Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 34

Louis

Ráno jsem se probudil jako první a jen jsem se převalil na Harryho, který si mě i ze spánku k sobě přitáhl. "Dobré ráno, Cody," zašeptal rozespalým hlasem a v té chvíli jsem vyletěl z postele. Ne, tohle neřekl. On se převalil na bok a spal dál, ale já zalezl do koupelny do sprchového koutu, kde jsem padl na zem a rozplakal se. Nenáviděl jsem to. Tu nejistotu a to všechno ohledně Codyho. Ano, to já jsem ten zmrd, který je od sebe rozeštval, ale i tak... Harry stále spal, i když byla jedna hodina ráno a domem se ozval zvonek. Oblékl jsem se a s Charliem v patách šel otevřít. Venku stál Cody a já rychle ustoupil, abych se vyhnul nějaké ráně. On se na mě jen smutně usmál, omluvil se a pak se jeho pohled zaměřil na Charlieho. "Ahoj, kamaráda," zavolal na něj a Charlie ho šel přivítat, ale hned potom se schoval zase za mě a já viděl, jak moc to Codyho sere. "Co chceš?" zeptal jsem se a nervózně se kousal do rtu. "Chci mluvit s Harrym," řekl jednoduše a po m otázce o čem, mě spražil pohledem. "O rozdělení věcí v naší domácnosti a o tom, že si odvezu Charlieho," s tím vešel bez pozvání do domu.

Harry

Probudilo mě bouchnutí dveří. Louis někam šel? Zavřel jsem oči v naději, že bych mohl znovu usnout, ale místo toho do pokoje přišel můj ex přítel a vedle něj můj ex přítel. Zní to vážně trochu komicky, ačkoli to je spíš k pláči. "Koukám, že spíte spolu," uchechtl se Cody a tím mě donutil se zvednout. Proč tu je? "Co tu děláš?" zamručel jsem a rozespale koukal na ty dva, než na mě skočil Charlie a zabránil mi tak ve výhledu. "Musíme rozdělit ty věci. Nechci bejt u tebe a upřímně, pochybuju, že se dáme dohromady, když vidím, že sis docela zvykl na nový prostředí," zamumlal a objal své tělo, vypadal tak hrozně moc zranitelně. "Co sis koupil nebo chceš, tak si vezmi. Bylo to naše a já mám peněz na rozdávání, takže si můžu kdykoliv koupit něco novýho," zívl jsem a znovu si lehl. To moje přerostlý štěně leželo u mě a nejspíš usínalo. Já bych taky nejraději usnul, ale vědomí, že je tady Cody, mi nedalo spát. Srdce mi tak splašeně bušilo a ruce se třásly. Byl jsem v jeho přítomnosti tak nervózní. "Dobře, ale je tu ještě jedna věc," ozval se po chvíli.

Louis

Věděl jsem jistě, že tohle bude ještě hodně zajímavé. Harry Charlieho nikdy nedá, protože je to jeho pes, ale zdá se, že se ani Cody nevzdá. Vysvětlil mi po cestě do ložnice, že za všechno, co mu Harry udělal, chce psa. Něco jako kompenzaci. Posadil jsem se na gauč, natáhl na sebe deku a sledoval je. Ještě bych potřeboval popcorn a bylo by to jako v kině. "Co?" vydechl Harry a posadil se, takže odstrčil Charlieho kousek stranou. "Chci jeho," ukázal Charlie na psa a Harry ztuhl. To si posral chlapečku, říkal jsem si v hlavě. "CO že?!" vyjekl překvapeně Harry a hodil pohledem po mně, aby se přesvědčil jestli to není jenom sen. "Chci Charlieho. Vím, že jsi ho dostal ty, ale vychovali jsme ho spolu. Já se o něj starám, dávám mu jídlo, venčím ho, jelikož jsi byl pořád jen v práci. Dalo by se říct, že je z té největší části můj. Stejně na něj nebudeš mít čas," kmitl po mně Cody očima. "A ty, protože jak se zdá, budeš mít tady Louise a nebudeš sám, tak já chci Charlieho," bylo vidět, že Cody z toho nemá v plánu odstoupit.

Harry

"Ani za všechny peníze na světě ti nedám MÝHO psa!" zařval jsem po něm a přitáhl si Charlieho k sobě. Ten pes je mojí součástí, byl tu se mnou v dobrých i zlých časech, byl tu, když jsem ho potřeboval. "Víš sám moc dobře, že na něj sereš. Kdy jsi s ním byl naposledy venku, místo toho, abys ho strčil na zahradu, hm?" Zněl tak pyšně na to, že má proti mně argumenty, ale ani ty nejlepší z nejlepších by mě nepřesvědčily. "A vsadím se, že ho pořád mlátíš jak idiot, ten pes se tě bojí. Kdyby nebyl vlezdoprdelka, tak ti už dávno zdrhne," pokračoval a já věděl, že má zase pravdu. Charlie jako malej dost zlobil a trestat ho rukou se mi nechtělo, jelikož to akorát bolelo mě. Proto jsem zvolil taktiku pásku, ale on si snad myslí, že jsem ho mlátil rád. "Kdybych mu jednu nevrazil, nikdy se nevychová. Ty jsi na něj vždy křičel a myslíš, že to pomůže? Nevíš o tom nic. Já mu vždy kupoval nejlepší jídlo, nejlepší hračky, jen aby se měl dobře a co ty? Nikdy jsi mu nic nekoupil. Nemluvě o tom, že ten pes sakra není tvůj. Je jako moje dítě a skutečně nedám svoje dítě někomu, s kým jsem se rozešel," řekl jsem naštvaně. Pomalu a jistě jsem ztrácel nervy, netušil jsem, proč se takhle Cody chová, když měl vždy rozum. "Beztak ti tohle poradila Emily, vždy měla debilní nápady a tys to jako idiot žral i s navijákem," zamručel jsem. Nesnášel jsem Emily, je to holka od něj ze třídy, ale skutečně jsem neviděl debilnějšího člověka než je ona.