Mnoho z nás by se chtělo vrátit do minulosti a nastavit vše úplně jinak - My tu možnost dostali.
Celest ve snech dostává varování od jejího otčína o zmizelém žezle, které mělo zvláštní schopnost zajistit klid a mír mezi světy a propojit minulost, př...
Se zbytkem svých sil jsem stále bokem narážel do kamení přede mnou, ale marně. Vyplaval jsem zpět na hladinu ve snaze se nadechnout čerstvého kyslíku, dokud to ještě šlo. A jak jsem se tak nadechoval, rozhlížel jsem se v tom stísněném prostoru okolo sebe, abych našel Nellu, jenže ona nikde.
,,Kruci. Co teď?" ptal jsem se sám sebe a současně se v duchu modlil, aby byla ta rusovláska v pořádku. Naposledy jsem se nadechl a nechal svou vzdušnou magii, aby kolem mě udělala bariéru tak silnou, abych se již znovu nemusel nadechovat.
,,Proč mě to nenapadlo už předtím?!" zanadával jsem si krátce poté.
,,Proč musím být tak natvrdlý?" tázal jsem se sám sebe. Ale mé otázky nám nepomohou dostat se z kamenné pasti živý nebo alespoň částečně v pořádku.
Pod vodou jsem plaval zpátky k místu, do kterého jsem ještě před malou chvílí narážel boky. Nejprve jsem pohlédl na kamennou zátarasu, a pak se rozhlížel kolem sebe, když v tom jsem v záblesku šera spatřil Nellino bezvládné tělo.
,,Panebože!" křikl jsem do tmy a okamžitě jsem i se svou vzdušnou bariérou plaval přímo k Nelle.
,,Nello?!"
,,Nello! Prober se, slyšíš! Prober se!" křičel jsem na její bezvládné tělo, ale ona vůbec neodpovídala, ani se nehýbala.
,,Proboha, snad se neutopila?" problesklo mi hlavou krátce poté.
,,Celé je to má vina," připlaval jsem k ní již o něco blíže a obě její ledové dlaně vtiskl mezi své.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Ležela tam celá schoulená v klubíčku, zatímco si voda kolem ní s lehkostí pohrávala s jejími hustými, vlnitými vlasy zrzavé barvy, jež od poloviny hlavy začaly pomalu, ale jistě, nabírat bílou barvu.
Rychle jsem od ní odskočil a mě nezbývalo nic jiného, než sledovat, co se celou dobu dělo. Bílá barva, která zčásti pokrývala její hlavu, se náhle rozzářila. V šeru pod vodou bylo najednou o něco více světla, než obvykle.
Konečně už vidím nějaké světlo, i když né denní, ale nějaké ano. Po několika dnech strávených tady dole jsem za to byl nesmírně rád, i když, co si budem, denní svit jsem nesnášel. Aby ne, když mívám přes dny v pokoji zatažené rolety, problesklo mi náhle hlavou.
Po chvilce jsem zahlédl, jak se její vlasy pomalu stáčely v jeden směr. Měl jsem pocit, jakoby mi chtěly ukázat správnou cestu. Stále tak jasně zářily a já se s nadšením vydal zpět k zátarase.
Plaval jsem k místu, kam mě vedly Nelliny bílé vlasy a znovu boky narážel do onoho místa. Nejprve slabě, ale postupně jsem zesiloval.
Po momentě jsem do zátarasy narazil o něco silněji, když v tom jsem mezi kameny zaslechl jakési křupnutí. Několikrát jsem to takhle zkoušel, dokud se kámen nepovolil úplně a celá zeď se nezřítila.
Doplaval jsem k Nelliinu bezvládnému tělu a popadl ji za ruku, aby jsme mohli vyplavat na svobodu. Pryč z této vodní věznice.
Cestou ven jsem pozoroval, jak vodní hladina začínala pomalu, ale jistě klesat. Spodní proudy nás oba současně vyplavily na souš přímo pod menší jeskynní výklenek.
Pomalu jsem se postavil na nohy, shodil ze sebe svou vzdušnou bariéru a opět se sehl k zemi do míst, kde ležel onen živel, jenž nám oběma zachránil život. Opatrně jsem popadl to dívčí tělo do náruče a odnesl jej na bezpečné místo.
*
U praskajícího ohně jsem pouze mlčky seděl a zkoumal tu spící osobu, jenž se pomalu začínala probouzet.
,,Umřeli jsme. Určitě jsme umřeli," vydechla ze sebe Nella, zatímco si dlaněmi mnula obě oči.
,,Zachránila jsi nám život," poznamenal jsem po chvilce ticha.
,,To nemůže být pravda. Určitě jsme umřeli a oba přišli do jeskynního nebe," podotkla zrzka a poté si usedla do tureckého sedu.
,,Nikdo nešel do nebe. Nikdo neumřel," usmál jsem se a jednu dlaň lehce položil na její rameno. Ona se jen párkrát jednou rukou prohrábla ve vlasech a nevěřícně u toho kroutila hlavou.
,,Tak co se stalo?! Proč mám najednou půlku hlavy bílou?!"
,,Kruci. Ten jeskynní dědek nám něco dal do toho čaje!" vykřikla náhle a já strnul. Prudce vstala, ale pak se rychle posadila zpátky.
,,Uklidni se! Určitě to musí mít nějaké vysvětlení," vypadlo ze mě po chvilce.
,,Jaké? Jsem kdesi v Cetvinských chodbách, kde to strašně páchne, není tu světlo, vypila jsem čaj, který byl jistě zkažený a co víc, jsem tu s tebou!" poznamenala znechuceně a já jen nevěřícně otevřel svá ústa dokořán.
,,Co proti mě máš?" optal jsem se rázem zpětně.
,,Ty si nevzpomínáš, co jsi mi provedl v dětství?" zeptala se po chvíli rozhořčeně Nella.
,,Bohužel na to si nepamatuji, stalo se to už dávno," sklopil jsem svůj pohled k zemi a Nella se jen uchechtla.
,,Schodil jsi mě z domečku na stromě. Víš, jak se bojím výšek. Ty to víš!" Dívka již nemluvila, už na mě křičela.
,,Tenkrát jsem vyvázla jen se zlomenou rukou a lehkým otřesem mozku, to je neodpustitelné," dodala a poposedla si co nejdál ode mně.
,,Víš, jací dokážeme my kluci být, ale to se stalo už hrozně dávno," poznamenal jsem výmluvně.
,,Pff. To určitě," odfrkla si Nella.
,,Pro tebe je to už dávno, jenže já si nesu následky, které budu mít v hlavě po celý život," odvětila stroze dívka.
,,To mě mrzí," hlesl jsem po momentě a Nella na mě nechápavě pohlédla.
,,Co prosím?" optala se tak, jakoby špatně slyšela.
,,Omlouvám se," zopakoval jsem již zřetelněji a její výraz ve tváři se pomalu měnil ve spokojený.
,,To proto jsem se s tebou nikdy nemohla bavit normálně. A nečekám, že se ten chladný vztah mezi námi pohne z místa," podotkla a současně nasadila její typický kamenný výraz.
____________________________________________
Hi peoples! Tahle kapitolka patří elementu vzduchu. Tak jaký máte na Michaela názor? 😄🌸Myslíte, že se jejich vztah otočí o 360° a zlepší se? Nebo to bude ve starých kolejích? 🙂V médiích Michael pochopitelně👆😊
