From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

35

Neděle - 14:24

Cindy:

,,Já asi pojedu za Betty do Norska," uznala Chantelle, která se nadšeně cpala nudlemi s nějakou skvěle vypadající omáčkou.

,,Fakt?" snažila jsem se znít nadšeně, ale byla jsem spíše zděšená, protože jsem v hlavě měla před sebou stojícího Ivyese, který mi do hlavy nasadil poněkud velkého brouka.

,,Nechci, aby nás zase rozdělila vzdálenost," přikývla jsem a usmála se, ,,a ty by ses mohla stavit za Johannesem, co myslíš?" chytla moje ruce do dlaní a s nadšením se na mě dívala.

,,Ale," povzdychla jsem si, ,,on má určitě trénink a neměl by na mě čas," pokrčila jsem s mírným zklamáním rameny.

,,To nevíš, když to nezkusíš," zasmála se a udělala otočku.

,,No já opravdu nevím," pokrčila jsem rameny, ,,asi počkám, jestli se ozve on," přikývla jsem s lehčím úsměvem. Je pravda, že bych za ním moc chtěla jet, ale jaký význam by to mělo, když by byl celé dny na tréninku a pak přišel večer vyčerpaný a neměl by náladu pronést ani slovíčko.

,,Neozve," zamračila se a zkřížila ruce na hrudi, ,,sama si říkala, kolik tréninků má," jen jsem souhlasně přikývla, ,,právě proto by sis měla sbalit tašku a jet na přepadovku," uchechtla jsem se.

,,Jet na přepadovku? To zní zajímavě," najednou se ze všech různých pokojů vyhrnuly 'davy' lidí. Konkrétněji oba dva zamilované párečky. Nebylo tady moc pokojů, kam se schovat, ale oni si vždy našli místečko. Pořád jsem milovala tu kuchyň.

,,Jestli nemáš peníze, tak tě založíme," oba dva ty páry se držely vzájemně kolem ramen. Bylo tak roztomilé se na tohle dívat. Jednou tak budu chodit já s Johannesem a nic mě nezastaví.

,,To by ani problém nebyl," přivřela jsem chvilkově oči, ,,ale nechci vypadat jako stíhačka," dodala jsem jen. Poškrabala jsem se na zátylku a oblízla si rty. Nadechla jsem se hluboce, ale velice tiše.

,,Byla bys stíhačka, protože chceš po dlouhé době chtěla vidět svého přítele?" uchechtl se Grey, ,,přestaň se dívat na telenovely," zakroutil hlavou a se smíchem protočil očima.

,,A přestaň číst knížky," uchechtla se Zoe a já ji žduchla bokem do boku. Zasmála se a poté objala svého přítele, který se jen nadšeně usmíval a poté jen dodal: ,,Jdi do toho,"

Pondělí - 7:46

A přesně tak začala moje cesta do Norska. Chantelle zamluvila nějakou chatku poblíž střediska, kde trénovali naše lásky. Stejně se mi tam moc nechtělo, protože mi bylo jasné, že budu muset pravděpodobně řešit rozchod. Už mi toto všechno stačilo.

Nejraději bych si lehla do postele a jen spala a jedla, protože bych nic jihého k životu nepotřebovala. Nemusela bych řešit, že mám v době návštěvníky, rozchody a nevěry... vždyť já si mám užívat. Na druhou stranu za normálních podmínek bych asi do Norska jen tak neodjela.

Letěly jsme letadlem a bylo to krásný. V životě jsem nečekala na letišti, ani neseděla v letadle a moc jsem si užívala pohled na mraky. Bylo to pro mě dost neuvěřitelné a já byla naprosto nadšená! Stejně jsem neměla vůbec dobrý pocit z toho, že za Johannesem jedu.

Dneska to bylo celkem náročný vstávání, ale daly jsme to. Myslela jsem, že Chan nedostanu z postele, ale já nadšením nemohla ani usnout, což bylo celkem smutný, protože jsem měla pytle pod očima

Pondělí - 13:05

,,Udělejte si pohodlí a pokud budete mít zájem, můžu vám nechat donést oběd na pokoj," na tuto chatku nás přivedla moc milá slečna, která nám ukázala, kde jsou sprchy i záchody. V chatce jsme samozřejmě sprchu měly a dokonce i záchod, ale kdyby jsme měly nějakou nutnou potřebuj, můžeme zaskočit i tam.

