Zettwing II. - Proti proudu času✓|²⁰¹⁹

/27.- Schůze Temných/

Pohled Temnoty

,,Sekta Temných právě zasedá!" zaburácel sálem hlas jednoho z mých nohsledů. Usedla jsem na jeden z kamenných trůnů a pozorovala ostatní, kteří se právě usazovali ke stolu.

,,Ticho!" křikla jsem na mé sluhy, kteří se mezi sebou vybavovali, jakoby se nic nedělo. Přitom dělo. Všichni v sále náhle zmlkli a já současně zpozorovala jednoho ze sloužících, který se zrovna hlásil jako malý školák.

,,Spusť!" přikázala jsem mu a on jako na povel vstal ze židle.

,,Smíme vědět důvod, proč jste nás sem nahnala? Pakliže nějaký je, tak doufám, že to není nic mimořádného," pronesl a posadil se zpět na své místo.

Ne nic mimořádného? Pomyslela jsem si a nasadila rozhořčený výraz.

,,Sešli jsme se tu proto," spustila jsem a všichni v sále na mě nechápavě pohlédli. ,,sešli jsme se tu proto, že nějaká nemehla začala ohrožovat naše životy. Životy nás všech." pokračovala jsem a současně se rozhlížela po sále.

,,Máte na mysli ty tři dívky?" otázal se po chvíli další z nich.

,,Ano. Žili jsme si pod vládou Temných po staletí v jisté harmonii. Neexistovala žádná pozitivní kouzla, žádné elementy. Žili jsme s domněnku, že elementy upadly v zapomění. Jenže v době budoucí se stala nemilá věc," dodala jsem a pohlédla na ostatní nohsledy sedící u dlouhého dřevěného stolu, jenž se nacházel vprostřed sálu.

,,Počkat. Myslel jsem, že jste je v době budoucí už vymítila. Jaktože se zase objevily?" otázal se další, černovlasý sluha, zatímco mu ostatní dali za pravdu tichým pokývnutím hlavy.

,,Protože jim cosi pomohlo!" křikla jsem a já si až teď uvědomila, že nás Temní tehdy vůbec nevarovali.

,,Ale zpátky k věci." pokračovala jsem ve svém úvodním proslovu.

,,Kdysi dávno zde vládla a zasedala Rada čtyř. Kecy kecy," řekla jsem a během toho pokrčila prsty v zobák.

,,Ano, tu pohádku zná přeci každý. O zakleté dívce a skupině čtyř dětí, kteří ji svými kouzly osvobodí," pronesl další z nich a já cítila, jak se mi ze vzteku hrnula krev do tváří.

,,A znáte také příběh o Temných, kteří po letech elementy opět pochytaly?" otázala jsem se z úšklebkem ve rtech a všichni v sále na mě nevěřícně pohlédli.

,,Ne. Bohužel se to nestalo. A když se to nestalo, nebylo to ani sepsáno v Pamětech sálu," přerušil mě další mužský hlas a já se jen ušklíbla.

,,Tak prostě ty dějiny přepíšeme my. Co na tom, že bude v kronice o pár stránek víc?" otázala jsem se a jako odpověď se mi dostalo tiché kývání hlav účastníků schůzky. Já se jen zlověstně usmála a prsty semkla k sobě. Vzpříma jsem hleděla na všechny mé sluhy sedící u dlouhého stolu, jenž se mezi sebou vybavovali šepotem.

,,A co přesněji máte v plánu, madam?" zvedl po momentě svou hlavu jeden z nich.

,,Řekněme, že se našim milovaným elementům stane menší nehoda," odvětila jsem se sarkastickým tónem v hlase a hned na to se začala ďábelsky smát.

Po chvíli jsem rozevřela svou dlaň, ze které vzešel oblak mé temné magie, jež se několik minut vznášel ve vzduchu. Chvíli jsem tu temnou věc přede mnou zkoumala do doby, dokud mě nenapadl další ďábelský plán mé odvety za ukradené žezlo.

,,Vrátím se do doby budoucí," řekla jsem po chvíli a všichni v sále na mě upnuli své pohledy.

,,Co prosím?" optal se mě znovu jeden z mých pánů.

,,Vždyť je to nemožné, pakliže nemáte žezlo, nemůžete cestovat časem," řekl tónem, jakobych to nevěděla. Jen jsem se ušklíbla a v hlavě si začala snovat plány mé odplaty.

Je to prosté. Jelikož elementy už od pradávna směly cestovat v čase, stačí, abych z kapky jejich krve získala moc celé té čtveřice. Pakliže jejich moc budu mít já, budou z nich opět jen smrtelníci, kteří nám již nebudou škodit. Pokud se zbavím i Celesty, hodiny přestanou fungovat a na vesnici se opět zapomene. Bude mít jen minulost, nikoli budoucnost. Možná se to někomu zdá nelogické, ale je to tak,
pomyslela jsem si, zatímco jsem i nadále pozorovala onen drobný vír mé magie, kterou mě tehdy obdařili Temní.

,,Děje se něco?" vyrušil mě již poněkolikáté další tmavovlasý muž.

,,Přemýšlela jsem nad tím plánem, dává smysl," navázala jsem na předchozí myšlenku mého věrného sluhy, který se na můj souhlas jen zářivě usmál.

,,Stačí, když elementům vezmu jejich magii, pak cestovat časem mohu. Seberu jim magii, vrátím se do doby budoucí a podruhé se zbavím Celest," konstatovala jsem.

,,To už smysl dává," souhlasili druzí a já se zlověstně uchechtla. Z dlaně zatím zmizel oblak temné magie a já poté prsty semkla k sobě.

,,Budoucnost tak nebude nikdy existovat," rozesmála jsem se na celé kolo. Můj smích se mezitím rozrážel ve všech koutech přeplněného sálu.

*

,,Broňo?" pohlédla jsem po chvíli na vůdce smečky, jež v sále zůstal jako poslední. Všichni z místnosti byli již  dávno pryč.

,,Ano, má paní?" zaskřehotal a posadil se na zadní packy.

,,Postarej se o to, aby Celest měla příjemnou cestu do doby budoucí," uchechtla jsem se a Broňo ke mě  nechápavě vzhlédl. Chvíli mu trvalo, než v mysli zpracoval můj úkol, který jsem mu svěřila.

,,Udělám, oč žádáte," vycenil jeho vlčí tesáky a v sále se krátce poté po něm pouze zaprášilo.

Zdvihla jsem nad hlavu mé dlaně, ze kterých vzešla má magie. Oblak bleděmodré, až černé barvy, se po chvíli rozutekl po okolí a já se jen zlověstně ušklíbla.

,,Tak šťastnou cestu Celesto," zasmála jsem se, co nejhlasitěji to jen šlo.

___________________________________________

Ahoj!
Přicházím opět v míru s novým dílem. Padla zde zmínka o Temných, stvořitelích Temnoty. Ale nezoufejte, ještě o nich uslyšíte ve třetím díle této trilogie.

Tak snad se část líbila. :-)
Do té doby zatím Čau❤🌸