Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/28.- Kostel v obklíčení/

L. P. 1945

Pohled Jany

,,Co se stalo? Proč Ellen zmizela?" rozčílil se náhle Markus, zatímco Elisabeth odkládala prázdný šálek od čaje na dřevěný stolek, který se nacházel pod odbytě vylepenou mapou Jihočeského kraje.

,,Uklidni se bratře! Určitě to musí mít nějaké vysvětlení," ujistila Celest svého bratra a na znamení důvěry mu lehce položila dlaň na rameno.

,,Něco se děje. Nikdo nemůže zmizet bez nějakého vážného důvodu," přidala jsem se do rozhovoru po momentě i já, zatímco nic netušící Elisabetha mlčky kývla hlavou na souhlas.

,,V sále se toho hodně změnilo. Nemám tušení, kdo tam nyní vládne. Ukrývám se v lůnech přírody už nějakých pár set let. Nikdo mi neposlal zprávu. Nikdo mi nic neřekl," přitakala Elisabeth s rumněncem ve tváři.

,,Jen se modlím, aby to nebyli Temní. Ti dokáží během chvíle zlikvidovat kdecos," dodala Eliška v krátkosti.

,,A právě Temní okupují sál. Zapomněli jsme vám to kdysi sdělit," vyvrátila jsem po chvilce Eliščinu myšlenku. Ona jen posmutněle vydechla a dlaní si promnula čelo.

,,Pakliže jste jim vzaly žezlo, nečeká vás v době budoucí nic dobrého," hlesla po chvilce Elisabeth a pohlédla na Celest. Tmavovlasé dívce se v očích zračil strach a obavy.

,,A co nás za hrozné věci může čekat v době budoucí?" tázala se tmavovláska.

,,Temní jsou schopní všeho," pronesla znechuceně Elisabeth.

V Elisabethině domku krátce poté panovalo hrobové ticho. Markus zabodával svůj pohled do země, Celest myšlenkami bloudila kdovíkde a mě se hlavou honilo pouze to, kdo byli zač Temní a kdo byla ta dívka, která okupovala sál Rady čtyř.

Po chvilce ticha jsme odkudsi zvenčí náhle uzdřeli podivné kroky a hlasité oddechování. Jakoby někdo mířil přímo k nám.

,,Němci nás našli!" vykřikla zděšeně Elisabeth a my zpozorněli.

Stařičká dáma současně popadla pistoli, kterou vyhrabala ze šuplíku ve stolku a přispěchala ke dveřím ve snaze nás bránit. My ostatní zatím stáli v pozoru jako vojáci čekající na povel generála. Podle mě to vypadalo, že onen neznámý venku spíše běžel, než šel. Cizinec krátce poté bez jakéhokoli klepání vtrhl do nitra domku celý upocený a zadýchaný.

,,Stůj a ani se nehni!" rozkřičela se náhle Elisabeth. Ve dveřích jsme náhle spatřili upoceného Marka s naléhavým výrazem ve tváři.

,,Elisabeth? Vypadám snad jako nějaký nácek?" ušklíbl se Mark stále stojící ve dveřích a Celest se usmála.

,,Co se děje?" tázala se jej po chvíli.

,,Musíte rychle zpátky do doby budoucí. V sále kují pikle proti vám, musíte okamžitě pryč!" vychrlil Mark ze sebe na jeden nádech a spolu s Celest jsme si vyměnily nechápavé pohledy.

,,Do háje!" rozkřikla se, zatímco si flustrovaně zajela prsty do jejích tmavých vlasů.

,,Jak jsi k těm věcem přišel?" optala se jej po chvíli.

,,Tady jsi na vesnici. Tady se mezi lidmi nic neutají," vydal ze sebe hoch neutrálně.

,,Mohla jsem tušit, že Temnota kuje pikle proti nám. Zpozorovala jsem to podivné chování na Ellen,"

,,A kde je vůbec Ellen?" optal se Mark se zvýdavým okem.

,,Zmizela,"

,,Jenže to teď není důležité. Musíme pryč!" rozkřikla se Celest a my po chvíli rychlostí světla vypálily z domku. Elisabeth jsme ještě spěšně za všechno poděkovaly.

V tom všem fofru jsem se ještě ohlédla za sebe. Elisabeth pořád stála ve dveřích a hrdě se na nás usmála. Mark s Markusem se také po momentě vypařili jako pára nad hrncem čert ví kam.

Něco viselo ve vzduchu a já netušila, co to bylo. S Celest jsme proto šmahem hnaly ke kostelu tak rychle, co nám nohy stačily.

Jestli Temní ze sálu přišli na to, že jsme jim vzaly žezlo, bude to pro nás průšvih velkého měřítka.

Pohled Celest

S Janou za mými zády jsme hnaly rozbouřenou vsí směrem ke kostelu.

Ve spěchu jsem vzhlédla nad sebe a zjistila, že mraky měly jiný tvar, než před nemalou chvílí. Oblaka nad námi náhle potemněla a pozvolna se stáčela do jednoho velkého kola, v jehož středu se nenacházelo nic, jen azurově modré nebe. Pocítila jsem, že se vesnicí vířil jakýsi vír temné magie.

Takže je to pravda. Kolem nás se přeci jen děje něco moc, moc zlého,
problesklo mi náhle hlavou, zatímco jsme dorazily zpět ke kostelu.

Cítila jsem, že nás něco nemilého potká. Jakmile jsem pohledem zabloudila ke sněhově bílé budově, mé obavy se naplnily.

Krátce poté jsem vzhlédla před sebe a spatřila po zuby ozbrojené nacisty, kteří nás propalovali nenávistným okem. Další dva muži se nacházeli ve věži a ti na nás mířili svými puškami.

,,A kruci," sykla Jana po mé pravici, která si rovněž všimla těch mužů s nepěknými výrazy ve tvářích.

Určitě v tom musí mít prsty Sekta Temných. Ale jelikož se blíží konec války, do vesnice určitě brzy dorazí spojenci, ujistila jsem se v duchu a ve tváři se mi zjevil sebevědomý výraz.

Pohlédla jsem na Janu, která narozdíl ode mne vypadala daleko hůře. Celá se chvěla a kolena se jí rázně klepala. Určitě z těch Němců musela mít strach stejně, jako vesničané před válkou, když zjistili, že Sudety obsadili právě Němci.

Pohledem jsem zabloudila zpět k těm  německý mužům, kteří byli naplnění nenávistí vůči nám.

Určitě byli v moci Temných. Ale přeci se nebudu bát Němců, když se jejich éra plná zla a hrůz již dávno chýlila ke svému konci. No ne? Pomyslela jsem si.

_____________________________________________

Mňauhoj!
Na programu máme další novou část! Co myslíte? Poradí si Celest s přepadovým komandem u kostela? Nebo se stane něco daleko jiného? Vše se dozvíš v další části. Přeji pěknou neděli😁😊