Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/37.- Shledání/

Pohled Celest

Podle směru duhy jsem se nakonec vydala hledat své nejlepší kamarády. Od kostela jsem urazila jen pár kroků a zastavila se na kopci, který se táhl pryč z vesnice.

Letní slunce prahlo v plné síle, a tak  jsem byla nakonec nucena schovat se pod nejbližší břízu, jež byla jediným zdrojem stínu a příjemného chládku. Jednou rukou jsem se lehce zapřela o černobílou kůru, která byla pro břízu typická a pohledem mžourala do stran, když v tom jsem náhle pocítila elementární magii, jež vířila všude kolem.

Když došlo na pohled, okolo mého těla se prohnal vánek, který doprovázel roj drobných růžových okvětních lístků. Roj se poté vytratil do míst, kam jsem upínala svůj pohled.

,,Netušila jsem, že tohle umíme," zaslechla jsem náhle zdaleka Ellenin hlas. Očima jsem zamhouřila směrem, odkud zvuky zněly a ve slunečním svitu rázem spatřila čtyři stíny, které se směrem ke mě blížily více a více.

,,Jako malá jsem si to vždycky přála,"

,,V něco se proměnit a jen tak si poletovat ve vzduchu," uslyšela jsem  Nellin typický veselý hlas.

Popošla jsem o krok blíže, abych stíny lépe rozeznala. Ony postavy halené slunečním svitem učinily totéž. Jedna postava předstoupila před ostatní a nechápavě pohlédla mým směrem.

,,Tak co? Kdo to je?" zaslechla jsem Michaelův hlas.

,,Nemám tušení," zamumlala ta osoba stojíc v čele celé party.

,,Ellen?"

,,Jsi to opravdu ty?" vzhlédla jsem směrem k té dívce halenou stínem.

,,Celest?"

,,Děláš si srandu? Ty nás nepoznáváš?" pronesla Ellen s dušeným smíchem a já se jen uchechtla.

,,Za ta léta ses nezměnila ani trošku, ani trošičku," rýpla jsem si do sestry při vzpomínce na cestu časem. Ellen se současně spokojeně zakřenila. Netrvalo dlouho a jedna druhé jsme skočily do náruče a vřele se objaly.

,,Kde jsi byla? Myslela jsem, že vás už nikdy neuvidím," zavzlikala jsem po sekundě se zabořenou hlavou do Elleniny hnědé hřívy.

,,To je na dlouhé povídání,"

,,To já měla strach, že jsem tě znovu ztratila," utrousila nešťastně má sestra a já ji po chvilce pohlédla do uslzené tváře. V Ellenině tváři se zračil pocit štěstí, jenž se vystřídal s pocitem pochopitelného strachu.

,,Už je po všem," vzlikla jsem po chvilce a kutálející slzy po mé tváři jsem posléze utřela do rukávu od mého svetříku.

,,To ano," zazubila se Ellen a já vzhlédla k ostatním, kteří se tvářili opravdu spokojeně.

*

,,A co se stalo s Iris?" optal se mě cestou do kostela Michael se zvídavým obličejem.

,,Umm, zmizela," hlesla jsem s pohledem upřeným na sošku panenky Marie. Vím, že jsem mu mohla odvětit i jinak, ale tohle byla momentálně jediná fráze, která mě během mého myšlenkového pochodu napadla.

,,A co všechno se tady nahoře vůbec dělo? Já jen. Zaslechla jsem pár nárazů, pak obrovskou ránu a nic. Poté nastalo ticho a my se objevili tady. Vím, zní to možná trošku hloupě, ale něco mi vážně muselo uniknout," vydala ze sebe stroze Ellen a Nella s Janou jen mlčky pokývly hlavou na souhlas.

,,Také mě to velice zajímá," vypadlo po chvilce z Jany, která mě stihla probodnout tázavým pohledem.

,,Iris vás pochytala. Tedy jako né úplně pochytala, vás se chtěla zbavit a současně se zbavila kouzel elementů. Alespoň takhle jsem to pochopila, pořád mi toto nepříjemné téma předhazovala," vysvětlila jsem po chvilce těm dvěma zvídavým dívkám. Na důkaz se obě usmály, což mi jako odpověď od nich bohatě postačilo.

,,Doufám, že jsi cestou neztratila tu důležitou věc?" otázala se mě sestra, zatímco jsem si do vaku sahala pro žezlo, které zjevně měla na mysli. Žezlo jsem poté vytáhla z vaku a v Ellenině tváři se objevil spokojený výraz.

,,Uf! Tak to se mi opravdu ulevilo," zasmála se Ellen, zatímco jsem onen kus kovů lehce svírala mezi prsty.

,,Co chceš dělat teď?" optal se mě po vteřině Michael a já svůj pohled přesunula na žezlo, jenž jsem nyní svírala ve svých rukou.

,,Myslím, že by bylo dobré, kdyby jste udělali jeden krok vzad," vydala jsem ze sebe se vší sebejistotou, která ve mě zůstala po souboji s Iris.

Pohlédla jsem na ostatní, kteří se tvářili rovněž sebejistě. Ellen na mě hleděla s hrdostí a úsměvem ve tváři, zatímco ostatní na mě mlčky upínali své zkoumavé pohledy. V kostele panovalo takové ticho, že bylo slyšet jen pravidelné oddechování nás všech. Hluboké oddechování se současně odráželo ve všech, i těch nejtemnějších koutech kostela a ostatní dál trpělivě vyčkávali na to, co jsem se chystala udělat.

Ve dlaních jsem s odhodlaným pocitem svírala žezlo a pohlédla na sošku panenky Marie celou z mosaze.

Zhluboka jsem se nadechla a udělala krok vpřed. Žezlo jsem vložila zpět na původní místo a se zatajeným dechem vyčkávala, co se bude dít dál.

Soška po chvilce celá zezlátla a její magie stejně tak, jako magie žezla se po sléze roznesla do éteru okolo nás.

Ostatní, včetně mě, si včas stihli dlaněmi zakrýt oči, neboť magie byla natolik silná, že by dokázala oslepit nejednoho smrtelníka.

,,Zář silná než tisíc sluncí," zabrblala po chvilce Ellen a já ji věnovala významný pohled. Myslím, že po všech těch událostech bylo slov potřeba, ale v téhle chvíli jsem měla pocit, jakoby mě všechna slova, která jsem měla na jazyku, náhle opustila.

,,Tak teď tomu všemu už věřím," vydechla po chvíli Jana, jež svůj pohled přesunula nejprve na mě a poté zpět k Ellen.

______________________________________________

Překvapeníí! :D
to jste nečekali, že ano?
(Ehem, zhruba po týdnu :D )

Jsem zpátky s novou kapitolkou, omlouvám se, že nevyšla dříve, jak měla, ale v průběhu týdnu jsem musela řešit dost soukromé záležitosti, které mi v psaní na chvilku zabránily.

A vzhledem k tomu, že se počet sledujících na mém účtu blíží ke stovce, rozhodla jsem se, že na tuto počest vydám během léta jakýsi speciál ke dvěma dílům Cetvin. Bude se jednat spíše o věci, které v obou knihách nezazněli. Ano, jsem takový cvok, že klidně nechám zparodovat obě má díla :DDD I když je bonusový speciál zatím jen v mé hlavě, chtěla bych vás předem ujistit, že se máte na co těšit! ❤😂✔

Tak snad se nová část líbila a u další opět naviděnou! :3

Moc si vás všech nesmírně vážím. 🌸❤