Mnoho z nás by se chtělo vrátit do minulosti a nastavit vše úplně jinak - My tu možnost dostali.
Celest ve snech dostává varování od jejího otčína o zmizelém žezle, které mělo zvláštní schopnost zajistit klid a mír mezi světy a propojit minulost, př...
Jakmile jsme sešly točivé schody vedoucí do sklepa k hodinám, s elánem jsem rozrazila ony dřevěné, vchodové dveře. I Celest s nadšením proběhla kolem mě. Ellen na nás dvě nechápavě pohlédla a s úsměvem zakroutila hlavou.
,,K čemu ten povyk?" otázala se po chvilce dívenka.
,,Nejspíše máme jen dobrou náladu," poznamenala úsměvně Celest a Ellen si jen povzdechla.
,,Za to mě do smíchu moc není," špitla po momentě tmavovlasá dívenka. Vlastně jsem se jí ani nedivila. Kdybych já měla bez důvodu bílé vlasy, sedřenou ruku a odřenou levou nohu, do smíchu by mi také nebylo. Po chvilce jsem jen mlčky kývla hlavou na souhlas a otočila se zpátky k Celest. Stála u jedné ze zdí a nechápavě hleděla na vínově rudou plachtu, pod kterou bylo cosi schovaného.
,,Té rudé plachty jsem si tu všimla už předtím," zamumlala zamyšleně Celest.
,,Třeba je pod ní zašitá závěť od táty," rýpla si Ellen s úsměvem do své sestry.
,,Nech si ty vtípky. Zrovna sem by táta závěť neschoval, na to jsem ho znala až moc dobře," ušklíbla se Celest a já jen nevěřícně zakroutila hlavou.
,,Tak se pod tu plachtu podívej," pobídla Ellen svou sestru se zvídavostí v obličeji.
,,No, já nevím. A nebude to náhodou narušení soukromí někoho, kdo si tam cosi schovává?" optala se Celest poněkud zmateně.
,,Ty jsi děsně upejpavá stejně jako táta. Nikdo sem kromě tebe a jeho nepáchl, tak co by si tam měl kdo co schovávat?" poznamenala Ellen s nadzvednutým obočím.
Dívenka poté ladně přešla až k pozlacené šňůrce, jež byla uchycena na konci plachty, za kterou po momentě zatáhla a rudá plachta sjela po zdi přímo na zem. Z toho, co se nacházelo pod tou plachtou, Ellen i mě spadla brada.
,,T-to jsou střípky z mé minulosti," vykoktala ze sebe Celest s údivem a lehce se onoho velikého obrazu dotkla všemi prsty.
Na zdi byl pastelovými barvami nakreslený kostel, na jehož střeše seděly dvě tmavovlasé dívky. Ony dívky pozorovaly roj meteoritů, jenž se proháněly po tmavěmodré obloze. V levém spodním rohu jsem si nemohla nevšimnout také datumu.
- 12. 7. 1785.
,,Ten obraz jsem malovala ještě před pár lety, než umřel táta," špitla trošku smutněji Celest a rukou pomaleji sjížděla k jistému datumu.
,,Tuším, co si myslíte. Trávila jsem hodně času tady dole, když byl tatínek ještě naživu. S ostatními Cetvinskými dětmi jsem si nikdy nehrála," hlesla Celest se sklopeným obličejem k zemi.
,,Jistě jsi o tomhle dni snila," poznamenala jsem a Celest jen tiše kývla hlavou na souhlas.
,,Ano, byla jsem totiž proketá, to už jistě víte. Ve dne jsem byla člověk, v noci jsem se měnila v přízrak bez duše, který se toulal okolím," dodala tiše tmavovláska.
,,Snila jsi o dni, kdy uvidíš noční oblohu jako člověk," podotkla jsem a pohlédla na Ellen, jež za celou dobu naší konverzace neřekla ani slovo.
,,Tak proto tě tatínek ani na chvíli nespustil z očí, trávila jsi dny tady dole a v noci pak čert ví kde," dodala Ellen a Celest jen kývla hlavou na souhlas.
,,Když jsme tě měli na starost my s bratry, podělali jsme to," přešla Ellen po momentě k Celest a se soucitem položila svou dlaň na její rameno.
,,Nemohli jste za to vy," hlesla dívenka s lehkým náznakem vzteku.
,,Za všechno může Temnota,"
,,To ona mě jako malou proklela. Na křtinách přeci, v kostele před zraky všech," hlesla poníženě Celest.
,,Až pak jsi se stala přízrakem, v den tvých osmnáctin," poznamenala jsem chápavě.
,,Ano," podotkla Celest a já si nemohla nevšimnout, že ji po tváři stékala drobná slzička.
,,No tak, neplač," utěšovala ji současně Ellen.
,,To s tím žezlem i s tím vším okolo. To byla moje vina," vzlykla znovu tmavovlasá dívka.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Už jsem ti říkala, že to nebyla tvoje vina," pohladila lehce Ellen svou sestru po rameni. Pro Celest to zjevně mělo uklidňující účinek.
,,Měla jsi pravdu, tatínek se teď určitě musí obracet v hrobě," objala Celest svou sestru, jež pouze vydechla a objetí ji opětovala.
,,Neměly jste to lehké," pronesla jsem chápavě, ačkoli jsem měla pocit, že mi to do sebe nějak nezapadalo.
,,Temnota nám zničila život," řekla nenávistně Ellen, zatímco hladila svou sestru ve vlasech, jenž měla smotané do rybího copu.
,,Ale překvapilo mě, že tu ten obraz takhle dlouho vydržel," pronesla jsem se stálým výrazem ve tváři.
,,Měla jsem na to speciální kouzlo," usmála se po momentě Celest a odtáhla se od své sestry.
,,Zcela zbourán byl jen kostel, sklepy ne. I když jsem tak nějak počítala s tím, že hodiny lehnou v roce padesátdva spolu s kostelem," podotkla Celest a jednou rukou se zapřela o tu velikou pozlacenou almaru.
,,Měly bychom vyrazit," vypadlo náhle z Ellen a my jen tiše kývly hlavou na souhlas.
__________________________________________
Zdárek párek! Další díl je konečně na světě! :-) tenhle je drobet oddechový.
Do médií jsem také přihodila dobové foto dnes neexistující vesničky 👆😄
