From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

22

Neděle - 18:05

Nevím ani jeho jméno a už mi leze krkem. Slizoun jeden nechutnej a protivnej. Nabídl Chntelle rámě a ona s radostí šla. Opravdu nás zavedl do místnosti plné všech možných lidí. Nehrála tu žádná extrémně hlasitá hudba, což byl asi důvod, proč jsme šli nahoru.

Musím uznat, že tu tedy bylo hrozně moc lidí. Pravděpodobně všichni biatlonisti, nebo alespoň většina. Hudba nebyla nejhlasitější, ale hrála dost nahlas na to, aby tu většina z hostů poskakovala do jejího rytmu.

Chantelle se s tím vysokým protivou někam ztratila a já tu zůstala se Zoe. Prvně jsme našly stolek s občerstvením, kde jsme si do plastového kelímku nalily nějaké sladké barevné pití. Pravda byla, že jsem si nerada plastové kelímky brala, protože jsem měla pocit, že jsou od všech hostů doprskané a je to zkrátka nehygienické, ale teď tohle není moje starost. Možná jsem nad věcmi moc přemýšlela, než jsem je udělala a to zkrátka někdy není nejlepší.

Můj pohled ovšem jasně padal na jídlo, které na stole taky bylo. Chlebíčky. Mňam. Hlavou mi běhali ti lidi, kteří se rozhodovali, který chlebíček si vzít a naplivali na to milion bakterií, ale stejně mě to absolutně neodradilo. Kdo by se nechal zastrašit od takové dobroty. Já rozhodně ne.

Od svojí sestřenice, která vlastně moje sestřenice není, jsem schytala několik nadávek, protože jsem to do sebe tak hrozně cpala, že jsem musela vypadat asi fakt otřesně. No dala jsem si ještě druhý, proč ne a ten jsem do sebe narvala na tři kousnutí. Možná jsem si pak dala ještě pár čokoládových sušenek, který byly fakt luxusní. Snědla jsem jim tak půl talířku.

,,Hele, Cindy," usmála se na mě Zoe, která popíjela ze sklenice svoje dokonale šumivé šampaňské, které už si také stihla nalít. Já dnes na šampáňo neměla chuť, holky by to pily furt, ale jak já říkám, tak já mám svoje dny, ,,nedáme si nějakej tvrdej," Zoe zaměřila očima regál na boku, který byl plný rumů. Vsadila bych se, že tady nemají ani jeden tak dobrej, jako máme my cukrárně.

,,Dáme," sušenku jsem do sebe hodila a vydaly jsme se se tam, kam nás naše oči táhly. Vybíraly jsme přeci jen nějakou chvíli, ale vybraly jsme výborně. Rum jen ladně sjížděl do krku a vůbec nekopal. Taková dobrota. Přidaly jsme led.

Ohlédla jsem se do davu a uviděla přesně toho, koho jsem vidět chtěla. Johannes se usmíval, na sobě měl džíny a šedé tričko. V ruce držel sklenici a stál ve skupince s nějakými lidmi. Hlavou se mi honily celkem odvážné myšlenky. Tohle je možná přesně ta moje příležitost.

,,Zoe," usmála jsem se, ,,vadilo by ti, kdybych tě tu na chvíli nechala a možná šla prohodit pár slov s Johannesem?" zeptala jsem se nejistě. Zrovna nakláněla sklenici tak, aby se mohla napít a v podstatě se zasekla v půlce jejího pohybu. Potom se začala usmívat.

,,Vůbec se mě neptej a běž už," žduchla do mého ramene. Pár kroků jsem musela udělat, protože ta holka se sice nezdála, ale měla sílu. Párkrát jsem se nadechla a několikrát vydechla. Takový odvážný věci já nedělám. Vždy jsem doufala v nějaký krok od chlapa, ale on přeci jen přišel k tomu zábradlí.

,,Ahoj," v tu chvíli jsem zkameněla. Opravdu jsem to udělala. Ruce jsem měla stresem ledové a vůbec tomu nepomohlo, když se na mě celá skupinka, se kterou se zrovna bavil, podívala, ,,můžeš na chvíli?" usmála jsem se na něj hned po tom, co mě pozdravil zpátky. Skupince se omluvil a odešli jsme společně kousek bokem.

,,Děkuju, že mě zachránila," odfrkl si ze smíchem. Moje ruce byly ledové, nohy ještě více, ale stejně jsem se usmívala, protože stál přímo přede mnou.

