Pohled Celest
Probudila jsem se na něčem šíleně studeném a děsně tvrdém. Pohledem jsem mžourala okolo sebe ve snaze zjistit, kam jsem se to dostala. Všechno kolem mě bylo děsně rozmazané a malinké.
Ocitla jsem se na cestičce poskládané z kamenných bloků různých tvarů a velikostí, jež do sebe dokonale zapadaly. Ostrý sluneční jas procházel celým mým tělem, ale sluneční jas to nebyl. Pomalu jsem vstala na nohy, abych se tu trochu porozhlédla.
Na konci cesty se nacházela křižovatka a přímo vprostřed té křižovatky stál jakýsi kamenný rozcestník. Vydala jsem se tím směrem a u rozcestníku se zastavila.
,,Kam dál?" pomyslela jsem si. V dáli napravo ode mě jsem si všimla čehosi, co připomínalo vesnici.
Všechno okolo mě se tu vznášelo a já nabíjela dojmu, jakobych tu už v minulosti někdy byla. Že by dejavu? Pomyslela jsem si. Bylo to vskutku zvláštní místo.
Dorazila jsem k nemalému domku, nad jehož dveřmi, na dřevěné ceduli, visel nápis "Železářství - dělání na přání."
Před domem se nacházela kovadlina, pár mečů a rozžhavená pec. Po levé straně sedací dřevěná lavice s menším stolkem, s vázou plnou květin. Ale po majiteli ani stopy.
,,Halo? Je tady někdo?" optala jsem se, abych se ujistila, zda to tu někdo obýval.
,,Moment, už letím," ozvalo se z nitra domku.
Během chvíle se ve dveřích objevil pán drobného vzrůstu, vlasy měl střižené nakrátko a ve tváři jemné strniště, které se táhlo od ucha k uchu. Brunet se jen nesměle usmál a mě ihned došlo, že to byl můj otec Oliver.
,,Tati?" optala jsem se trošku ostýchavě. Otec na mě vzpříma pohlédl a vyloudil ze sebe další nevinný úsměv.
,,Celest? Jsi to ty, dítě mé?" usmál se na mě onen brunet.
,,A- ano, kde to jsem?" optala jsem se rázem zpětně.
,,Tady jsi v říši nemrtvých, odtud ses přeci vrátila nahoru a jak se má Katrin?" optal se opět s úsměvem ve tváři můj otčín a já se jen spokojeně zazubila.
,,Ráda tě zase vidím, bylo mi to tu hned povědomé a máma je v cajku," mávla jsem s úsměvem rukou a otec jen mlčky pokývnul hlavou na souhlas.
,,A bratři, moje drahá Eleonor?" skočil mi do řeči.
,,Ti jsou v pohodě, spíše mě zajímá, co tu dělám?" zeptala jsem se jej s nejistotou v očích.
,,Už jsi někdy slyšela o kouzelném žezle?" hlesl po chvilce Oliver a já nasadila nechápavý výraz.
ČTEŠ
Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹
FantasyMnoho z nás by se chtělo vrátit do minulosti a nastavit vše úplně jinak - My tu možnost dostali. Celest ve snech dostává varování od jejího otčína o zmizelém žezle, které mělo zvláštní schopnost zajistit klid a mír mezi světy a propojit minulost, př...
