From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

33

Čtvrtek:

Celé dny se zde točily pořád a pořád dokola. Zavolala jsem Zoienému příteli a nějak to s ním celé probrala. Nevím, kde byl a co se dělo, ale všechno jsem mu na férovku řekla. Zoe se bála doteku telefonu a já si sem tam všimla jejího svítícího displeje, který označoval příchozí zprávu.

Nedokázala jsem ani usoudit, zda to věděl nebo ne, protože se zkrátka choval jakoby nic. Prostě neprojevoval žádné emoce a na vše byla odpověď jen: Uhm.

Možná byl tolik zraněný anebo naopak naštvaný. Nedokázala jsem jeho emoce vůbec vystihnout a pěkně mě to štvalo, protože jsem si byla jistá, že tímto Zoe moc nepomůžu a ani ji nebudu mít jak uklidnit.

Slíbil mi, že přijede a staví se tady. Jenže podle toho, jak se rozhovor rozvíjel dále, jsem si vůbec nebyla jistá tím, zda je tohle vůbec dobrý nápad. Spíš mě vše přesvědčovalo k tomu, že to nemůže být správně.

Zoe o tom ještě neví a upřímně nevím, jak jí to řeknu.

,,Takže mi chceš říct, že jako on fakt přijede?" Simon se na mě s naprosto vážným výrazem díval. Měla jsem ze sebe špatný pocit, ale na druhou stranu jsem tím pomáhala Zoe, nebo ne?

,,Neměla by si tohle nechat na nich?" Grey se ozval. Ten kluk měl celkem odvahu, protože se naprosto bez pozastavení pletl do věcí, ohledně kterých nevěděl ani půlku.

,,Přijede a ne, neměla bych to nechat na nich," objasnila jsem celou situaci.

,,Musím říct, že tentokrát souhlasím s klukama," kývala Chantelle se založenýma rukama na hrudi. Já si jenom povzdechla, protože jsem si opravdu nebyla jistá, ale tímhle mi ani jeden z nich vůbec nepomohl.

,,Já musím Zoe nějak pomoct," zaťala jsem pěst, ,,vše se to děje od té chvíle, kdy jsem se tady objevila," všichni se na mě dívali moc divně a pravda je, že to i blbě zní, avšak teď nebyl čas na vysvětlování.

,,A řekla si mu to všechno?" polkla jsem vyděšeně a při oblíznutí rtů jsem přikývla. Nahnala se mi tím husí kůže na celé tělo, protože jsem samou únavou zívnula. Jo, tohle nebylo zrovna dvakrát dobrý rozhodnutí.

,,Tos asi trošku posrala," ozval se Grey a já ho probodla pohledem.

,,Ty se do takových věcí vůbec nemotej," zavrčela jsem nepříjemně. Má tak blbý poznámky... ale pravděpodobně jsem protivná, protože jsem spíš naštvaná na moje špatný rozhodnutí, ale pořád je tady ta velice nepravděpodobná možnost, že se to všechno zlepší a ten rozhovor jim pomůže.

,,Sorry, to je prostě jen můj názor," pokrčil rameny a políbil Simona na tvář. Jak roztomilé. Skoro jsem se červenala.

,,Už stačí Cindy," kývl směrem ke mně Simon a já přimhouřila oči ve znamení, že rozumím, ale i tak jsem měla v hlavě celou sadu slov, kterou jsem měla připravenou.

,,Jsem ráda, že se mnou mluvíš narovinu," uznale jsem přikývla hlavou, ,,ale stejně jí chci pomoct, zaslouží si to," povzdechla jsem si.

,,To máš pravdu," uznal Grey a já překvapeně povytáhla obočí. On nevypadá zrovna na typ kluka, který by uznal, když má někdo jiný než on pravdu, ale asi jsem se spletla, ,,jen se obávám, aby si jim to tímhle přístupem spíš nezhoršila," trošku mě dostihla realita.

Já ho tady obviňuji a on se mi spíše snaží pomoc. Asi jsem trošku divná, když obviňuji každého na potkání a vůbec nepomyslím nad tím, že se mi ten člověk třeba snaží pomoct. Nespíš to bude tím, co se teď děje. Už ani nepřemýšlím nad tím, že by něco mohlo dopadnou dobře.

