From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

39

Pondělí - 13:11

Strávili jsme spolu dlouho. Dívali jsme se na film, hledali byty a opravdu jeden naprosto dokonalý našli. Jenže potom jsme se dostali k tomu, že vlastně nechceme byt, ale nějaký menší domek, takže jsme našli takový příjemný domek, který byl opravdu krásný.

Ale také jsem mu řekla o všem tom hrozném, co se stalo se Zoe. Poslal mě domů a přesně proto jsem už zase teď společně se Chantelle seděla v letadle. Přes noc nám poslali lidi pro kufry a nějak jsme extrémně narychlo sehnali letenky... zkrátka se to všechno stalo neuvěřitelně rychle a já se přitom dívala celou noc s Johannesem na filmy.

Bylo to opravdu těžké loučení, ale taky jsem si uvědomila, kam patřím. Patřím k němu a rodině mohu posílat peníze odsud, můžeme si zavolat skrz nějakou aplikaci a navíc teď mají spoustu peněz, díky mojí práci, tak jim možná pomůžu s nějakou lehkou rekonstrukci a tak.

Další důležitá věc je ta, že jsem se pevně rozhodla, že holkám dneska řeknu, odkud vlastně jsem. Bylo mi jasný, že to bude tak bláznivý, že to ani netrápilo, protože musím za rodiči. Už tak jsem tam dlouho nebyla, ale taky se musím domluvit s Ivyesem a ten by přeci mohl zase mít námitky.

Musím ale hlavně zajistit, že nikdo moje tělo nevyhodí do koše. Myslím to samozřejmě obrazně, ale přeci jen i tak by mě mohl někdo strčit do rakve a zakopat pod zem, takže jim to zkrátka řeknu.

Pondělí - 16:35

,,Zoe!" odhodila jsem tašky a padla jí do objetí. Tak silně jsem ji objala, že jsem ji svalila na postel a Chantelle nás ještě přilehla.

,,Tak ráda vás vidím," vydechla po celkem dlouhé chvíli Zoe, když jsme se od sebe všechny odtáhly a otřely si slzy. Měla nohy zakryté pod dekou, byla oblečená v obrovském tričku. Viděla jsem nějaké její modřiny, černé kruhy pod očima byly výrazné, pleť vybledlá a vlasy pocuchané, ,,rostete do krásy," mírně zvedla koutky a já uvažovala, jaká slova zvolit.

,,On je-" otočila jsem se na Simona s touto nedokončenou otázku a on jen přikývl a dodal: ,,Odvedla a zatkla ho policie," Simon tady na ni dával pozor a staral se o ni. Sice to nebyla tak dlouhá doba, ale dal jí přednost před svým přítelem a to od něj bylo moc pěkné.

,,Omlouvám se, že jsem vám to neřekla dřív," ufňukla sklesle Zoe.

,,Vůbec o něm nemluv," napomenula ji přísně se vztyčeným ukazováčkem Chantelle. Znovu ji jen chvilkově objala a já se musela usmát nad tímto příjemným gestem.

,,Chci o tom mluvit, protože vám to chci říct, vysvětlit a konečně od toho mít klid,"

Pondělí - 16:46

Vyprávěla nám všechno a vlastně to bylo neustále pořád dokola, ale mně nevadilo ji poslouchat. Bylo mi hrozně líto, co se jí stalo, ale věděla jsem, že jí to pomůže. Každopádně i přes to to byla ta nejhorší tónina, která se hnala skrz moje uši.

A když skončilo to dlouhé povídání, tak jsem se ke slovu dostala já...

,,No, a teď je řada na mě," ujala jsem se slova, ,,tak vám musím něco říct," pohledem jsem je všechny přejela pohledem, ,,nejsem těhotná, nebudu se ani vdávat, ani jsme se nerozešli," zrychleně jsem předešla zbytečným otázkám.

,,Pravděpodobně přijde ta chvíle, kdy si všichni budete myslet, že jsem blbá, že mi pravděpodobně něco našeptávají hlásky v hlavě," začala jsem, ,,ale ujišťuji vás už teď, že se mi nic takového neděje a i když to bude znít bláznivě, zkuste mě chápat," všichni tři se na mě poněkud překvapeně dívali a já si moc dobře uvědomovala, že moje jednání je ukvapené, ale není čas věci odkládat.

,,Do tohohle města jsem se nedostala jen tak... pocházím z jiné planety a moc dobře vím, jak to teď zní, ale nechte mě pokračovat," zvedla jsem koutek, ,,na té planetě jsem byla nešťastná a údajně se to nestává mockrát, ale byla jsem nešťastná i tady a dostala jsem šanci se dostat sem a zkusit tady najít štěstí,"

,,Je mi jasný, že to zní hrozně bláznivě a ani bych vám to neříkala, protože byste mi stejně nevěřili, ale u přemisťování skrz planety je ta cesta složitější a já se teď musím vrátit na druhou planetu, protože tam na mě čekají moji rodiče," polkla jsem, ,,potřebuji být s nimi a říct jim, co se se mnou děje, ale pak se sem vrátím, protože tady jste vy a Johannes,"

,,Víte, musím vypít lahvičku a ta mě uvede do stavu, kdy budu vypadat jako mrtvá, ale nebudu," skousla jsem si ret, ,,jen tak budu vypadat, ale duší budu na té druhé planetě,"

Když jsem tohle všechno dopověděla, tak na mě padaly velice zajímavé pohledy. Šlo jen těžko odhadnout, co si o tom moji kamarádi myslí a ještě k tomu všemu mlčeli a absolutně se mi vyhýbali pohledem.

,,Takže ty chceš, aby jsme ti dali pozor na tvoje tělo," ujasnila si všechno Zoe a já jen přikývla a neměla další slova, která bych mohla povědět.

,,Přesně o to vás žádá," v tom mžiku se před námi objevil Ivyes a já se celkem zlekla reakce, kterou všichni měli. Pusa se jim samým udivením otevřela a ptali se sami sebe vzájemně, jestli to také viděli, ,,dovolte mi, abych se představil. Jsem Ivyes a Cindy opravdu mluví pravdu a pro jistotu jsem vám to přišel potvrdit," dodal jsem pouze.

,,Děkuji, Ivyesi," usmála jsem se na něj.

A ještě nějakou chvíli jsme se všichni o všem bavili a padali zde spoustu otázek, které byly naprosto na místě. Všichni jsme se bavili dlouho, ale v té chvíli, kdy už jsem neměla na výběr, ukázala jsem jim lahvičky. Všichni se se mnou rozloučili a já pak tu lahvičku vypila, hurá na Zemi.

I tentokrát jsem z té lahvičky měla strach. Sice jsem to pila už podruhé, ale i tak. Ivyes mi vysvětlil, jak tahle 'vracecí' lahvička funguje. Jen poté stačí propíchnout si prst nebo zkrátka dostat se ke své krvi, jelikož v ní bude proudit to sérum a trošku jí ochutnat.

Znělo to sice hrozně, ale já jsem pevně rozhodnutá tohle všechno udělat.