Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/38.- Dopis/

Pohled Jany

,,Uhm, cože jste to říkala?" vzhlédla jsem mezitím k Elisabeth, která právě  chystala čaj s bylinkami pro všechny.

Společně s Celest jsme seděly u prťavého dřevěného stolku uprostřed skromného Elisabethina domečku. Jelikož Eliška měla poblíž jen dvě volné židle na sezení, ostatní si proto museli opatřit jakési dřevěné bobíky s polštářky, které naštěstí schovávala ve sklepě pod domkem pro případ větších návštěv.

Na stole bylo nachystané drobné občerstvení. Na dvou pozlacených táccích jsme měli přichystané jednohubky s česnekovou pomazánkou, různé druhy sýrů, salámů a v miskách také sušenky s čokoládovými kousky uprostřed.

Od Elisabeth to bylo velice milé, ale takovou poctu jsme si od ní nezasloužili, i když přeci jen..
Přiznávám, že mi krapet skromnosti scházel, ale Elisabeth vlastnila skromnosti tak moc, že by ji mohla i rozdávat, pokud by to bylo možné. Byla to příliš milá duše se srdíčkem na správném místě, alespoň se mi tak jevila za tu krátkou dobu, co jsem ji znala.

Nella s Michaelem byli pohlceni do hluboké debaty o tom, co se jim v jeskyních přihodilo a jak to ovlivnilo jejich vzájemné chování. Michael současně spokojeně uždiboval ony zmíněné přichystané jednohubky a Nella si pusu zacpala sušenkami, jež byly plné čokolády.

,,Říkala jsem, že jste při cestě časem neztratili ani jeden den," odvětila mi spokojeně Elisabeth, která před nás pokládala hotové čaje v hrníčcích z porcelánu s nádherným vzorem květin.

,,Tak tomu nerozumím. Jak jsme nemohli ztratit jeden den, když jste sama tvrdila, že na dopravení žezla máme dny pouze tři?" zamyslela se na moment Ellen, která lžičkou lehce míchala onen připravený čaj.

,,Chtěla jsem vás jenom trošku postrašit," usmála se kulišácky Eliška a významně na nás pohlédla. Celest se touhle větou zdála celkem zaskočená a upřímně jsem se ji ani trochu nedivila. To riskovala naše životy zbytečně?

,,Tomu nerozumím," pronesla Celest, která si z misky brala pár pochutin.

,,Vysvětlím vám to,"

,,V den, kdy jste se vydali zkrze hodiny pro žezlo, neuběhl žádný čas. Je to prastarý magický kontrast. Nikdo si ničeho nevšimne i když člověk často mívá pocit, že mu čas plyne před očima." usmála se ta stařenka a já v jejích očích spatřila jiskřičky plné spokojenosti. Celest nechápavě vzhlédla k Elisabeth.

,,Vždyť bys to měla znát má drahá, jako jediná svedeš ovládat veškerý čas na Zemi, nemám pravdu?" pronesla  usměvavě Eliška a přisedla si ke stolku mezi nás.

,,Ano, máte pravdu, ale o téhle schopnosti zatím ještě moc nevím," podotkla s klidem Celest a Elisabeth se jen spokojeně usmála.

,,Časem na to určitě přijdeš, dítě," zazubila se stařenka, zatímco také, jako ostatní, ujídala přichystané občerstvení.

,,A proč jste dnes tak slavnostně vystrojená?" optal se po chvíli Michael zkoumajíc Elisabethinu slavnostní róbu. Vlastně do vzduchu vznesl i celkem zajímavou otázku. Proč ty jednohubky, sušenky, chlebíčky, čaj pro všechny a ty nádherné Elisabetiny zelenkavé šaty s květinovým lemem a tenkým závojem zachyceným okolo jejího štíhlého pasu? Stalo se snad něco zajímavého? Něco, pro co byl důvod takto oslavovat?

,,Mám takové tušení, že na to brzičko přijdete," usmála se ona drobná, stařičká dáma s tajnůstkářským vzhledem. V kroužku u stolu proběhla tichá výměna nechápavých pohledů. Nikdo z nás netušil, co jej čeká. Vždyť jsme jen zpět do současnosti dopravili žezlo a zničili Iris. U nás je to celkem obvyklá věc, podle mě nebyl žádný důvod slavit.