From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

12

Sobota - 11:04

,,A co že se to vlastně dneska jede za ty závody?" Zoe seděla celá zdrcená na vachrlaté bílé plastové židli. Dneska jsme se k pometlům dostaly všechny tři, ovšem teď to bylo o něco horší, protože jen sněžilo. Ani jedna kapka deště, která by rozpustila kousek sněhu zkrátka nespadla.

,,Dneska to bude na dlouho," odfrkla si Chantelle, která se zapírala o svůj smeták. Každá z nás dokonce měla jinou barvu štětinek. Dlouho jsme se tomu smály, protože teplé oblečení dostat nemůžeme, ale smetáky s barevnými štětinkami ano, ,,jedou se dvě štafety," odfrkla jsem si a pevněji se opřela a malou zídku, která byla přímo za mnou. Ta už sotva držela pohromadě, hrozně opadávala, ale ještě stála.

,,Budeme mít namakaný ruce, musíte to brát pozitivně," zasmála jsem se. Po tom, co se mi včera povedlo jsem se neustále rozhlížela kolem sebe. Taky jsem měla namožený ruce z toho, jak jsem ten smeták věčně tahala. Nebylo to vůbec příjemný. Jsem zvyklá na práci v cukrárně, ne na tohle.

,,K čemu mi budou namakaný ruce?" ozvala se opět zdrcená Zoe s unaveným výrazem na její tváři. Vypadala hrozně. Spaly jsme dneska docela dlouho, ale jí se údajně dnes nespalo vůbec dobře. Taky byla vyřízená z té práce.

Když jsme si jednou povídaly, tak jsem se dozvěděla spoustu věcí. Třeba taky to, že Zoe nikdy ani tak moc nepracovala. Nebylo to proto, že by byla líná, ale spíše proto, že to nechtěl její přítel. Tvrdil, že vydělával dost peněz a bylo by lepší, kdyby se Zoe do práce vůbec nepouštěla a jen se starala o dům a podobně.

Naopak Chantelle byla do práce hnaná svojí podnikavou matkou pořád. Štvalo jí to. Každý člověk musí pracovat a ona s tím byla smířená, ale chtěla by dělat něco, co ji baví a co si hlavně vybere sama. Akorát její mamka byla přesně ta žena, která jí hledala práci hned, když jen jeden den seděla doma.

Taky se nám svěřila s tím, že je bisexuálka. Moc mě to nepřekvapilo, ale nikdy jsem se s nikým takovým nebavila a ze začátku jsem si nebyla jistá, jak se k ní chovat, jenže později jsem si to srovnala v hlavě - je přeci stejná jako všichni ostatní. Měla už dokonce přítele, kterého doma představila, protože se měli brát. Její mamka ho vyhodila z baráku a oni se rozešli. Následně zjistila, že je bisexuálka a neodvážila s ještě svoji přítelkyni domů ani přivést.

Znám několik lidí, kteří by neskousli bisexualitu a vlastně jsem z takových věcí byla moc smutná, protože si myslím, že každý by měl být přijatý takový, jaký je a je jedno, jestli má nevytrhaný obočí, neumí gramatiku, nebo se mu líbí holky i kluci. 

,,No mě třeba k ničemu," uchechtla jsem se znovu pobaveně. K čemu já bych potřebovala namakaný ruce? Na všechny ty práce, na které jsou potřeba svaly by měl stačit chlap, ne? Kterého nemám.

Sobota - 11:19

Oční kontakt.

To bylo přesně to, co se teď stalo. Já blbá zase čuměla do oddělení, kde všichni závodníci stáli. Hledala jsem ho. Možná jsem měla trošku větší zájem o něm něco vědět, než jsem si namlouvala. Můj pohled na sobě stoprocentně cítil, protože se ohlédl. V tu dobu jsem nejspíš byla červená vyděšením až na zadku.

Mým štěstím bylo jedině to, že si mě nejspíš ani nestihl prohlédnout a už byl pryč. Zrovna se zvedal ze střelnice, když běžel na prvním úseku za norskou štafetu a mohla to být jedna obrovská náhoda, že se naše oči setkaly.

Sobota - 11:35

,,Jseš si jistá?" vyhodila jsem ze sebe hned první slova, která mi ležela jak na srdci, tak na jazyku.

,,Jo, naprosto!" odfrkla si, ,,fakt se po tobě ptal. Teda odhadla bych to tak," Chantelle si jen odběhla na záchod a vrátila se s novinkou celého dne, který vlastně pořádně nezačal, ,,vidíš tady nějakou jinou slečnu, která má sto sedmdesát cenťáků, hnědé vlasy střižené do mikáda, hubená a pracuje tady v tom týmu, který pomáhá se vším, s čím může?"

,,Copak já vím," pokrčila jsem rameny a plnou vahou sedla na bílou umělou židličku, která se pode mnou silně zakymácela, ,,neznám tu všechny," dodala jsem, když jsem se pevněji usadila na židli, ,,třeba tu nějaká taková musí být,"

,,Nebo opravdu hledá tebe, Cindy," ozvala se moje kamarádka Zoe, která celý náš rozhovor pouze s mírným úsměvem pozorovala, ,,copak bys nechtěla se s ním vidět? Je to celebrita," mluvila s nadějí v hlase.

,,Co bych mu tak asi řekla?" prskla jsem protivně, ,,dobrý den, já jsem ta, která Vám přišla vyměnit čip a vlezla Vám na podložku," rozmáchla jsem rukama.

,,Hele, jestli se po tobě ptá, tak tohle všechno už stejně ví," uchechtla se Zoe a Chantelle se k ní přidala. Kamarádky na baterky, ,,takže bych začala něčím ve stylu, jak se máš,"

,,Cindy," ani jsem si rozhovor s mými kamarádkami nestihla srovnat v hlavě, protože mě někdo oslovil. Ten hlas jsem poznala. Abbey, ,,pojď okamžitě se mnou," vyděšeným pohledem jsem přeskakovala ze svojí první kamarádky na druhou.

Sobota - 11:38

Abbey mě zatáhla do stanu, kde se důkladně rozebíraly záznamy kamer. Už v tu chvíli, kdy jsem sem šla jsem věděla, o co jde. Dívala jsem se na to skoro se slzami v očích. Bylo tam dokonale vidět, jak jsem se po biatlonistech i ohlížela. Já si akorát neuvědomila, že běhají tak strašně rychle.

,,Doufám, že víš, jak rapidně si ohrozila průběh závodu," stála jsem tam před ní jako hromádka neštěstí. Neměla jsem slov. Nevím, co říct. Nevím, jak se bránit. Ten chlap sice říkal, že to nebyla moje chyba, ale copak jsem měla nějaký důkaz? Ani já sama to neslyšela.

,,Myslím, že tvoje mlčení znamená souhlas," a zase jsem neměla žádná slova, která bych mohla použít. Nesouhlasila jsem s tím, ale nechci si situaci dělat ještě horší, ,,máš padáka,"

,,Prosím?" ptala jsem se nevěřícně, ,,to myslíte vážně?" dodala jsem nevěřícně.

,,Vypadám snad, že vtípkuju?" zeptala se se smíchem, ,,tady seš na bojišti a žádný ohrožování závodu tady svým zaměstnancům dovolovat nebudu," založila si ruce na hrudi. Dívala jsem se na ni s otevřenou pusou. Asi jsem vypadala jako by mi uletěly včely, ,,tam jsou dveře,"

Nerozbrečela jsem se. Jen jsem se se sevřenými pěstmi otočila na patě a šla pryč - za holkami. Sedla jsem si znova na židli, které nepříjemně zapraskala zadní noha.