From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

17

Středa - 10:44

Stěhovaly jsme se na náš pokoj! Konečně! Na tvrdé postele jsem zvyklá, ale i tak jsem se vůbec nevyspala. Můj žaludek si zase dělal co chtěl, ale tentokrát jsem to v sobě udržela. Taky jsem přemýšlela, jestli bych se neměla stavit za nějakým doktorem, protože už to přeci jen trvá nějak dlouho a navíc mě už několik dní nic nebolí, takže nemám ponětí, čím by to mohlo být.

V našem novém pokoji se mi líbilo. Neměly jsme jen bílé flekaté povlečení, bylo totiž vzorované. Tento pokoj nebyl celý rozbitý jako ten předchozí - tenhle držel moc hezky při sobě. Z toho předchozího jsem měla takový špatný pocti, ale tady jsem se cítila pěkně - akorát tu byla jen jedna skříň, takže jsem ji nechala holkám a svoje věci si nechala v kufru.

Po tom včerejším gurmánském zážitku jsem se bála jít si udělat i čaj. Je pravda, že jediné, co jim nefungovalo asi úplně dobře byl krb. Byla tady neuvěřitelná zima - měla jsem trošku strach, abych se do rána nestala rampouchem. Bude to tady ještě sranda.

Středa - 12:46

Nějak jsme se poskládaly na pokoj a rozhodly se jít na oběd. Zkrátka jsme tomu tady daly druhou šanci a zase se spálily - nebylo to dobrý jídlo. Dneska na hlavní chod servírovali nějaké vnitřnosti. Dala jsem jedno sousto a myslela jsem, že se asi pozvracím - a tak se taky stalo. Odběhla jsem nejrychleji, jak jsem jen mohla a zase asi deset minut strávila na toaletě. Jídla už jsem se ani nedotkla.

Středa - 13:57

Ležela jsem na zádech na posteli a čuměla do stropu. Těhotná jsem být nemohla - to je jasné. Přeci jen už mi nebylo zle po každém jídle, takže to pravděpodobně bylo tím, že jsem ten žaludek měla podrážděný.

Často jsem si představovala, jak můj život s dětmi asi bude vypadat. Rodinu jsem si přála, ale jak bych ji asi mohla mít, když ani ten přítel nebyl, čas nebyl a hlavně peníze nebyly. Nikdy v životě se nechci na nikoho peněžně vázat, ale zároveň všechny svoje peníze dávám svým rodičům, takže je to poněkud složité. Jediné, čeho jsem se v životě bála bylo to, že nebudu mít čas na to mít vlastní rodinu. Mamka s tátou mě v podstatě pořád vyháněli, ať si jdu žít svůj život, ale já je ve štychu nechat nemůžu.

Přímo na té zdi se mi malovaly obrázky, na kterých jsem byla šťastná. Viděla jsem ty posuny, které jsem dělala - našla jsem si kamarády, práce mě baví a teda kotrmelcuje mi žaludek, ale to je vedlejší. Prošla jsem několik krásných míst, které mi nechaly hezké vzpomínky.

Přemýšlela jsem, jak bych jen mohla tento život, který mě dělá šťastnou, spojit s mojí prací. Půjde to vlastně vůbec? Vždyť rodina a práce jsou na jedné planetě a štěstí na druhé.

,,Čau Cindy," okamžitě jsem se vyhoupla do sedu, protože jsem se leknutím málem počůrala.

,,Ivyesi," vydechla jsem vyděšeně a hlasitě vydýchávala stres, který se ve mně vytvořil.

,,Byt je zařízený," usmál se na mě, ,,ale všiml jsem si, že máš nějaké problémy a ani tak si mě nezavolala," posadil se na postel, která pod jeho váhou nepříjemně zavrzala. Chudáci lidi, kteří si sem přijeli užít třeba líbánky.

,,Možná trošku," poškrabala jsem se na čele, ,,poslední dobou mi vlastně není moc dobře. Nedokážu v sobě moc udržet jídlo," přiznala jsem se a se štěněčím pohledem se po Ivyesovi ohlédla.

,,Jo," poškrabal se na zátylku, ,,zapomněl jsem se zmínit, že vypití té lahvičky může mít nějaké vedlejší účinky," skousl si nervózně ret.