Drug Hate || Larry Stylinson // Book2✓

Kapitola 14

Harry

Bylo mi ze všeho a ze všech špatně. Každý tady jenom lže, zneužívá, podvádí, dělá vše jenom pro vlastní potěšení. Zkaženější město jsem neviděl. Všichni vědí, že tohle není tak nevinné, jak se zdá. Když se tu něco řekne, dostane se to k jistým lidem a od nich to putuje dál. Sám jsem nevěřil tomu, čeho je partička schopná, ale od doby, co to vím, si dávám bacha na úplně všechno. Špína všude. „Neměl by ses vůbec tahat s někým ze střední," řekl jsem upřímně a zapálil si cigaretu. „Kromě Adama nevěřím už nikomu. Nejlepší je tady ani raději nevycházet ven." Adam mi věnoval pohled, kterým mi jasně říkal, ať držím hubu, jelikož tohle nechce jen tak podceňovat. „Proč jako?" zeptal se Louis s pozvedlým obočím. Zakroutil jsem hlavou, čímž jsem mu jasně naznačil, že o tom nechci mluvit. Raději jsem se opřel o prkno za mnou a vyhodil si nohy do vzduchu. Sledoval jsem skrze rozpadlou střechu altánu hvězdy a myslel na to, jak jsem vše posral. Neumím si život bez Codyho představit. „Dam, pusť něco," zakňučel jsem, když mi to ticho už rvalo nervy. Po chvíli se ozývaly lesem písničky, což vůbec nikomu nevadilo. Chtěl jsem se bavit, ale vadil mi joint v Louisově puse, proto jsem ho drze vzal a zahodil, nehledě na to, že to bylo určitě drahý. „Přestaneš se vším svinstvem, o to se postarám," řekl jsem vážně, ignorujíc jeho uražený pohled.

Louis

Naštvaně jsem zavrčel, když mi sebral můj poslední joint. Budu si muset koupit další. Nenávidím, když mi někdo bere tyhle věci. Nejdřív mi spláchl moje poslední drogy, potom mi jeho přítel rozbil poslední vodní dýmku a teď jen tak zahodil na zem můj poslední joint. "Idiote," zasyčel jsem a raději si vytáhl cigaretu, protože jinak bych po něm musel vyjet. Vůbec nechápu, co si to dovoluje. Jeho přítel nejsem. Jsem jenom věc na šukání, tak co se stará. "Nejseš můj přítel, ani rodič, abys mi zakazoval něco, co je součást mýho života. Proč si myslíš, že bych měl přestat? Nemám k tomu jediný důvod a bez toho nejsem nic. Nejspíš bych propadl do tak hlubokých depresí, že bych se patrně bez přemýšlení zabil," zavrčel jsem a viděl Adamův zmatený pohled. "O čem to mluvíte?" zeptal se překvapeně a já jenom protočil očima. "Do toho ti nic není. Vlastně ani jednomu. Je moje věc, jak naložím se svým životem," opřel jsem se o zábradlí a díval se hluboko do Harryho očí. "Jak myslíš, že mi v tom zabráníš? Musel bys se mnou být dvacet čtyři hodin denně, protože jinak to nepůjde," pokroutil jsem hlavou a přešel k němu. Chtěl jsem, aby si mě stáhl na klín a políbil. Chtěl jsem být u něj a chtěl jsem být jeho.

Harry

„Přestaň s těma scénama," zamručel jsem a raději poodešel pár kroků od něj. Přesně tyhle kecy, které věčně měl, se postaraly o to, abych mu nepropadl úplně. Abych byl věrný Codymu. „Jednou už s tebou šukám, tak chci alespoň vědět, jestli jsi čistej," prsknul jsem po něm, načež se zatváril dost ublíženě. Nešlo mi o to, mu ublížit, ale o to, aby pochopil, že i jeho život má cenu. „Mluvíš o mně jako o nějaký špíně," zavrčel na mě. Adam se nejspíš tou situací náramně bavil a ani se mu nedivím. „Tak se na sebe koukni! Ty drogy z tebe naprosto vysály život! Upřímně, tehdy jsi byl o dost hezčí, když jsi neměl řídký vlasy, propadlý tváře a obří kruhy pod očima. Nejsem debil, aby nepoznal, že to je vina toho fetu. Jestli mě tak hrozně chceš, začni se snažit a přestaň brát ty sračky, nebo končím a je mi u prdele, jak dopadneš!" křikl jsem po něm a odvrátil pohled. Nevím, co s ním udělaly má slova, ale i mě mrzelo, že jsem mu to řekl tak narovinu. Je to ale pravda. Nechci od něj ještě něco chytit, i když to zní otřesně. Na feťáky má každý jenom jeden názor a já, ačkoliv nechci házet všechny do jednoho pytle, mám na Louise ten samý. Alespoň kdybych viděl nějakou snahu z jeho strany, ale on si vědomě kazí život a ještě si myslí, že ho v tom budu podporovat.