From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

6

Co tohle bylo za den a za čas? To nikdo neví...

Vysokou rychlostí jsem se vyhoupla do sedu. Hluboce a rychle jsem dýchala. Po svém krku jsem si přejela rukou a odkašlala hleny, které mě dráždily. Krk mě pálil, polykání mě bolelo. Cítila jsem, jako by v mém krku byly zapíchány miliony střepů.

,,Rozhodla si se to vypít," okamžitě jsem vrhla pohled na člověka, který ke mně mluvil. Až teď jsem si všimla, že jsem v nějaké mlze. Nebylo tu prostě nic, vidět nešlo také nic. Vyděšeně jsem se na toho chlapa dívala, ,,neboj, za chvíli se na planetu dostaneš, jen tě musím poučit o tom, jak se chovat," usmál se na mě a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.

,,Pokus se nemluvit. Vše ti vysvětlím já. Ta bolest zmizí, až se dostaneš na planetu. Tady jsi v mezičase a holt to na tebe má trošku vedlejší účinky," usmál se na mě. Hrozně jsem chtěla mluvit, ale samou bolestí jsem ani nemohla otevřít ústa. Jemu se to řekne - vedlejší účinky.

,,Už jsem mluvil o tom, že tato planeta je téměř totožná se Zemí a to i včetně lidí. Na jedné planetě jsou šťastní a na druhé nešťastní," já jsem pouze přikývla, ,,ty jsi jedna z těch mála lidí, kteří nenašli štěstí ani na jedné planetě," sklopila jsem hlavu. Nemám ponětí, jak reagovat, ani já a dokonce ani moje dvojnice nejsme šťastné, ,,právě proto dostáváš možnost najít štěstí zde,"

,,Lidé zde jsou stejní, ale to je tak jediné. Pamatuj, že je osud na této planetě zavedl jinam, než na tvojí. Všechno souvisí se vším. Například tvoji rodiče. Na Zemi měli práci, díky které mohli mít pouze malý byt, ale podívej se tady," ten chlap odhrnul kus mlhy a přímo před mýma očima se vykreslila obrovská vila. Krásná a upravená. S neuvěřitelnými lustry, velkými místnostmi, vnitřním bazénem i vířivkou, ,,jsou velice bohatí a nic jim v životě nechybí,"

,,Taky bys měla vědět, že jejich dcera je Cindy z této planety, ne ty," řekl s chladným výrazem. Bylo mi z toho až smutno, ale co bych čekala, ,,tvoje rodina je na Zemi, tato rodina je této Cindy, proto by ses od nich měla držet dál a nedělat jim bordel v životě," přikývla jsem. I přes to bych si moc přála vidět svoji rodinu šťastnou.

,,Pokračujme tvojí prací," výhled na vilu mojí náhradní rodiny zase zatáhl, ,,rozhodl jsem se, že pro tebe bude nejlepší, když budeš mít práci, kde je dobrý kolektiv a už na Zemi jsem tě na to trošku připravoval," přeměřila jsem ho zrakem, protože jsem neměla tušení, co tím myslí, ,,nejlepší pro tebe bude, když se budeš pohybovat v okolí biatlonu," polkla jsem a do mého krku se zabodlo dalších milion střepů. Měl to vymyšlené!

,,Vím, že je to práce jen do března, ale je dobře placená a to ty potřebuješ. Navíc ti vidím až do žaludku a moc dobře vím, že si na jednoho z nich děláš naděje," usmál se na mě lišácky. Jak si mohu dělat vůbec naděje na někoho, koho jsem viděla jen dvakrát v televizi a moji pozornost si získal jen jeho dobrými výkony?

,,To teda nedělám," promluvila jsem. Bránila jsem se, ale můj krk to odnesl. Moc dobře jsem věděla, že jsem  si toho borce dohledávala, ale to přeci hned nemusí znamenat, že se mi líbí. Vždycky obdivuji ty populární hvězdy v televizi, ale nehraju na co by bylo kdyby...

,,I kdyby ne, čemuž já nevěřím, tak jsem si skoro jistý, že zde si zde rozhodně najdeš alespoň dobré přátele," dodal jen. Tohle na mě teda pěkně ušil. Parchant.

,,Na prosinec jsem ti pronajal byt. Sice je malej, ale hezkej. Potom většinou má každý své lidi na to, aby čipovali závodníky a podobně, ale zařídil jsem to tak, že budeš mít tu práci, ať už jsi v jakémkoli areálu," mile jsem se na něj usmála. Nikdy pro mě nikdo něco neudělal jen proto, aby mě učinil šťastnější.

,,Pokud by si se někdy někomu odhodlala říct, odkud si přišla a vše mu nebo jí vysvětlit, dávej bacha, aby to byl ten pravý člověk. Jen tak někdo něčemu takovému věřit nebude," opět jsem přikývla, ,,na cestování potřebuješ především pas, ale nechal jsem ti udělat i občanku, řidičák... prostě ty potřebné průkazy," byla jsem z toho zaskočená. Byl to chlap a myslel i na tohle. Divný.

,,Prosím, mysli na to, proč si tady. Aby si byla šťastnější, tak se nestresuj zbytečnostmi a využij příležitosti a už se jí nepusť," znovu se na mě usmál. Z tohoto pána jsem měla respekt, ale byla jsem vděčná za tu příležitost.

,,Děkuji," pípla jsem jen, abych svůj krk dále neunavovala.

,,Zítra se probudíš ve svém bytě. Kdy a na jakém místě máš ohledně tvojí práce být máš zapsáno v takovém malém deníčku, který by si někde ve tvém bytě měla najít. Zbytečně se netrap a žij naplno," dala jsem si s tím divným pánem pěstičku a pouze přikývla. Můj život zde bude zajímavý.

,,Moment," řekla jsem, ,,kdybych s vámi potřebovala mluvit, jak to udělám?" můj hlásek byl tak slabý, že skoro ani nebyl slyšet. Krk mě pálil, bodal a s každým malým slůvkem se zužoval.

,,Och, na to bych málem zapomněl. Můžeš si mě přivolat kolikrát jen budeš chtít, ale nemusím vždy přijít. Objevím se jen v tu chvíli, kdy mi bude připadat, že moji pomoc opravdu potřebuješ a nebo se taky můžu objevit sám od sebe," přikývla jsem. Takže nemůžu řešit blbosti. Teda, ne minimálně ne s tímhle chlapem, ,,pokud to tak bude, řekni tedy moje jméno," přejela jsem si ho opět pohledem, ,,které je Ivyes," jmenoval se po této planetě, ,,pokud se někde najednou zjevím, nelekej se. Nejsem normální člověk a nemám v popisu práce žádat o povolení příchodu,"

,,Teď už je ale čas jít do reality," pouze luskl a já padala k zemi.