Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/20.- Odpuštění/

L.P. 1830

Pohled Jany

Ihned poté, co vlčí smečka opustila ono bitevní pole, s Celest jsme starostlivě pohlédly na Ellenino bezvládné tělo válejíc se v rozkvetlé trávě. Myslela jsem, že se po hádce už nevrátí, ale to, co vykonala, nás obě překvapilo.

,,Zachránila nám život," hlesla Celest stojící po mé levici, zatímco jsem na Ellen hleděla s otevřenou pusou.

,,Ano.. To nikdo z nás nečekal," polykala jsem každé slovo s neskrývaným překvapením.

,,Musíme ji zavést někam do bezpečí," dodala krátce Celest.

Opatrně jsem ji pomohla přehodit Ellenino tělo alespoň přes ramena a vydaly se hledat nějaké bezpečné místo ještě před tím, než se rozední.

,,Vezmeme nás do kostela,"

,,Nikdo nás tam hledat nebude a budeme to mít blíže i k hodinám," podotkla cestou Celest a já jen tiše pokývla hlavou na souhlas.

*

Poté, co jsem zamkla bránu kostela, uložila Celest svou sestru na jednu z dřevěných lavic. V kostele panovalo takové ticho, že se každý náš zvuk odrážel i v těch nejtajnějších zákoutí tohoto posvátného místa.

,,Máme výhodu, že sem ve všední dny lidé ze vsi moc nechodí. Jen výjimečně, kdy se jednou za čtrnáct dní pořádají trhy, jinak sem nepáchne ani noha," ujistila mě Celest konejšivým hlasem a já se zatím usadila na jednu z těch dřevěných lavic.

Zatímco se Celest jednou rukou opírala o rám lavice a tiše hleděla na svou sestru, já se kochala zkrze okna ranním rozbřeskem. Barvy žluté, oranžové, ohnivě rudé a sem tam i lehce růžové se prodíraly do nitra kostela zkrze okna s lomeným obloukem na jeho konci. Už dlouho jsem tak krásný východ slunce nezažila. Paprsky jsem nechala obklopit své odkryté části těla a v tichosti rozjímala. S kostelní bílou barvou vše tvořilo zvláštní magický kontrast. Vzpomněla jsem si, jak jsem tu kdysi před lety právě kvůli Celestě musela přespat.

,,Myslela jsem, že jsi to už tehdá zažila," drbla do mě lehce Celest s úsměvem.

,,Když jsem tu naposledy spala, musela jsem ještě před svítáním odejít," podotkla jsem s nepatrným náznakem úsměvu, zatímco jsem se otočila a pohlédla na spící Ellen.

Paprsky svitu ji nejprve procházely zkrze její bílé vlasy a až pak se dostaly na její obličej. Párkrát si spokojeně pomlaskla a obrátila se čelem k lavici. Jenže jak se paprsky prodíraly všude kolem nás, lehce s sebou pohla a pomaleji otevírala obě oči.

,,No sláva! Už jsem se bála, že se neprobereš!" vypískla Celest samou radostí.

,,Co děláme v kostele?" otázala se Ellen rozespalým hlasem. Po momentě se usadila a rozhlížela se kolem sebe.

,,Moment. Umřela jsem a já přišla do nebe?" optala se a stále zmateně se dívala okolo sebe.

,,Nejsi v nebi. Omdlela jsi vyčerpáním, tak jsme tě s Janou odvedly do bezpečí," podotkla Celest s úsměvem.

,,Měly jste mě tam raději nechat. Nemůžu se ti ani podívat do očí za to, co jsi udělala. Otec se teď musí obracet v hrobě," špitla smutně Elleonor aniž by se své sestře podívala do tváře.

,,Snažila jsem se ti to vysvětlit, jenže ses naštvala a odešla jsi," řekla smutmě Celest a Ellen ji konečně pohlédla do tváře. V Ellenině tváři jsem zprvu zaznamenala pocity zlosti, později nechuti a posléze i pochopení.

,,Mrzí mě to, jenže jsem neměla na výběr. Temnota po mě šla jako slepice po flusu," poznamenala omluvně Celest.

,,Netrap se. Nebyla to tvoje vina. Důležité je, že je žezlo zase ve správných rukou," pokývla Ellen na souhlas. Celest se jen usmála a obě se na usmířenou vřele objaly. Nebudu lhát, měla jsem z nich radost, a tak jsem se také usmála.

,,Měly by jsme se vrátit zpět do současnosti," podotkla jsem a holky jen tiše kývly na souhlas.

,,Jenže co s tebou Ellen? Jsi úplně slabá. Určitě jsi veškerou svou moc musela vyplýtvat při té bitvě s vlky," pohlédla starostlivě dívenka na svou sestru, jež se jen tajemně usmála.

,,Ještě mi ji drobet zbylo. Snad bude na cestu domů ten trošek stačit," hlesla stále usmívajíc se Ellen.

,,Měly bychom vyrazit zpět," navrhla nám Celest. S Ellen jsme kývly na souhlas, zvedly se z lavic a mířily si to zpátky k poklopu.

Byla jsem na ně hrdá, že si odpustily. Vždycky jsem si přála mít ještě sestru, ale máma by tři puberťáky v bytě sama jen těžko zvládla.

__________________________________________

20. Část máme za sebou. :)
Tak co na ni říkáte? Snad se bude líbit☺

Jo a... Napadlo mě, že bych mohla napsat kapitolku s věnováním, takže pokud by někdo měl zájem, může kdykoli napsat dolů do komentářů nebo do zpráv👇🌸

Tak zatím čauky u další části❤😄