Chatka byla opravdu malinká. Byla tam linka a menší posezení. Poté jen dvě postele a koupelna. Řekla bych, že při velké snaze by šla postel i spojit, takže je dost možné, že by to zde byla příjemná dovolená pro páry.

,,Bylo by to moc fajn, děkujeme," a přesně takhle jsem vyřešila celou tuto situaci a poté to zakončila odhozením kufrů a padnutím do postele.

Zemi zaplňoval barevný koberec, který byl moc příjemný na dotek nohy. Také tu byly klasické bíle povlaky a moc hezké záclony, které kupodivu měly světle růžovou barvu, která alespoň nevypadala tak typicky. Málokdy jsem viděla v hotelech barevné záclony.

V tuhle chvíli bylo jediné štěstí, že za našimi milými půjdeme až zítra.

Pondělí - 13:15

,,Mh," zabručela Chantelle, ,,to je tak dobrý," mlaskla nadšeně a znovu si celou pusu nacpala dalšími sousty jídla.

,,Celkem to ujde," s pokusem o úsměv jsem do jídla zaryla vidličku.

,,Co s tebou zas je?!" okřikla mě moje kamarádka, která ze svých úst málem vyplivla kusy jídla, ,,od té chvíle, co se tě znám, jsem neviděla, že by sis chvíli užívala života," rozhodila rukama.

,,Mluvíš jako Ivyes," zabrumlala jsem podrážděně a vložila si do úst jedno sousto, které jsem s radostí a chutí požvýkala.

,,To je nějakej tvůj vzdálenej příbuznej nebo co?" oblízla jsem si rty a s povytaženým obočím a vykulenýma očima pouze polka: ,,Jo," a zběsile kývala hlavou. Tohle už bych jim taky měla vysvětlit.

Pondělí - 17:36

,,No tak jaký to tam je?" usmívala se Zoe, kterou kolem ramen držel její přítel. Já si teď odpočinula a Chan taky, takže jsme byly ready na pozdravy z mého bytu.

,,Jo, celkem dobrý," zasmála se slečna, která seděla vedle mě, ,,hezká chata a hlavně dobrý jídlo," uchechtla jsem se jejímu přístupu, ,,ale tahle ta madam je furt skleslá," zavrtěla hlavou.

,,Jen mi prostě chybí Johannes," pokrčila se rameny a dál se už nevyjadřovala.

,,Tomu naprosto rozumím," zasmál se bodyguard Zoe. Oba dva se tak mile usmívali, těžko uvěřit tomu, co povídal Ivyes, ,,dojdu si na záchod, lásko, ale slyším tě, tak ne, že mě budeš pomlouvat!" poslala mu vzdušnou pusu a já se málem červenala.

,,Je skvělý, že máš tak hodnýho přítele," povytáhla koutek Chan, ,,a hlavně u ní doma neudělejte bordel a bacha na prostěradla a tak," smála se jako šílená. Zoe nám ale moc nevnímala pozornost a koukala do mobilu a ohlížela se směrem ke koupelně.

,,Mluvíš, jakoby to byl tvůj byt!" dodala jsem jen a přidala se ke smíchu. Jenže na mém mobilu přistála zpráva: ,,Pardón, někdo mi píše, jen to zkontroluju a hned jsem zpátky," zmizela jsem od počítače a doufala, že mi píše můj milý. Nepsal.

Naopak jsem s údivem zírala na zprávu od neznámého čísla. Stálo tam:

Pomoz mi. Sebral mi mobil, nemůžu z domu a bolestí se pomalu ani nehnu.

S vyděšením v očích jsem se podívala na svoji kamarádku, která se odrážela v obrazovce od počítače. Posílala jsem jí na dálku ten nejsoucitnější pohled, který jsem jen mohla a myslím, že to i pochopila, protože se jí začaly hrnout slzy do očí. 

Nesmíme dát nic znát. Ivyes měl jako vždy pravdu.