Mnoho z nás by se chtělo vrátit do minulosti a nastavit vše úplně jinak - My tu možnost dostali.
Celest ve snech dostává varování od jejího otčína o zmizelém žezle, které mělo zvláštní schopnost zajistit klid a mír mezi světy a propojit minulost, př...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
SOUČASNOST
,,Mluvil něco o transformaci?" zeptal se mě Michael po mé pravici, zatímco jsme oba dál kráčeli tmavou chodbou.
,,Pokud vím, tak blábolil něco o fyzické a duševní proměně. Že prý máme za sebou jen fyzickou část," řekla jsem tónem, jakobych tomu já sama nevěřila. Všechno se to totiž stalo hrozně rychle a nečekaně.
,,Mmm. Moc tomu nerozumím," zamumlal si pod bradu Michal a i nadále nezaujatě zíral před sebe.
,,Museli bychom si prý odpustit dávné křivdy z minulosti a pomoct si,"
,,Tak s tím u mě nepočítej," odkašlal si ten trouba vedle mě.
,,Nápodobně," uchechtla jsem se a obrátila oči vsloup, současně jsme dorazili na rozcestí, kde se nacházely další dva tunely.
,,Kudy teď?" optal se mě brunet vedle mě.
,,Já bych šla asi tudy," špitla jsem a prstem ukázala na tunel přede mnou.
*
Čím déle jsme šli chodnou, tím více a více měkkla zem pod mýma nohama.
,,Michale?" hlesla jsem, ale odpovědi se mi nedostalo. Pohlédla jsem na hocha po mé pravici, který vypadal, že byl duchem úplně jinde.
,,Michale!" křikla jsem již po druhé a chlapec se konečně probral z jeho myšlenkového tranzu.
,,Co je?" optal se mě brunet, zatímco leknutím lehce cukl do strany.
,,Měli jsme jít tou druhou chodbou," jen co jsem dopověděla onu větu, ošila jsem se. Byl to takový ten pocit, jako kdyby na vás někde za rohem číhalo něco moc moc zlého nebo nepříjemného.
,,Prosím tě," pověděl mi lhostejně Michal.
,,Co by se nám mohlo v tunelu stát?" optal se mě nevěřícně a já se jen nepěkně zakřenila. Jen, co to dopověděl, začala mi křupat zem pod nohama.
,,Měli bychom se vrátit," hlesla jsem se strachem v očích, s pohledem přišpendleným na toho hocha po mém boku. Místo toho, aby mi ten tupec cokoli kloudného řekl, se raději rozhlížel kolem sebe.
,,Michale!" křikla jsem, zatímco se zem pode mnou probořila a já se propadla do temné díry, kde to nepříjemně zapáchalo.
,,Mohl bys tam přestat postávat jako tvrdé Y a pomohl mě vytáhnout?" podala jsem mu dlaň, ve snaze postavit se zpátky na nohy. Michael se jen uchechtl a já se pleskla do čela.
,,Moc vtipný!" okřikla jsem ho a mě zatím na blátě podjela noha. Řítila jsem se z blátivého kopce někam dolů, do tmy.
Než došlo na světlo, spatřila jsem podzemní řeku. I tak tu všude panovala tma, vlhko a nehorázný zápach, avšak sebemenší náznak slunečního svitu stále v nedohlednu.
Rozhlížela jsem se kolem sebe, zatímco se zezadu ke mě řítilo něco velkého. Bleskurychle jsem se otočila a spatřila Michala. Musela jsem se plesknout do čela.
,,Neměl jsi mi spíše pomoct zpátky nahoru?" kroutila jsem nevěřícně hlavou. Proč musí být tak hrozně tvrdohlavý?
,,Takhle tu budeme bloudit po zbytek života," dodala jsem a přitom dotčeně zamrkala očima.
,,A co se trochu sjet po proudu?" zeptal se sebevědomě a přitom poukázal na kánoi po levé straně přivázanou o ztrouchnivělý kus pařezu.
Tak to fakt ne.
,,Nic neříkej, vím, že bys ráda," než to dopověděl, stáhl mě s sebou do dřevěné loďky, jež se s lehkostí pohupovala na vodní hladině.
Cesta probíhala v poklidu. Ani hladina řeky nebyla zvlášť divoká. Co mě alespoň trošku drželo zůstat pozitivní, nemusela jsem držet vesla.
Seděli jsme každý na jednom konci loďky a já se mlčky rozhlížela kolem sebe s nadějí, že najdeme cestu ven, zatímco se loďka náhle zachvěla.
,,Co to bylo?" zeptala jsem se vyděšeně a pohlédla před sebe, kde se hladina řeky začala nebezpečně vlnit.
,,A sakra, myslím, že míříme k vodopádu!" pleskl se Michal do čela. Proud náhle zesílil a my se spolu s řekou řítili přímo k vodopádu.
Michal zatím chytl obě vesla a začal pádlovat proti proudu, ale čím blíže jsme se dostávali ke srázu, tím více byl proud silný. Já se současně křečovitě držela toho kusu dřeva snažíce nevyvolat paniku. Platné mi to moc nebylo, protože jakmile jsme byli na těsno, začala jsem vyšilovat. A než se tak stalo, vodopád nás spolkl jako malinu.
Myslela jsem, že to bude naše smrt, ale co nás čekalo později, bylo mnohem horší.
___________________________________________
Ahoj! Vím, že tahle kapitola byla slabá, ale tu důležitou první polovinu příběhu máme zdánlivě za sebou :-) Druhá polovina příběhu už bude daleko víc akční.
