Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/35.- Boj dobra se zlem/

Pohled Celest

,,Iris?" optala jsem se ještě jednou pro jistotu té dívky, která na mě hleděla nenávistným pohledem. Teď stačilo jedno pouhé slovo k tomu, aby se mezi námi rozpoutala bitva dobra a zla.

,,Copak ty jsi na mě už zapomněla? Protože já na tebe bohužel ne," pravila Iris provokativním podtónem hlasu. Chtěla jsem ji na otázku odpovědět, ale nebylo co, a tak se mi ústa pouze stáhla do tenké linky a pohled, kterým jsem ji zkoumala, skončil přišpendlen k zemi pode mnou.

,,Proč jsi za mnou přišla? Vždyť nemáš žezlo, jak můžeš cestovat časem bez žezla?" vzhlédla jsem k Iris s nádechem arogance a čekala, jak se k tomu dívka vyjádří. Chtěla jsem znát přesnější odpověď. Každému může přijít divné, že je se živly najednou ámen a přede mnou se náhle objeví můj dávný nepřítel z minulosti.

,,Tak pohlédni na ty krvavé stopy na kostelní zdi. Když ti nedojde ani to, pak musíš být vážně tvrdohlavá," ušklíbla se Iris a já vzhlédla ke spodní části kostelní věže, na které zůstaly stopy zaschlé krve od neznámého. V tu chvíli mi to došlo.

,,Co jsi s nimi provedla?" optala jsem se té černovlasé dívenky se zatnutými čelistmi.

,,Zbavila jsem se jich."

Upřímně. Tahle odpověď mě doslova šokovala. Věděla jsem, že byla prohnilá do morku kostí, ale netušila jsem, že mohla udělat něco tak strašného. Tohle všechno byla od počátku jen léčka jak vymítit vše dobré z povrchu zemského.

V hlavě se mi vybavilo, jak jsem ji tehdy darovala žezlo výměnou za Dračí oko, které mě mělo zbavit kletby. Kdybych věděla, že vše byla jen past, do minulosti bych se možná nevracela. Počítala s tím, že jakmile zjistím, že je žezlo pryč, vrátím se pro něj, aby se mohla znovu zbavit jak ostatních, tak i mě. Už to udělala jednou z Radou čtyř. Po druhé se ji budoucnost zničit nepovede.

,,Mě se tak lehce nezbavíš," pronesla jsem sebevědomě, zatímco se má úhlavní nepřítelkyně z minulosti chystala k útoku.

Sahala jsem si do vaku s holí pro žezlo, neboť jsem si nebyla jistá, zda svou mocí dokážu její útok odvrátit. Můj počin okamžitě zpozorovala a nasadila její typický ohavný úšklebek.

,,Jeden ze zákonů kroniky sálu Rady čtyř zní, že žezlo k útoku použíti nelze, slouží pouze k obraně a ty nevypadáš na to, že by jsi chystala obranu," vypravila ze sebe Iris onu myšlenku a já se jen uchechtla.

,,Óó! Jsi bystrá! To jsi na noc před útokem spala v knihovně?" uchechtla jsem se sarkasticky, zatímco jsem prsty svírala onen kus kovu, na který právě nyní byla upoutána veškerá pozornost světa.

,,Každý, kdo vstoupí do sálu se záměrem vládnout, by tahle pravidla znát měl," odsekla mi dívčina a já náhle okolo sebe pocítila nával temné energie, jež ji sálala z dlaní.

,,Ale tvým záměrem nebylo vládnout," odsekla jsem a Iris směrem ke mě  svými prudkými pohyby vymrštila první vlnu temné hmoty, která se vlivem tepla roznesla po okolí.

Jelikož jsem na útok nebyla vůbec připravena, vlna mě odmrštila do vysoké trávy nedaleko kostela. Lehce jsem s sebou zavrávorala a nespokojeně zamručela. Iris mezitím přešla přímo ke mě a nenávistně mi pohlédla do očí.

,,Ty se elementům nikdy nevyrovnáš," zasupěla jsem, zatímco jsem si do rukávu díky prokouslému rtu utírala krev, která mi zatím po malých kapkách stékala po bradě. Pokoušela jsem se znovu vyhrabat na nohy, ale Iris byla příliš hbitá. Než jsem se stačila nadát, mezi prsty svírala mé rty a stále se mi s výsměchem hleděla do očí.

Nebyla jsem schopná slova. Její ostré nehty se mi zaryly hluboko do kůže a příšerně to bolelo. Zaskučela jsem, ale rozhodně jsem se nehodlala vzdát. Alespoň ne teď.

,,Ne! To ty se elementům nikdy nevyrovnáš," odpověděla mi bezbarvým tónem hlasu. Její ostré nehty současně opustily mou čelist a odhodila mě zpět do kopřiv za mnou, jako kus bezcenné věci.

