Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/7.- Magické hodiny/

,,Prosím, aby jste obě couvly drobet vzad," usmála se Celest a my udělaly to, oč nás žádala.

Já jen nevěřícně kroutila hlavou a čekala jsem, co se chystala ta drobná tmavovlasá dívenka provést.

S Ellen jsme si mezi sebou vyměnily zmatené pohledy a společně dál sledovaly Celest. Ta se současně zhluboka nadechla, rozběhla se směrem vpřed a než jsme se ji stačily na cokoli zeptat, byla rázem tetam.

,,Nezapomeňte zadržet dech!" zaslechla jsem kdesi v dáli její tenký hlásek.

Magie kolem mě a Ellen zatím zeslábla a vše se okolo nás ponořilo do šera.

,,Viděla jsi to?" optala se mě udiveně Ellen s otevřenou pusou.

,,Jo, ty hodiny ji spolkly jako malinu," odpověděla jsem ji stejně tak šokovaně.

,,A co bude dál?" knikla jsem po momentě a pohlédla na Ellen, jež se chystala učinit totéž, co před chvilkou udělala Celest. Zbyla jsem tu už jen já obklopená hustou tmou. Směle jsem pokrčila rameny a rozběhla se za Ellen.

V tu chvíli jsem měla dojem, jakoby se veškerá hmota i čas okolo nás zastavil.

Pohled Nelly

,,Tak pojď, drobet se tu porozhlédneme," pohlédla jsem směrem k Michaelovi, zatímco se v jeho tváři odráželo znechucení.

,,A kam bys chtěla jako jít?" optal se mě stejně tak znechuceně. Místo odpovědi jsem pouze zvedla oči vsloup a než se stačil zvednout z lavičky, táhla jsem ho za ruku, aniž bych měla sebemenší tušení kam.

Vyrazili jsme zpět k našemu táboru a cestou lesem jsem narazila na hodně hlubokou jámu. Neváhala jsem a u té rádoby díry se zastavila.

,,Kam tohle asi vede?" ptala jsem se současně sama sebe a pohlédla dolů, do temné díry v zemi.

,,No kam asi, do pekel," objevil se Michael po mé levici a začal se smát.

,,Jojo, dobrý fórek," šťouchla jsem jej jemně do ramene.

,,Tak tam vlezeme a trošku to prozkoumáme? No ne?"

,,Konečně nějaký rozumný nápad!" kývla jsem na souhlas a pomalu slézala dolů, do tmy.

Všude kolem mě visely kořeny různé délky a šířky, hlína pod nohama mi klouzala a do úst mi zezhora padal prach.

,,Tak lez srabe," vyplázla jsem na něj jazyk, zatímco jsem se stavěla na obě nohy. Michal zatím pozvolna slezl dolů a já se rozhlížela všude kolem sebe. Kromě hlíny, prachu a kořenů tu nebylo nic než černá tma a chodba před námi, jež se táhla hlouběji pod zem.

,,Kam tohle asi vede?" zeptala jsem se, zatímco se veškerý zvuk kolem nás rozrážel do všech stran jako ozvěna.

,,To netuším," hlesl s nezájmem ten brunet vedle mě.

,,Tak jdem," řekla jsem stejně tak tiše, zatímco má bublina vzlétla nad nás, aby nám posvítila prostor před námi.

Má ohnivá koule nám svítila na cestu a my se tak s nejistotou vydali vpřed.

L.P. 1830

Náhle jsem ucítila hrozně silnou ránu.
Vylétla jsem z nějaké jeskyně, která silně zapáchala a vší silou jsem dopadla do menšího jezírka.

Pomalu jsem vyplavala na hladinu a otevřela obě oči. Rukama jsem šmátrala po zádech a mě v ten moment došlo, že jsem někde ztratila svůj rudý vak s holí.

,,Hej, měla jsem s sebou ještě hůl!" křikla jsem v tom všem zmatku a chaosu do nitra jeskyně. Za nemalou chvíli vylétla i má hůl a já si onen vak mohla hodit na záda.

Pokoušela jsem se dohrabat na břeh a vstát, ale můj vak byl nacucaný vodou, tudíž jsem opět sklouzla do ledové vody.

,,Kde to vůbec jsem?" rozhlížela jsem se všude kolem sebe.

,,A kde jsou holky?"

,,Celou dobu tě tu pozoruji," zaslechla jsem náhle nad sebou povědomý dívčí hlas.

,,No jo no, hrozně vtipné," zasmála jsem se a pohlédla vzhůru do korun stromu, kde si na jedné z větví hověla Ellen.

,,Měla bys ten svůj živel zkrotit," ušklíbla se, zatímco pomalu slézala ze stromu zpátky na zem.

,,A ty ses tam vzala jak?" optala jsem se po chvilce té dívenky, jež se místo odpovědi pouze usmála.

,,Netuším, ale svůj vak s holí jsem hledala stejně tak komicky, jako tys křičela do té jeskyně," rozesmála se poté Ellen.

,,Byl zaháklý na stromě vedle, tak jsem tady lezla z větve na větev až jsem si začala připadat jako opice. Klika, že ty stromy nejsou od sebe až tak daleko," usmála se a přitom seskočila z poslední větve do vysoké trávy přímo pod jejíma nohama.

,,A kde to vůbec jsme?"optala jsem se drobet udiveně ačkoli bylo zcela jasné, že to v mé době nebylo.

,,Očividně jsme na úplně opačné straně od hodin, ve Farském lese," hlesla Ellen a na to si odkašlala. Tenhle les nebyl ničím výjimečný, jen tu rostlo o pár stromů více, toť vše.

,,Vdyť je to les jako les," mávla Ellen rukou.

,,Jenže jelikož je tohle tvá doba, určitě to tu znáš lépe jak já, no ne?" optala jsem se s úsměvem ve rtech.

,,A kde je vůbec Celest?" dodala jsem spěšně.

,,Ta bude taky někde na druhém konci jako my," špitla po chvilce Ellen a já na ni jen tiše pohlédla.

,,Tak ji jdeme hledat," navrhla jsem, pokynula rukou před sebe a společně tak vyrazily vpřed.

__________________________________________

Ahoj, přináším pozdravy i se sedmou částí :-) tak snad se bude líbit a hezký zbytek víkendu 😊