,,Jo, teď máš pravdu ty," souhlasila jsem lehce zdrceně. Opustili jsme toto téma, ale utkvělo mi hlavě. Vždy, když mi někdo něco takového řekne, tak i když já si to vnitřně připustit nechci, tak tohle zkrátka vždy zlomí ten zámek a moje hlava si uvědomí, že i ta záporná varianta je jedna z možností.

,,Hele," zpozornila najednou Chantelle, která se nějakou dobu neozývala, ,,co kdyby jsme udělali Zoe nějaký dobrý jídlo, prostě takový nějaký piknik... domácí," navrhla, ,,abychom jí zlepšily náladu," usmála se.

A tak jsme se začaly pokoušet o nějaké jídlo. Trošičku jsem se bála o kuchyni, protože jsme vytahovali tolik věcí a míchali tolik věcí... Vařili jsme něco, co jsem neznala, ale bylo na to potřeba tolik věcí, že jsem se nestačila divit.

Povedlo se nám rozsypat i mouku, když si Grey a Simon užívali žhavou líbačku a nedávali pozor na to, co je a není za nimi. Já rozbila jednu misku, kterou jsem podávala a vyklouzla mi z ruky.

,,No teda," poznamenala jsem, ,,voní to úžasně," uznala jsem s nadšením, když jsem svůj obličej přiložila blíže k jídlu, ze kterého vycházela pára, jelikož jsme jej sotva vytáhli z trouby a naopak do ní dali nějaký koláč, který jsme smíchali potom.

,,Lazaně jsou to nejlepší jídlo na světě," uchechtl se Simon. Já v životě lazaně nejedla. Řekla bych, že je to nespíš peněžně náročné jídlo, proto to mamka ani nikdy nevařila, ale ta vůně mi uvízla v mých čuchových smyslech.

,,V životě jsem to nejedla," vypadlo ze mě tiše a to v domnění, že mě nikdo neslyšel.

,,To si děláš srandu!" vyděšeně se po mě ohlédla Chantelle a já zavrtěla hlavou, ,,tak ty dostaneš double porci!" uchechtla se nakonec.

Z našeho smíchu nás ale vyrušil zvonek. Předpokládali jsme, že je to Simonova mamka, která si měla vyzvednou kus lazaní, aby měla co k večeři, ale místo toho se před dveřmi mého bytu vykreslil nějaký pohledný muž.

,,Dobrý den," vypadlo z něj, jakmile mě uviděl.

,,Dobrý," zabrumlala jsem, ,,co potřebujete?" povytáhla jsem obočí a zapřela se o dveře. Svým prohledem si moji postavu proskenoval. Už jsem říkala, jak tohle nenávidím?!

,,Jsem tu kvůli Zoe," asi přesně v tuhle chvíli mi v hlavě blikla ta žárovka, ,,ty jsi asi Cindy, že?" přikývla jsem, ,,mluvili jsme spolu po telefonu,"

A sakra...

Čtvrtek - 15:07

,,Nechte toho," do rameny jsem praštila oba dva kluky, kteří měli přiložený hrníček ke dveřím od pokoje, kde právě řešili Zoe a její přítel řešili důležité věci.

,,Ty toho nech," ohnal se po mě rukou Simon, ale neodlepil se od dveří. Tedy spíše neodlepil hrnek s uchem od dveří.

,,Tohle by si měli vyřešit sami," zašeptala jsem s prudkým tónem v hlase, ale ty dva to vůbec nezajímalo, ,,Chantelle," otočila jsem se s prosbou v očích na Chantelle, která se ovšem přidala ke klukům a díky hrnečku taky naslouchala rozhovoru těch dvou.

,,No na mě se nedívej," rozhodila rukama. Já jen protočila očima a pevně stiskla pěsti. Tihle ti lidi asi nejsou možní.

,,Co kdyby jí chtěl něco udělat, hm?" pokračoval dále Simon a já se nahlas zamyslela: ,,Proč by jí ubližoval," byla to spíše řečnická otázka pro mě samotnou.

,,Tak třeba něco jinýho, já nevim," zabručel trošku hlasitěji Simon a já okamžitě dala prst před moje ústa, abych mu naznačila, že má mluvit tišeji a ne tak hlasitě, protože nikomu by nebylo příjemné, kdyby ho člověk pozoroval za dveřmi.

Já se k nim přidala a sledovala je dírkou od dveří. Snažila jsem se, ale jednou šli do jednoho rohu místnosti, následně do druhého - zkrátka to nebylo tak jednoduchý. Musela jsem balancovat i mezi Greyiem, Simonem a dokonce i Chantelle.