Mnoho z nás by se chtělo vrátit do minulosti a nastavit vše úplně jinak - My tu možnost dostali.
Celest ve snech dostává varování od jejího otčína o zmizelém žezle, které mělo zvláštní schopnost zajistit klid a mír mezi světy a propojit minulost, př...
Vběhla jsem na chodbu, ve které se šero táhlo až k jednomu z oken nalézajíc se na jejím druhém konci. Opřela jsem se zády o zeď, když v tom jsem na druhé straně roty zaslechla další mužské hlasy.
,,Miroslave! Vy jste se snad úplně pomátl. Co tomu řeknou další soudruzi, když zjistí, že tu schováváte civilisty!" rozkřikl se náhle jeden z mužů a já se více naklonila dopředu, abych ty dva lépe slyšela.
,,Doufám, že si uvědomujete, že tahle budova není žádný levný motel u dálnice, ale rota pohraniční stráže!" rozčiloval se i nadále onen voják, který celou dobu rozhovoru zbrkle máchal kolem sebe svýma tlusťoučkýma rukama.
,,Ale pane!" vložil se do konverzace také Miroslav, na kterého onen plnoštíhlý voják začal křičet.
,,Ty holky jsou zcela neškodné. Ubytoval jsem je zde, protože jedna na tom vypadala opravdu bledě. Cestovaly časem, jenže se evidentně někde stala chyba. Nebýt mě, miny kolem plotu by je určitě roztrhaly na kusy!" hájil se Mirek a já se o to více zaposlouchala do jejich rozhovoru.
,,Prosím vás," odfrkl si ten tlustý chlapík a Miroslav k němu nechápavě vzhlédl.
,,Nechte si ty pohádky o cestování časem pro svou osmiletou dceru,"
,,Důkladně si promyslete, na čí straně vlastně jste," odsekl jedovatě, zatímco si zpět na hlavu nasadil svou vojenskou čepici.
,,A ještě něco," dodal ten muž, jenž se chystal k odchodu.
,,Až se těch dvou slečen zbavíte, vraťte se zpět na stráž. Nerad bych, aby tu kdokoli cizí pobíhal. Nemuselo by to totiž dopadnout dobře." ušklíbl se ten pán a ihned poté odešel. Miroslav na toho muže ještě chvíli dál hleděl a vyčkával, kdy se ztratí za rohem.
V tichosti jsem se současně dál ploužila chodbou směrem k tomu blonďatému chlapci. Po tom všem křiku nastal opět klid a mé krůčky se rozrážely do všech koutů chodby zde v rotě.
,,Jaktože nejste u mě v pokoji," všiml si mě po chvilce Miroslav. Vzhlédl ke mě s tázavým výrazem a se špetkou strachu v očích.
,,Umm... Já se musím dostat ke kostelu,"
,,Vlastně pardon, do kostela. Je to pro mě opravdu důležité," vylezlo ze mě, zatímco hoch na mě nechápavě pohlédl.
,,Ale slečno,"
,,Tahle cesta může být velice nebezpečná. Všude kolem plotu jsou posázené miny. Stačí, když špatně šlápnete a roztrhá vás to na kusy," pravil Mirek a pohlédl mi do očí. Z jeho očí se linul pochopitelný strach.
,,Tak se dostanu alespoň přes plot. Přelezu ho," odpověděla jsem téměř sebejistě.
,,Není to tak jednoduché, jak se zdá,"
,,Jak to myslíte?" tázala jsem se toho hocha, který mi se strachem v očích hleděl do tváře.
,,Plot je pod elektrickým proudem. Ale mohu vám pomoci nějak jinak," pousmál se s lehkostí Miroslav a já k němu spokojeně vzhlédla.
,,Moc vám děkuji," podali jsme si s Miroslavem ruce a lehce s nimi na důkaz díku potřásli.
*
S Miroslavem jsme zadním vchodem vešli na parket, kde se nacházely dvě garáže napěchované všelijakým harampádím, dřevěnými trámy a zbytky drátů.
