From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

41

Co tohle bylo za den a za čas? To nikdo neví...

,,To je dost," hlavu jsem si chytila do rukou a pevně ji stiskla. Tak tohle byla nechutná bolest. Chvilku mi trvalo otevřít oči, ale když jsem to udělala, litovala jsem. Zase jsem byla v tom Ivyesově doupěti, kdy je člověk mezi planetami. Jak je možné, že jsem zde při cestě na Zemi nebyla? Ti je divný, ,,už jsem myslel, že se ani vrátit nechceš," podle hlasu jsem velice jasně zmerčila Ivyese, který měl jen založené ruce na hrudi.

,,Nikdy bych to neudělala," sice jsem se bála vypustit jedinou hlásku, protože jsem se bála bolesti milionů střepů, ale tentokrát se tak nestalo. Nevěřícně jsem rukou hmátla po svém krku, abych se ujistila, zda pořád drží moje hlavu a opravdu tam byl, ,,jak to?" vydechla jsem zděšeně.

,,Věděl jsem, že kdybych tě v tvém mluvení nepřibrzdil, tak by si minule měla moc otázek a mně se to fakt nechtělo poslouchat," neustále jsem klečela na kolenou a pohledem si prohlížela, jak popochází sem a tam.

,,Tak děkuju pěkně," odsekla jsem nepříjemně a darovala mu jeden z mých nepříjemných pohledů. Mu se jen pobaveně zvedl koutek a já se nadechla, abych mu nějak neublížila, protože mě tím gestem naštval.

,,Nemáš zač," odsekl zpět a já se znovu prudce nadechla, ,,ale určitě tě zajímá, proč si tady," protřela jsem si svoje škvírky, které jsem tímto lehce rozšířila, ,,ale tebe spíš zajímá, proč tady jsi, nebo snad ne?" až nyní jsem si stihla všimnout, jak noblesní je způsob jeho způsob vyjadřování.

,,Uhodl si, zajímá," přikývla jsem souhlasně hlavou.

,,Jsi tu kvůli mě," srdce se mi zastavilo, když jsem uslyšela druhý hlas, který patřil někomu, koho jsem v místnosti neviděla, ale tón jsem poznala stoprocentně, ,,chci, aby si věděla celou pravdu," otočila jsem se o sto osmdesát stupňů, abych té osobě pohleděla do tváře.

,,Chantelle," vydechla jsem.

,,Ahoj, Cindy," usmála se na mě a podala mi ruku, aby mi pomohla vstát a já si přijala. Pevně jsem ji objala, ale moje prsty se zamotaly do jejích vlasů a trošku jsem jí je zacuchala. Proto jsem se od ní se smíchem a omluvou odtáhla.

,,Co tu děláš? Jak si se sem dostala?" svýma rukama jsem jí sjela od ramenou až k jejím zápěstím a sevřela její dlaně v těch mých. Týden je tak dlouhá doba. Nikdy dříve bych si to nepomyslela.

,,Tak to bude na dlouho," povzdychl si Ivyes, na kterého jsem se hned otočila, ,,nechcete si sednout?" zeptal se pobaveně.

,,Vlastně chceme, díky za návrh, tati," z mých rukou se staly kusy ledu, moje srdce na chvíli přestalo tlouct a moje oči se chystaly vypadnout ven důlků: ,,Tati?" zopakovala jsem nevěřícně.

,,Chantelle je moje dcera, trošku jsme ten detail vynechali," zasmál se pobaveně a máchl rukou, díky čemuž se v prázdnotě objevily tři křesla, na která se dalo sednout.

,,Detail? Vynechali detail," zopakovala jsem pro sebe tiše a nevěřícně. Chantelle mi obtočila ruku kolem pasu a pomohla mi dojít k jednomu z těch křesel. No, vypadaly moc rozkošně, ,,tím mi chceš říct, že si spal s Abbey?" vlítla mi najednou do hlavy myšlenka.

,,Tak zamlada nebývala taková," pokrčil rameny, ,,a navíc jsem měl jen tři dny na to, být normálním člověkem a Abbey byla skvělá. Veselá, soutěživá a hodně sebejistá," začal o ní básnit, když se posadil, ,,byla jediná žena, která mě okouzlila jejím dokonalým vzhledem a zároveň povahou, která šla vidět z jejích tanečních pohybů," lehce mě tato slova rozhodila, ale posadila jsem se a poslouchala dál.