From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

42

Pátek - 13:57

Prudce jsem se nadechla a vyhoupla se do sedu.

,,Cindy!" zakřičel vyděšeně Simon.

,,Cindy," vydechla Chantelle. Celkem mě zděsilo, jak rychle se sem dostala, ale teď má každá z nás tajemství. Zajímalo by mě, jestli se člověk může rozdvojit. Tím myslím, že byla tam, ale i tady.

,,No to je dost!" dodala k tomu všemu ještě Zoe. Byla jsem unesena tím, jak rychle jsem se tady zorientovala.

Pátek - 14:02

Země:

Pohled třetí osoby:

Rodiče Cindy bylo z toho všeho vyděšení. Její matka bláznila, bála se o ni a většinu dní u ní seděla a plakala, protože si myslela, že o ni přišla. Paranoia je silná věc a do hlavy se jí přímo zarývala. Nejspíše trpěla depresemi.

Otec Cindy tohoto měl už dost a raději chodil z jejich bytu pryč, protože když trpěla jeho manželka, trpěl on a ani tak nevěděl, jak jí pomoct. Doufal, že čas to všechno zachrání

Pátek - 14:23

Planeta Ivy:

Cindy:

Chvíli se mnou ještě jednali v rukavičkách, ale i přes to po chvíli nastane ta situace, kdy je potřeba probrat ty důležitější věci, které jsem na týden mohla odložit bokem.

,,Já nemůžu jet s vámi," vrtěl záporně hlavou Simon, ,,ještě jsem nedodělal školu a navíc tady mám Graye," souhlasně jsem přikývla.

,,Já ti ale asi tenhle byt nechat nemůžu," zavrtěla jsem hlavou.

,,To je mi jasný, zůstanu u mamky, neboj," uchechtl se a já přikývla.

,,Já rozhodně jedu," usmála se Chantelle, ,,potřebuji změnu prostředí," dodala jen. Já se spíš zasmála, jelikož jsem si hned pomyslela, že si chce hlavně ohlídat mě a když už ví i vše, co jsem kdy a jak udělala, tak je to stehně jedno.

,,Co kdybych se k vám taky přidala," poznamenala Zoe a Chan jí okamžitě vpadla do objetí. Já se jen culila jako měsíček. Neměla jsem důvod jí odporovat, ale na druhou stranu jsem s tím trošku počítala.

,,Mám vás všechny ráda," pronesla jsem jen.

Pátek - 17:21

,,Děkuji ti za všechno Simone," pevně jsem objala svého kamaráda. Netrvalo ani dlouho si sbalit všechny věci a pořídit narychlo ještě letenky. Za to jsem byla nesmírně vděčná, ,,a hned až dostuduješ, tak přijedeš za náma!"

,,Tak jistě," odtáhl se ode mě a pokračoval v objímaní Zoe a Chan. Já se ještě rozloučila s Grayem. Doufám, že se ho Simon bude držet. Vypadá jako hodnej a slušnej kluk, kterej ho má upřímně rád.

,,Co vlastně bude z bytem?" vyhrkl najednou Gray a otočil se na mě. Chvilku jsem se ze skousnutým rtem a sklopenýma očima rozmýšlela, co mu na to odpovím, ale nakonec jsem zvolila tato slova: ,,Můj hodně vzdálenej strejda se o to postará,"

,,Už jeďte nebo se tady před vámi ještě rozbrečím," zasmál se Simon, ,,a taky umrznu," nebyl sníh, naopak už se blížilo léto, ale dneska byl nějaký chladnější den a Simonek je taková naše zmrzlinka.

Naskládaly jsme se tedy všechny tři do taxíku a skrz okýnko klukům mávaly. Chtěla se mi zpívat písnička Nesnáším loučení.

Sobota - 7:01