo?" zeptal se Louis, zatímco drbal Charlieho, který skutečně dost vyváděl. Ani jsem neměl sílu na něj zařvat, aby se uklidnil. "Cody... viděl ten krk a došlo mu, že jsi to byl ty. Hrozně jsme se pohádali a nakonec mě vykopnul. Z vlastního domu dokonce. Jako tělo bez duše jsem se dopravil ke gauči a zapálil si ciigaretu. "V tu chvíli mi došly všechny argumenty, prostě mě zahnal do slepý uličky a já se nemohl vykecat. Na jednu stranu je pravda, že jsem mu to chtěl dřív nebo později říct, ale teď se to ještě nemělo stát," povídal jsem do ticha, které narušovalo jen Charlieho funění. Ani jsem neměl sílu na ronění slz. Jen jsem s rozklepanýma rukama nasával do plic a přemýšlel nad tím, co bude teď. Mám bojovat, nebo se s tím smířit? Miluju ho, tak zkurveně moc, ale co když ani tolik lásky není dost k tomu, abych si to urovnal? Může mi tohle vůbec odpustit? Věřil mi a já toho zneužil. "Jste teda spolu nebo ne?" zeptal se nakonec Louis a to byla ta chvíle, kdy mi po tváři stekla slza a já si složil hlavu do dlaní. "Nejsme," zamumlal jsem a přes zamlžený pohled odklep popel.