From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

14

Neděle - 10:53

Jediné místo, kam jsem dnes šla byla jídelna. Asi jsem líná. Jinak si to prostě nedokážu vysvětlit. Copak je normální, aby člověk pořád jen ležel a nic nedělal? Odpoledne byly na plánu dva další závody. Bylo mi asi jedno, jaké to byly, protože dnes jsem se cítila jak přiklepnutá paličkou - prostě úplně mimo.

Ještě jsem se nějak nestihla smířit s tím, že jsem už stihla o práci přijít a znovu ji získat. Taky jsem si byla naprosto jistá, že kdyby mě vyhodili, tak bych v hledání svého štěstí nejspíš nepokračovala. Já už kus svého štěstí našla tady - mám práci a skvělé kamarády, ale nemám tu rodinu. Je to to jediné co mi zde chybí. Možná to teď budou silná slova, která si ani nezaslouží být vyřknuta, ale nevím, jak je možné, že mi tolik chybí. Doma jsme se pořád jen hádali a jediné, co jsme řešili byly peníze. Naše rodina nebyla jedna z těch šťastných a přes to jsem se cítila, jako by mi kus mě chyběl.

Holky šly do nějakého obchodu sehnat šampáňo. Dnes večer si uděláme takovou malou rozlučkovou oslavičku, když už tedy máme první úspěšný týden za sebou. Ubytování nám zde končí v úterý ráno, takže zítra hezky po té práci zrelaxujeme a v úterý změníme destinaci. Nemám moc ráda přesuny, protože z měnění klimatu mě bolí hlava.

Neděle - 11:11

,,Vypadáš hrozně," Zoe vkročila do dveří se dvěma flaškami alkoholu a její pohled se celý vyděšením natáhl, když mě viděla ležet na posteli. Pořád jsem nic neudělala. Ležela jsem tu v džínách a slavnostním tričku, které jsem svým převalováním z jednoho boku na druhý opravdu hodně pomačkala.

,,To aby jsme tu flašku rozdělaly hned, když tě tak vidím," obě dvě se na sebe s lišáčkým úsměvem podívaly. Moc se mi líbilo, jak si tyhle dvě uměly užívat života, ať už se dělo nebo nedělo cokoli, ale já na alkohol neměla ani pomyšlení.

,,Ne," řekla jsem přísně, ,,musíme ještě do práce a navíc na to ani nemám chuť," zabručela jsem a pevněji si k sobě přitáhla deku. Moje celé břicho nehezky plavalo, čemuž jsem se divila, protože po snídani by mělo být zaplněné a v pořádku. Avšak to moje si dělalo spokojeně kotrmelce.

,,Tak jinak tě asi nenakopnem," Zoe odložila láhve na stůl, přisedla si ke mně a sáhla mi na čelo, ,,teplotu nemáš," dodala hned, jak její ruka přistála na mém čele, ,,buď jsi moc přepracovaná, takže jsi unavená až je ti z toho špatně a nebo si něco špatného snědla," konstatovala svůj názor.

,,Myslím, že si jen chvilku potřebuji lehnout a budu v pohodě," nařídila jsem si vlastní lék - odpočinek nebo lépe spánek.

,,Ale my tu flašku otevřem?" a v tu chvíli začaly lítat špunty flašek z okna a místností se rozléhal hrozný jásot a křik, který mi trhal hlavu na milion kousíčků. Dá se v něčem takovém vůbec spát?

Neděle - 13:36

Snažila jsem se otevřít víčka a vzpamatovat se z mého hlubokého spánku, ale vůbec mi to nešlo. Udivilo mě, že tu bylo ticho, ale bylo to také důvodem, proč jsem otevřela oči. Ležely na postelích úplně vyřízené. Spatřila jsem na stole dvě prázdné flašky šampaňského. Vypily to celý. Natáhla jsem se pro svůj mobil, abych se podívala na čas.

Do prdele.

Obrazovka svítila tak jasně, že mi málem oči vypadly, ale moc dobře jsem viděla čas. Vyhoupla jsem se z postele a naházela na sebe všechno oblečení. Rozhodla jsem se, že holky budit nebudu, protože by obě byly rády, kdyby tam sebou někde nešvihly, za to můj žaludek nedělal kotrmelce - dělal přemety.