,,Nebylo mým záměrem tě zachraňovat, ale tím pádem asi nemáš zač," sklopila jsem pohled na svoji sklenici tvrdého alkoholu, kterou jsem neustále se stresem mnula v rukou.

,,A co bylo tvým účelem?" už v tu setinu, kdy tohle vyslovil se mi hlavou honilo spoustu možných odpovědí, které však byly svůdné, vyzývavé, prostě nevhodné.

,,Mým účelem bylo si s někým popovídat a říct ti, že tvoje i Daisyno oblečení jsem nechala u ní na pokoji," přikývl a poděkoval, ,,jak se ti vlastně daří v posledních závodech?"

,,No, zatím to vidím na svoji nejlepší sezónu," dodal pouze. Zase mi cinklo v hlavě upozornění vedle koho já to vlastně stojím. Jen z mnoha vzorů spousty mladých kluků, skvělý sportovec a spoustu dalších vlastností měl.

,,A co ty a tvoje práce? Jak si spokojená?" líbilo se mi, jak nenápadně rozváděl konverzaci. Bylo to to, co jsem ne mužích nejvíc dokázala ocenit, protože jich to moc nedělalo. Cítila jsem se hned o moc lépe.

,,Je to tady fajn," řekla jsem a sklopila hlavu, protože už jsem se zase moc dlouho topila v jeho očích, ,,mám nové kamarádky a práce mě baví," zvedla jsem k němu pohled zpět.

,,Jen kamarádky?" možná touhle větou nakousl doposud neotevřenou kapitolu našeho vztahu, který jsem se ještě neodvázala nazvat ani jako přátelský. Copak já vím, jestli jsme nebo nejsme přátelé.

,,Možná i nějaký kamarády," vypadlo to ze mě rychleji, než jsem chtěla. To bude tím neskutečně velkým počtem chlebíčků a alkoholem k tomu. Jenže od čeho by byla párty, kdyby se tady člověk nenapil a nenajedl.

,,Jen kamarády?" udělal malý půlkrok dopředu a mně se nejspíš zastavilo srdce.

,,Jen kamarády," rázně jsem dokončila to, co jsem načala. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Čas se pro nás oba zastavil a bylo nejasné, co se stane v dalších hodinách, minutách, vlastně dokonce sekundách.

,,Omluvíš mě? Půjdu na chvíli na vzduch, je tu hrozný pach," přikývla jsem. Otočila jsem se a začala si nervózně kousat ret. Do hlavy mi nalezlo tolik věcí a nedokázala jsem je dostatečně dobře roztřídit, abych se v nich vyznala.

,,Cindy, ahoj," objevila se vedle mě Daisy, které na hlavě měla oslaveneckou čepičku a celá byla posypána flitry, ,,potkala si už bráchu? Nějakou chvíli jsem ho tu neviděla,"

,,Teď tu byl, odešel na vzduch. Říkal, že je tu puch," pokrčila jsem rameny.

,,A co tady ještě teda děláš ty?" podívala se na mě nechápavě. Když tohle vyslovila, bodlo mě samým smutkem u srdce.

,,Asi ti nerozumím," vypustila jsem ze sebe tiše se smutkem v hlase.

,,Odlep si svoje posraný boty od podlahy a jdi za ním!" vybalila na mě najednou a já si ji zkoumavě prohlédla. Nebyla jsem si totiž vůbec jistá, kolik alkoholu v sobě ta holka má, ,,tohle mi dej a dělej," vytrhla mi z ruky sklenici.

Už jsem dneska udělala tolik rozhodnutí z minuty na minutu, že jedno navíc přeci neuškodí. Hodila jsem přes sebe nějakou bundu a vylezla jsem před chatu. Stál na kraji silnice a díval se na prázdná pole plná sněhu.

,,Co tam vidíš," ptala jsem se do, když jsem tichými kroky došla k němu a stoupla si přímo vedle něj. Věděl, že jsem to já, proto se po mě ani neohlédl a pořád se díval před sebe.

,,Vidím tam neskutečně dalekou prázdnou louku, která mi připomíná akorát všechny ty velké problémy, které se honí sem a tam," pouze jsem polykala, protože jsem neměla ponětí, co je vhodné říct.

,,Možná bys měl myslet pozitivně," moc jsem doufala, že toto vyzní jako věta podpory, ,,na ty hezký věci a ne na ty nejhorší,"

,,Asi máš pravdu,"