From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

26

Sobota - 20:13

,,Ježiši Kriste," ozvalo se, když jsem se objevila ve dveřích pokoje. Obě dvě byly nasáčkované v mém pokoji a byly vlezlé s počítačem a sušenkami v mojí posteli a přikrývaly se dekou, ,,ty zas vypadáš," poznamenala Chantelle.

,,Hrozně," dodala Zoe, ,,jak kdybys dostala čočku," zakroutila nevěřícně hlavou a povytáhla obočí. Moje vnitřní pocity byly živé, obrovské - neuvěřitelné. Nedokážu popsat, co se teď ve mně odehrávalo.

,,Nezdá se ti, že poslední dobou vypadá hrozně pořád?" uchechtla se jedna z holek na posteli. Já si zatím odložila bundu, boty, šálu i čepici do skříně. Pro jistotu jsem se prohlédla v zrcadle a svázala si vlasy do drdolu.

,,Ne že bych ji znala dlouho, ale vypadá hrozně v podstatě celou dobu, co jsme tady," poznala jsem hlas Zoe a její mluva mě akorát utvrdila v tom, že je to opravdu ona. Zas mě realita trefila přímo oči. Já se tady líbám s nějakým biatlonistou, ale na Zemi mám rodinu, za kterou se musím vrátit.

,,Neznáš ji dlouho? Já myslela, že jste kamarádky od dětství," udiveně reagovala Chantelle. Já se šla posadit na kraj postele za nimi a ukradla jim dvě sušenky, které jsem po kouskách začala okusovat. Pomalu jsem mrkala a snažila se svoje pocity prodýchávat. Ať už se ta zoo v tom břichu uklidní!

,,Potkala jsem ji před Vánoci ve městě a zdravila jsem ji, protože vypadá úplně stejně jako moje sestřenice a myslela jsem si, že je to ona," uchechtla se nad vzpomínkou, ,jenže z ní vypadlo, že není Cindy, jako moje sestřenice, ale nějaká jiná Cindy," dodala jen, ,,opravdu jsem volala i sestřence a ptala se jí a fakt prostě není moje sestřenice," vytáhla fotky se svojí rodinou a začala je Chan ukazovat. Můj údajný hrozný vzhled se zamluvil.

,,Jdu na chvíli vedle, jo?" holky jenom přikývly a jinak si mě vůbec nevšímaly. Vzala jsem si svůj notebook a šla do nejvíc vzdálené místnosti, což byla koupelna. Nevím, jestli patřila Chantelle nebo Zoe, protože jsem se zde ještě nestihla pořádně zorientovat. Holky se spolu v podstatě pořád dívaly na filmy a furt si lezly do pokojů, takže v podstatě oba jejich pokoje byly skoro jako jeden, který měly společný.

Zavřela jsem za sebou dveře a zamknula jsem. Rozsvítila jsem světlo a zády se sesunula po zamknutých dveřích na koberec. Rychle jsem na počítači naklikala všechny ikonky tak, abych mohla zavolat svému kamarádovi. Přišlo mi, že to zvonilo hodiny a hodiny.

,,No to je dost, že se taky ozveš!" zabrumlal nadšeně Simon, který se ve svojí plné kráse objevil na velké obrazovce počítače. Měl obrovské černé kruhy pod očima, ale byl rozesmátý a zabalený v dece. Postel byla v záběru vidět také, byl na ní pěkný nepořádek. Poházené oblečení.

,,Promiň, neměla jsem moc čas," odfrkla jsem ze smíchem a on jen povytáhl zvědavě obočí, což jsem svým způsobem ignorovala, ,,jak to jde s tím tvým?" vypustila jsem ze sebe. Nevím proč, ale znělo to tak nezaujatě, že jsem se za sebe styděla! Sakra! Co to se mnou je? Břicho plné motýlků a hlava plná jeho obličeje.

,,Byla to dlouhá noc," skousl si ret a potom se zasmál. Ujistila jsem se tím, že jsem pochopila všechno správně.

,,No tak to kecáš!" usmála jsem se nadšeně. Je to fakt hodnej kluk, kterej si zaslouží někoho fajn. Třeba tenhle bude ten pravej, ,,a jaký to bylo?" chtěla jsem si uklepnout hlavu, když jsem se na tohle zeptala. Já jsem taky úplně blbá! Ale copak já vím, na co se ptát? Já žádného gay kamaráda nikdy neměla.

,,Nepopsatelný," vydechl nadšeně a na jeho výrazu bylo vidět, jak se mu hlavou honily všechny ty vzpomínky, ,,kéž by byl ten pravý," povzdychl si. Jeho slova jsem cítila, opravdu ano. Znělo to tak upřímně, ,,a co ty a ten tvůj?"