Nerozuměla jsem významu její věty. Nebo jsem ho nejspíše nechtěla pochopit. To jsem opravdu tak tvrdohlavá?

Ani na sekundu jsem nezaváhala. Opatrně jsem se vyhoupla zpět na nohy a nenávistně hleděla na dívku, jež ke mě byla obrácena zády. Nenávist ve mě byla tak hustá, že by se dala krájet na kousíčky.

Z mých dlaní se vznesla zlatavá magie. To byl pro mě jasný pokyn srazit ji alespoň k zemi. Tím ji určitě oslabím, pomyslela jsem si.

Má magie se jako na povel vznesla směrem, kde stála Iris a nepřítomně upínala svůj pohled někam do lesa. A jak jsem mohla tušit, srazila ji k zemi, a pak se vytratila kamsi do neznáma. Dívka jen něco nesouhlasně zavrávorala a hlasitě zasténala bolestí. Popošla jsem blíže k ní a stejně, jako ona před nemalou chvílí na mě hleděla s nenávistí, já na ní hleděla s úšklebkem ve rtech. Ona se současně překulila čelem ke mě. V jejím pohledu jsem zaznamenala bolest, ponížení a v neposlední řadě také nenávist, kterou mě Iris čestila už od samotnému začátku našeho setkání. Musela mít minimálně sedřené čelo do krve. Její vavřínový věnec už nebyl tmavě hnědý, ale zkrvavělý. Krev od rány ji stékala všude po obličeji. Nejvíce ji bylo v jejich havraních vlasech, na čele a po tvářích.

,,Tak to jsi opravdu přehnala," zasupěla dívka nenávistně, zatímco se pokoušela znovu postavit na nohy. Teď jsme stály tváří v tvář dobru a zlu.

,,Zlo nikdy nezničíš. Beze zla by dobro nemohlo být. Stejně, jako den nemůže být bez temné noci. Něco takového uskutečnit nelze. Cetviny jsou pro nás dvě opravdu malé místo. Vládnout zde může jen jeden. Takže buď padneš v boji ty nebo já," poznamenala výmluvně Iris a já si z úst odplivla zbytek krve po rozkouslém rtu.

,,V tom případě mám ve všem jasno," ušklíbla jsem se na onu dívku, jež si založila ruce na prsou a zákeřně se usmála.

,,Vskutku?" optala se mě dívenka s nádechem ironie.

,,Jednou se ti povedlo zničit Radu čtyř. Zničit mě. Po druhé už ne," pohlédla jsem v krátkosti na kostel, a pak zpět na Iris, která se opětovně chystala k útoku.

,,Nezničila jsem jen tebe a Radu," špitla a rozhlédla se do míst, kde kdysi stála ona malebná vesnička a potom svůj pohled upřela na kostel.

,,Vrátila jsem se zpět časem do současnosti, abych své zlosinské dílo mohla dokončit," zasněla se Iris s pohledem upřeným na kostel. Kostel byla teď jediná věc, která tu z těch stovek domů zbyla. Přeci nechce zničit i tu poslední věc, na které mi záleželo nejvíce? Ze všech jejích hrůz mi současně po těle projela zimnice a já se celá zachvěla při myšlence, že jakmile selžu, nezbyde z mého domova už nic.

,,Tohle ti neprojde," vydala jsem ze sebe provokativně a než jsem se stačila vzpamatovat, opět mě pohltila její černá magie.

Její síla mě odmrštila a já znovu upadla do trávy za mnou. Vír byl tak silný, až jsem se hlavou udeřila o strom, kam jsem před chvílí dorazila svým tělem. Mou hlavou náhle projela ostrá bolest, jež se rozvalila po mém těle. Pocítila jsem, jak mi těžkla oční víčka. Měla jsem pocit, jakobych ztrácela vědomí. Neustále jsem slyšela hlas, který ke mě nenávistně promlouval. Cítila jsem se v tu chvíli jako tělo bez duše. Oči se mi zavřely úplně a mě pohltila černočerná tma.

Je tohle snad konec?

____________________________________________

Tak jsem tady i s posledním dílem. Tak doufám, že se líbil. ❤️ Všem děkuji za úžasnou podporu v podobě votes a komentářů, moc si toho vážím.

Vohoo, tak určitě! Tohle ještě není konec! S tímhle příběhem si ještě chvilku užijeme. 😉😂Vzhledem k tomu, že měla být tahle kapitola abnormálně dlouhá, musela jsem ji rozdělit na dvě části :) další část již brzy.

Ještě bych všem mým sledujícím i mým věrným čtenářům chtěla popřát hezké prázdniny plné slunce, zážitků, nových příběhů. Tak se všichni opatrujte, aby jsme se spolu opět mohli sejít u dalších částí. Mějte se krásně, užívejte léto a hlavně prosím bez úrazů a ve zdraví. 👏👏❤️