Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 27

Harry

"Jdeš dnes za Louisem?" volal na mě z ložnice Cody. Ležel tam rozvalenej a čekal, až za ním přijdu, ale já chtěl být hned od rána u Louise. Co mi dal ten sáček, tak uplynuly dva dny. Bylo to v pohodě, včera si vzal dávku, i když o dost menší, než obvykle. Ten pohled se mi nelíbil, hnusil se mi, ale nedával jsem nic znát. Naopak, pochválil jsem ho, jelikož dělá pokroky. "Půjdu se tam mrknout," přiznal jsem. Codyho to štvalo víc a víc, ale nechtěl mi to zakazovat, to by nebyl on. "Dnes večer mám volno, chci si udělat hezkej večer. Co říkáš? Půjdeme do restaurace, potom se můžeme projít a jen si užívat toho druhého, hm?" říkal tak zasněně tím roztomilým hlasem a mně se ten nápad dost líbil. "To zní skvěle, zlato," usmál jsem se a po chvíli už vyšel z baráku. Charlie kňučel za dveřmi, ale dnes ho měl venčit stejně Cody. Prvně jsem skočil do krámu a koupil nám na snídani nějaký pečivo a džus. Chci Louise vykrmit, aby nabral zase tvary, vždyť bude stokrát krásnější. Včera jsem do něj dokonce nacpal celej hamburger, což je co říct. Dny u něj se stávaly jakousi rutinou, nestěžoval jsem si, líbilo se mi u něj.

Louis

Každý den, když Harry přišel, jsem si užíval, i když jsme spolu nespali. Na to jsem neměl ani pomyšlení. Spíše jsem bojoval se svým vlastním tělem, které se začalo pomalu prokazovat. Bylo to divný a nepříjemný. Nenáviděl jsem absťáky. Vždy jsem s Harrym trávil čas nevinně, což už mě začínalo štvát. Myslel jsem si, že se o něco pokusí, ale on opravdu jen přišel, aby tu se mnou strávil čas a potom zase odešel. Mezi námi bylo maximálně líbání, nebo mazlení, a i když jsem na sex neměl chuť, mrzelo mě, že Harry nejspíš taky ne. Dokonce mě naučil zase jíst. Občas jsem nějaké jídlo vyzvracel a někdy si ho pořádně vychutnal. Už jen za týden jsem na sobě pozoroval změny. Neměl jsem tolik vidět žebra, ale stále jsem byl šíleně hubený. Dneska se chtěl Harry jen válet a pro mě to byl jeden den, kdy jsem se cítil vážně dobře, jelikož jsem měl povolenou zmenšenou dávku. Harry si v tom udělal pořádek a měl přesně dané kdy a jak velkou dávku dostanu. Viděl jsem na něm, že se na to nerad dívá, ale pro mě to bylo odlehčení od většiny bolesti. Navíc mě tahle dávka udělala extra nadrženým. "Harry?" zašeptal jsem asi po hodině, co droga kolovala mým tělem. Podíval se na něj a já se natiskl na jeho rty. "Jsem nadržený," zašeptal jsem do polibku, ale nic jsem nedělal. chtěl jsem, aby to měl celé na starost on, aby mě kontroloval a dělal si se mnou všechno, co by jen chtěl. Stejně jako kdysi.

Harry

Nelíbil se mi nápad, že bychom spolu měli spát. V Louisovi to budí akorát pocit, že z toho něco bude a to nechci. "Já jsem nadrženej každej den, kdy sem přijdu, Lou, ale bojím se, že by ti to mohlo ublížit," přiznal jsem smutně a sledoval jeho povadlou tvář. "Chápu," uchechtl se, ale mně bylo jasné, že to je falešný úsměv. Znám ho na to až moc dobře, taky vím, že to je nadržený parchant a dřív nebo později dosáhne čeho chce. "Možná později, zlato," usmál jsem se na něj a přitiskl naše rty k sobě. Takhle mi to vyhovovalo, jen já a on, jen my. Dlouhé hodiny jsme spolu blbli, smáli se a dělali vše, co nás napadne. Bylo nám tak dobře, ale vše se zničilo, když jsem Louisovi oznámil, že mám dnes večer s Codym rande, či jak to nazvat. Zase měl ten smutný pohled, který mě tak moc bolel. Rozloučili jsme se a já se vydal domu, kde na mě okamžitě skočil Cody. Už od té chvíle se to zdálo být jako dokonalý večer. Noční světla tohohle města jsou přímo úžasná, byla to vážně romantika. Večeře byla vynikající a stejně tak následná procházka parkem, no vše se to zvrtlo. 'Louisi?' napsal jsem zprávu, načež mi skoro okamžitě přišla odpověď. 'Jo?' 'Požádal mě o ruku' "Co jsi řekl?' 'Ne...'

Louis

Musel jsem se nějak zabavit sám s tím, že jsem v sobě měl dávku, takže mi bylo dobře. Dal jsem si k tomu ještě pár cigaret a dokonce si i vyhonil u nějakého porna, což už jsem dlouho nedělal. Pak jsem usnul a probudil se někdy pozdě večer. Šel jsem na telefon a asi za pů hodiny mi přišla zpráva od Harryho. Moje srdce začalo bít jako spplašené, když napsal, že ho Cody požádal o ruku. Věděl jsem o tom už dlouho, ale nečekal jsem, že to opravdu udělá. Po tvářích mi začaly téct slzy a jen jsem čekal na jeho odpověď, že samozřejmě souhlasil a už se nemůžeme dál vídat. Odložil jsem telefon stranou a tiše se rozpakal. Za chvíli se ozvalo cinknutí a moje masochistická část vyhrála. Trhl jsem sebou, když napsal ne. To jsem rozhodně nečekal. Jen jsem na to zíral a nechápal, ale na mé tváři se začal objevovat úsměv. 'Chceš přijít a promluvit si?' napsal jsem mu, protože jsem chtěl, aby věděl, že jsem tu pro něj a navíc jsem chtěl všechno vědět. Pro Harryho to asi bylo těžké, ale pro mě je to ta nejlepší věc, co se mohla stát, ale to Harrymu samozřejmě neřeknu.