Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/13.- Dokonalá lest/

Po večeři jsme ještě chvíli posedávaly u stolu a pojídaly dezert. Tedy spíše holky jedly, já se jen lžičkou nimrala v jakési vanilkové polevě.

,,Nechtěly by jste se tu drobet porozhlédnout?" optala se najednou slečna v černém a po chvilce k nám vzhlédla. S Celest a Ellen jsme si současně vyměnily pár významných pohledů.

,,To by bylo fajn," usmála se křečovitě Ellen.

,,Jasně," kývla jsem hlavou na souhlas.

Celest se místo odpovědi jen nervózně ošila a já v ten moment neměla tušení, proč se tak chovala.

*

,,Tady jste v síni slávy," hlesla ta záhadná paní a poukázala na obrazy visící na zdech všude kolem nás. Kromě obrazů se tu nacházely také různé talismany, vázy a tretky snad ze všech dob, co kdy byly.

,,Matce by se tady určitě líbilo," broukla jsem si pro sebe a dál se nechala unášet všemi těmi obrazy a věcmi. Na zdech okolo mě byly vyobrazené různé osoby, ať už tehdejší vůdci nebo jiné významné osobnosti. A jak jsem se tak dívala na ty obrazy kolem sebe, spatřila jsem pár povědomých tváří.

Zastavila jsem se u obrazu námi známého Broňa a hned po jeho levici se nalézal obraz jakési dívky. Na dívce by vás jistě upoutaly její sitě černé vlnité vlasy, bledá pleť a nádherné zelené oči. Pohled mi automaticky sjel ke jménu pod obrazem a mě v ten moment málem vypadly oči z ďůlků.

,,Celest?" špitla jsem, ale dívka mě ignorovala a dál svým pohledem propalovala obraz, na kterém se nacházel její otčín.

,,Hej!" drbla jsem ji lehce do ramene.

,,Co je?" optala se mě po chvilce a já ji gestem němých naznačila, aby se podívala na jméno té dívky na obraze.

,,Iris? Co ta dělá v síni slavných?"  zeptala se mě zamyšleně Celest.

,,Tak to se ptáš té pravé," uchechtla jsem se povrchně s pohledem přišpendleným na obraze, na kterém visela Iris.

,,Nějaké problémy dámy?" optala se nás nejistě cizinka.

,,N-Ne, všechno je v naprostém pořádku," usmála se falešně Celest a dál sledovala všechny obrazy, jenž visely v chodbě.

,,No dobrá," ušklíbla se ta dáma a dál se nám už nevěnovala.

Procházely jsme se halou a náhle se všechny zastavily před velkými, pozlacenými vraty s opravdu nádherným vzorováním. Z té pozlacené krásy mi málem spadla brada.

,,Co je za těmi dveřmi?" optala se Ellen se zvídavostí, zatímco si Celest založila ruce na prsou.

,,Poklad dávných pirátů," rýpla jsem si do dívky z úšklebkem ve tváři.

,,Jojo, vtipný." uchechtla se Ellen a jemně mě šťouchla do ramene. Já se jen zasmála a dál poslouchala tu paní, která rovněž hleděla na pozlacené dveře před námi.

,,No vlastně máte tak trošku pravdu," uznala nám ta dívka v černém. Vlastně se nám za celou dobu ani nepředstavila, což mi připadalo podezřele divné. No nic.

Dveře se rozletěly do stran a my po jedné vešly dovnitř. Holky zmizely někde v koutě, a tak jsem se sálem procházela sama.

,,Hlavně tu na nic nesahejte, může to přinést smůlu," upozornila nás opět ona záhadná cizinka.

Sotva to dopověděla, nechtíc jsem vrazila do truhly po mé levici a ta spadla na mramorovou dlažbu. Jakmile se truhla po pádu otevřela, vylétlo z ní cosi děsivého, modrého. Nejspíše duše dávných bojovníků. Tak jsem se je co nejvíce nenápadně snažila nahnat dovnitř a truhlu vrátila zpět na místo.

Cizinka celou dobu postávala ve dveřích a bedlivě nás sledovala, mě si naštěstí nevšimla, a tak jsem se pro sebe vítězně usmála. Po momentě jsem si všimla velice pozoruhodné věci.

Na podstavci bylo umístěné naše žezlo. Hůl mělo celé ze stříbra a na jeho vršku, s do sebe zapletenými vzory, byla usazená koule snad všech barev, co kdy na světě existovaly. Ellen s Celest se po momentě otočily mým směrem a rozešly se za mnou.

,,Tak přeci jen jsme tě našly," pohlédla z hrdostí Ellen na onen kus kovu a já se usmála.

,,Jenže jak ho odsud dostanem?" špitla Celest po vteřině.

,,Myslím, že mám plán,"

,,Stačí jen zabavit jí." usmála jsem se a pohlédla směrem k té ženě neustále stojíc ve dveřích.

,,Vy to žezlo zatím vemte a schovejte jej do vaku," dodala jsem a holky mi daly za pravdu tichým kývnutím hlavy na souhlas.

Pohled Ellen

Plán, jenž Jana vymyslela, zněl celkem chytře. Jedna z nás tu cizinku zabaví a další žezlo schová do vaku. Dokud nikdo nic neřekne, nikdo nic nezjistí. A zatímco si Jana povídala s neznámou, Celest zatím žezlo schovala k sobě do vaku, který si poté přehodila přes rameno. Vím, že krást by se nemělo, ale tohle nebyla krádež. Braly jsme si zpátky jen to, co nám bylo vzato.

,,Myslím, že jsme to zvládly," špitla sestra a obě jsme se nenápadně rozešly od místa, kde jsme doteď stály. Jestli vás zajímá, co jsme místo žezla daly, tak jeho kopii, z porcelánu. Spolu s Celest jsme se s úsměvem přidaly k holkám.

,,Myslím, že můžeme pokračovat v prohlídce," usmála se ona záhadná paní po Janině boku a Jana se jen nervózně zachvěla.

Vydaly jsme se poté dál chodbou, do další místnosti, která nás tři opět překvapila.