,,Dobrý. Vzduch je čistý," zagestikuoval Miroslav rukama tak, abych bez problémů mohla vyjít ven.
,,Měla by v plotě u kostela být brána, pokusím se vás tam bezpečně dopravit. Dál už budete muset jít sama," pronesl onen hoch, zatímco jsme se oba octli na asfaltové cestě plné dir, která vedla ke kostelu, a poté dál do bývalé vesnice.
S Mirkem jsme se ještě rozhlédli kolem sebe. Žádná stráž, žádní psi na řetězech a v kostelní věži bylo také prázdno.
,,Jistě jsou teď na večeři," ujistil mě světlovlasý hoch a já se místo odpovědi pouze drobet pousmála. A zatímco Miroslav z kapsy lovil klíč od brány v plotě, za okny v rotě jsem spatřila nějaké pohyby.
,,Měli by jsme si pospíšit," popohnala jsem toho blondýna, jenž strkal klíč do zámku.
,,Ale pročpak? Kolegové teď mají čas večeře," ujistil mě Mirek, ale já tomu nebyla schopna věřit.
,,Okamžitě toho nechte a ani se nehněte! Nebo vystřelím!" zaslechli jsme po chvíli nějaký hlas. Oba jsme současně zpozorněli a pohlédli do míst, odkud se hlas linul po okolí. Z jednoho z oken roty vykukoval ten samý muž, který předtím v chodbě pohrozil Mirkovi.
,,Běžte! Utíkejte!" přikázal mi ten chlapec a já se díky jeho pokynům ze všeho stačila vzpamatovat.
,,Já už to s nimi vyřídím," dodal v krátkosti za mými zády, zatímco jsem mířila ke kostelu.
Po chvíli jsem z roty zaslechla výstřel, který mě vylekal tak moc, až jsem upadla na zem, jež se mi zdála podezřele měkká.
Ale ne! Miny! V mysli jsem si mezitím vzpomněla na onen rozhovor z chodby.
Náhle jsem pod sebou ucítila ohromný tlak, a tak jsem se rychle zvedla a uskočila do strany. Mina zatím roztrhala zem pode mnou. Těžký kouř z té vybuchlé miny lítal okolo mě. Vzpamatovala jsem se a hnala ke kostelu.
Prach a hlína lítaly všude kolem dokola a já zatím doběhla k ruinám kostela, kde jsem se zastavila, abych načerpala další síly.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Dorazila jsem k zadní části kostela a krátce poté pohlédla na dveře. Dveře byly prorostlé plísní, jež nemile zapáchala. Vrata se jen tak tak držela na rezí posázených pantech.
Dlaní jsem si krátce poté zacpala nosní dírky a opatrně uchopila kliku. Dveře se stěží otevřely a já vešla do nitra kostela.
Svůj pohled jsem náhle upřela před sebe. Pohlédla jsem na oplýskané kostelní zdi, na které se nacházela sloupaná omítka. Staré plesnivé trámy ze střechy se povalovaly všude kolem mě a nejen ty, nalézaly se tu také pytle z odpadem, ze kterých se onen odporný zápach stoprocentně linul do vzduchu okolo.
Kostel zevnitř vypadal opravdu hůře než z venku. Jelikož jsem si jednou rukou držela nos, druhou jsem si musela zakrýt oči, abych se na ty hrůzy nemusela dívat, neboť mi opět bylo do pláče a vydala se v tomhle chaosu hledat poklop k hodinám.
_______________________________________________
Ahooj! Opět vám s radostí přináším další část :)Jen chci také upozornit, že se tento druhý díl pomalu, ale jistě, blíží k závěru. Ne, že bych si tu vylévala srdce, ale tahle kniha mi posledních pár týdnů hodně k němu přirostla ❤ Někteří se možná na závěr těšíte, ale upřímně... já moc ne:DD
