Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/21.- Rozhořčená Temnota/

Pohled Temnoty

,,Co se stalo s tím lustrem?!" křikla jsem, zatímco jsem vzteky rozrazila velké dřevěné dveře, jenž vedly do hlavního sálu.

,,Shodili jsme ho. Jak jste nám přeci přikázala," přispěchal ke mě jeden ze sluhů. Ostatní zatím okolo rozsypaného lustru sbírali svícny, drahokamy a zbytek pozlaceného skla, které bylo na lustru také přidělané. Po momentě jsem se zmateně rozhlédla kolem sebe.

Na obou balkónech ještě pořád stáli muži v uniformách khaki barvy a čekali na moje rozkazy.

,,Ten byl přeci můj oblíbený," zaskřehotala jsem posmutněle a mladík vedle mě jen tiše kývl na souhlas.

,,Budete si něco přát?" pohlédl mi po chvíli do očí. Měla jsem pocit, že mi mí muži občas četly myšlenky, protože přesně na tohle jsem právě myslela. V duchu jsem si přála mnoho věcí, ale sleď všech okolních událostí mi postupně zamotal hlavu.

Než se v našem hrabství objevily ty tři holky, všichni jsme si žili v poklidu.
Nejen my, ale i vesničané, což bylo zvláštní, protože ještě kdysi, když tu zasedali mocní z mocných, naše  nejmilejší Rada čtyř, byly jen samé problémy.

Jediné, na co jsem teď dokázala myslet, byla pomsta. Protože jakmile někdo vezme žezlo, vše se změní. Změní se lidé, změní se charakter všeho kolem nás a hlavně, změní se vládci a to jsem nechtěla. A jak jsem tak přemýšlela, na moment jsem se zasekla.

,,Jste zde přítomna?" luskl mi prsty před mým obličejem onen mladík a já poté polekaně nadskočila.

,,Aa - áno," vyloudila jsem ze sebe poněkud zmatený úsměv.

,,Budete si něco přát?" otázal se mě již po druhé.

,,Okamžitě skliďte ten nepořádek. Nemůžu se na to již dívat." zesmutněla jsem a raději se obrátila čelem ke dveřím. Nechtěla jsem tu pohromu v hlavním sále už nikdy vidět.

,,Až se vše vrátí do původní podoby, zajděte se mnou a vemte s sebou i ten časopis s lustry," poznamenala jsem a černovlasý hoch jen přikývl na souhlas.

,,Sejdeme se v trůnním sále." dodala jsem se zřetelí a okamžitě se jim klidila z dohledu.

,,Rozkaz madam," zaskřehotal mladík a posléze se i on vytratil z mého zorného pole.

*

V tichu, jenž obklopovalo trůnní sál, jsem dále listovala letákem a zírala na lustry různých tvarů a velikostí. Všechny byly moc pěkné, ale já sháněla především takový, ze kterého by vyzařovala elegance a hlavně dominance.

,,Uprchli nám!" ozvalo se chodbou, zatímco jsem si naslinila prst, abych mohla otočit stránku. Ohlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila, kdo vyváděl takový povik. Mezitím se rozrazila velká pozlacená brána do hlavního sálu, kterou jsem za dobu mého působení měla také velice v oblibě.

Do místnosti zatím vběhl jako uragán zadýchaný Broňo.

,,Ne! To není možné!" vykřikla jsem a vzteky zavřela katalog, jenž jsem poté pohodila na stůl vedle.

,,Povolala jsem nejlepší z nejlepších!" dodala jsem, nad čímž se Broňo zoufale ušklíbl.

,,Jak je možné, že vám všechny tři pláchly?" otázala jsem se a současně  ladným krokem došla až k samotnému vůdci smečky.

,,Zpočátku jsme měli bitvu téměř vyhranou, ale ukázala se tam ona, stačilo jedno kouzlo, ostatní se zlekli a raději prchli," koktal Broňo každé své slovo.

,,Kdo to byl?" otázala jsem se poněkud rázně a zahleděla se samotnému Broňovi do tváře.

,,Byla to jedna z těch čtyř," hlesl a celý se strachy rozechvěl.

Proč se chvěje? Neměl důvod se bát něčeho, co ho stvořilo.
Nebo se mýlím?

,,Kdo? Jana? Nebo ta další?" vyptávala jsem se jej dál se zvědavostí.

,,Byla to ta, která má v moci živel země," dodal a já znechuceně povzdechla.

,,To se bojíte něčeho tak absurdního?" uchechtla jsem se povrchně a Broňo jen mrzutě sklopil hlavu.

,,Nebojíme, jen nás to překvapilo," zahuhuhlal a já se jen uchechtla.

,,A kde jsou teď?" optala jsem se rázem zpětně.

,,To netuším, po vesnici se šušká, že použily hodiny, aby se vrátily zpátky časem,"  dodal a já se hluboce zamyslela.

,,Děje se něco, madam?" zvedl Broňo svou hlavu a zahleděl se do mé tváře.

,,Hodiny," zamumlala jsem si pod vousy a vůdce smečky na mě současně nechápavě pohlédl.

,,Jste si ale vědoma, že nejdou zničit?" přerušil po chvilce Broňo tok mých myšlenek.

,,Ano," usmála jsem se zlověstně a on na mě nechápavě pohlédl.

,,Když mi to nevyšlo tenkrát, vyjde to určitě teď," dodala jsem stroze a pohlédla zpět na vůdce smečky, jež se celý oklepal.

,,A co chcete dělat?" otázal se po momentě.

,,To už nech na mě," usmála jsem se a zkřížila ruce na prsou.

,,Přiveď mi ostatní!" rozkázala jsem mu a on jen mlčky pokývl hlavou na souhlas.

,,Musíme se poradit." dodala jsem, zatímco Broňo současně zmizel za velkými vraty.

Usedla jsem po momentě na jeden z trůnů a vyčkávala příchod ostatních.

____________________________________________

Čauky mňauky!
Další díl je na světě!
Tentokrát z pohledu temnoty😏

Od začátku skrývám její identitu, tak schválně, jestli si troufnete odhadnout, kdo na ně na konci cesty bude čekat🤔

Přeji hezký zbytek neděle👍❤️