Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/25.- Bezmocná Ellen/

Pohled Jany

,,Je to se mnou hodně zlé?" špitla potichu Ellen, zatímco jí Markus natřepával polštář.

,,Podle mě tě chytla jen nějaká viróza, brzy budeš v pořádku," ujistil hoch svou sestru a ona místo odpovědi pouze záporně zakroutila hlavou.

,,Jestli je ti hodně špatně, měla jsi si na cestu vzít kynedril," podotkla jsem a pozorovala přitom Markuse, jenž Ellen na čelo pokládal obklady namočené v horké vodě.

,,Co to je?" optala se udiveně Ellen tak, jakoby to slovo zaslechla poprvé. Také, že zaslechla.

,,Lék z naší doby," usmála jsem se, zatímco se Markus stojící po mé pravici nejistě zachvěl.

,,Markusi, co se děje?" optala se jej nechápavě Celest.

,,Něco vám musím říct, jen si nepřeji, aby to slyšela i Ellen," podotkl Markus, který krátce poté nasadil tajnůstkářský pohled.

Pohlédla jsem zpět na Ellen. Dívka se zachumlala pod naducanou péřovou deku a lehce přivřela oční víčka.

Kdybych tak věděla, co se děje. Muselo se to stát už v paláci, pomyslela jsem si a vydala se na chodbu za Celest a Markusem.

,,Tak co s ní tedy je?" optala jsem se hocha se šepotem, zatímco jsem za sebou lehce přivírala nádherné pozlacené dveře vedoucí do Ellenina pokoje.

,,Jano, víš, proč jsem i já měl tehdá ve vaší době bílé vlasy?" otázal se mě Markus s jistotou v oku.

,,Netuším. Ellen s tím souvisí jak?" optala jsem se jej zpětně.

,,Ano. Protože před lety, kdy jsme se poznali, jsme s Markem hledali zapomenuté elementy ve všech koutech historie. A jak jsme tak hledali, stalo se nám přesně to, co sestře. Museli jsme zůstat ve vaší době do chvíle, dokud jste nezlomili Celestino prokletí tak, aby jsme se my mohli vrátit zpět do své doby,"

,,Ale přežije to, že ano?" otázala se po momentě hocha Celest se strachem v očích.

,,To bohužel netuším," zamyslel se na moment Markus.

,,Když jsem vás poprvé zahlédla v mé době s bílými vlasy a tady v původní podobě, moc jsem tomu nerozuměla,"

,,Ano, nedávalo to smysl. Stává se to pouze tedy, kdy člověk dokončí na zemi určitou práci. My svou dokončili, našli jsme zapomenuté elementy. Vás to ještě čeká," pohlédl Markus nejprve na Celest, a pak na mě. Já jen mlčky kývla hlavou na souhlas.

,,Ale co nás ještě tak může čekat?" tázala se po momentě.

,,To nikdo netuší. Netuší to ani samotný osud," zasnil se na moment Markus. Určitě vzpomínal na to, kdy i on dříve ovládal kouzla bájných elementů.

,,To je moc hezké bratře, ale jak to pomůže naší sestře?" otázala se Celest s nechápavým výrazem ve tváři.

Po dlouhé odmlce jsem na dřevěných schodech v dolním patře zaslechla klepot podpatků, které se neustále přibližovaly.

,,Tak jak je mojí drahé Elleonor?" otázala se za našimi zády Katrin. Všichni tři jsme náhle zpozorněli a čelem se obrátili k černovlasé ženě, v jejíchž očích se aktuálně zračil strach a obavy.

,,Zrovna jsme ji uložili do postele a na čelo dali pár teplých obkladů," vyhrkl ze sebe Markus a Katrin jen mírně pokývla hlavou.

,,To je dobře. Nechci znovu přijít o druhou dceru," hlesla a pohlédla na Celest, jenž Katrinin výrok pochopila.