Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 11

Louis

První, co jsem udělal, když jsem se probral bylo to, že jsem se rozkašlal a snažil se lapat po dechu. Moje plíce jako kdyby hořely a já se pokoušel udržet se v klidu a dýchat. Nakonec se mi to povedlo, ale potom jsem si uvědomil, jak mě bolí celé tělo. Sotva jsme si mohl sednout. Vzpomněl jsem si na to, co se stalo a rozhlédl se po pokoji, abych našel Harryho, ale nebyl tu a podle hodin jsem zjistil, že je deset hodin ráno. To znamenalo, že tu není, odešel a nechal mě tu samotného. "Typické," zavrčel jsem si pro sebe a snažil se zbavit bolehlavu. Dokouřil jsem joint, který jsem včera kvůli Harrymu odložil a potom s námahou vylezl z postele. Myslel jsem si, že mi tady alespoň Harry nechá nějakou zprávu, ale to se nestalo. Nechal mě tu ležet v podělaném subspace a běžel za svým přítelem. Promnul jsem si spánky a zašel do koupelny, kde jsem si prohlédl moje tělo v zrcadle. Uchechtl jsem se. Můj krk neměl místo, které by nebylo fialové od cucfleků. To bude hodně vidět. Moje boky na sobě měly otisky velkých rukou, modřiny. Zakroutil jsem hlavou, zalezl si do sprchy a potom, co jsem se vykoupal, jsem si šel do nadalekého krámu koupit nějaký alkohol. Musel jsem zapít to, že jsem potvrdil Codyho slova o tom, že jsem obyčejná děvka. Z mojí chůze každý musel poznat, co se včera večer dělo. Kulhal jsem a sykal bolestí. Harry mě pěkně zdevastoval. Procházel jsem parkem, kde byl Harry a dělal si nejspíš romantickou snídani v podobě pikniku se svým přítelem a Charliem. Oba se na mě podívali a jen Harry mohl vidět tu bolest v mých očích. "Jen se podívej na tu děvku. Ta jeho chůze hanby a krk, který vypadá, že nemá jinou, než fialovou barvu. S kolika chlapy si to včera rozdal, že dopadl takhle? Nechutné," slyšel jsem Codyho hlas a rychle jsem si nasadil kapuci, aby neviděli do mojí tváře. Kurva, už jsem do toho zase spadl. Potřeboval jsem svojí dávku na uklidnění.

Harry

Píchlo mě u srdce, když Louis schytal nadávky od mého přítele a vlastně to bylo všechno kvůli mně. To kvůli mně zase bude poslouchat kecy o tom, že je děvka, i když za celých pět let neměl nikoho. Proč nikdo nekouká na pravdu, ale stojí si za tím, co jeho nevyvinutý mozek vyprskl? „Nech ho bejt, Cody. Sere tě, že nám kazí vztah, jak ty říkáš, ale děláš úplně to samý, když ho pořád musíš zmiňovat," povzdechl jsem si. Štvalo mě, jak mezi sebou ti dva musí mít nějaké problémy. Na jednu stranu to chápu. Louis je můj ex a Cody žárlí, ale nepřehání to už trochu? „Ještě aby ses ho nezastal, co?" uchechtl se můj přítel a já se jenom s hlasitým povzdechem svalil do trávy. „Alespoň jeden den mi nedělej žárlivý scény. Prosím!" vyjekl jsem celý nervózní, když už mi bylo jasné, kam tohle směřuje. Celý den se táhl ve stejném duchu, tudíž v hádkách. Cody nemohl pochopit, že mi vadí, jak pořád na všechny nadává a kvůli tomu se naštval a odmítal se mnou mluvit. Jak dítě. Někam zmizel a já zůstal doma sám a hrál jsem hry. Už dlouho jsem nezažil takový klid. Avšak to pominulo, když se můj přítel vrátil domu a začalo vše nanovo. Křik, nadávky, výhružky rozchodem. Naštvaně jsem bouchl dveřmi a odešel do parku. Jediné světlo jistily lampy a občasně rozsvícené okno. Bylo neuvěřitelné ticho, jelikož bylo přece jenom už dost pozdě. Pomalu táhlo k půlnoci, ale to mi bylo jedno. Důležité je, že jsem byl sám. Nemůžu se na Codyho ani podívat, když vím, co jsem mu udělal. Je mi ze mě samotného tak moc špatně. Někdo jako Cody si tohle nezasloužil.

Louis

Přišel jsem domů, kde jsem se alespoň trochu najedl, než jsem si připravil dávku, kterou jsem si potom píchl a padl do postele. Necítil jsem se na to, abych někam chodil s takovou bolestí mého zadku. Pořád jsem v hlavě slyšel ty Codyho slova a bylo mi z toho zle. Vzpomínal jsem na tu dobu, kdy na mě byli lidé alespoň hodní a nemysleli si, že jsem spodina společnosti, ale za to si nejspíš můžu sám. Potom asi za hodinu, nebo dvě někdo zazvonil a já šel otevřít. Byl jsem příliš unavený a pod vlivem drog, abych se mohl bránit tomu, kdo přišel. Cody. Proto jsem skončil na zemi celý od krve a poslouchal jeho křik, abych se držel od Harryho a celkově jim dál, že Harryho zpátky nezískám a jiné sračky. Nejspíš jsem kvůli němu utrpěl vnitřnímu zranění, protože jsem plival krev. "Je ti to jasný?!" zakřičel Cody a kopl mě do obličeje. V té chvíli mě zajímalo jestli se takhle choval, protože mu Harry řekl o to, co se mezi námi stalo. Pokud mu to neřekl a Cody to dělá jenom preventivně, tak je docela creepy. Vzlykl jsem a zakryl si rukama obličej. Přišel jsem si slabý a k ničemu, když jsem se mu nemohl bránit. Cody se ke mně skrčil a chytil mojí ruku, aby jí odtáhl od mé tváře. "Harry je můj a ať už ses vrátil kvůli němu, nebo ne, tak ho nedostaneš. Plánujeme rodinu. Mám pro něj prstýnek a chci ho požádat o ruku a ty nám to nepokazíš," zavrčel mi do tváře a potom odešel. Nechal mě tam zničeného na zemi, až jsme nakonec usnul z toho, jak jsem byl slabý.