From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

45

Neděle - 9:24

Pohled třetí osoby:

,,Kam mě táhneš, Chantelle?!" Ivyes se svojí dceři vší silou vzpíral a házel sebou jak jen mohl, avšak jeho dcera ho pevně držela za ruku.

,,Jedeme na výlet, tati," hlavu položila na jeho rameno a usmála se.

,,Kam na výlet?" zeptal se zděšeně.

,,Jedeme za Abbey, Ivyesi," muž překvapeně otočil hlavu od své dcery ke člověku, který na něj promluvil a s vyděšením polkl a promluvil: ,,A ty tady děláš co?"

,,Já jdu dohlídnout na to, že tam dojedeš," usmála se s nadšením Cindy, když se Ivyes s jeho dcerou přímo před ní zastavil.

A jak se holky rozhodly, tak také udělaly. Zařídily si odvoz a domluvily Ivyesovi, co přesně bude dělat. Nechtělo se mu, ale daly mu nějaké rady a nápady, aby všechno šlo v pohodě. Celkem dlouho všichni rozebírali, jak se k Abbey vlastně zachovat a jak jí to vše vysvětlit, protože bych neřekla, že jeho životní příběh je lehký k pochopení. A co teprve život Cindy a to není ani v půlce...

Cindy si musela zvyknout na to, že tohle není její milovaný Johannes, ale chlap, který už hodně dlouho neměl ani nejmenší kontakt se ženou a bylo velikou nutností mu tedy vysvětlit, co a jak říct i neříct, udělat i neudělat a podobně.

Měli hodně času na to, aby si popovídali a vše podstatné vyřešili. Bylo celkem vtipné, že dvě mladé slečny poučovaly poněkud staršího muže, ale přeci jen oběma slečnám v hlavě utkvělo, co všechno na téhle planetě prožily, jaké problémy řešily a čemu všemu se musely vystavit, aby teď byly tady.

Možná to zní divně či neuvěřitelně, ale každý jeden člověk, který kráčel po jejich boku a všechno prožil, by mohl usoudit, že na mladé lidi toho prožili až moc. 

Chantelle měla a stále má matku, která s ní zachází jako s otrokem a s nikým podstatným, protože má zlomené srdce. Zoe podvedla jejího přítele, který ji poté několik dní mlátil a ubližoval jí. Cindy od dětství makala, protože její rodiče nemají peníze a až před pár měsíci měla možnost najít štěstí.

Není tohle všechno trošku moc na osudy mladých holek?

Využili různé dopravní prostředky, aby se dostali nejrychleji tam, kam potřebovali a tak se také stalo. Holky nechali uvázat nádhernou kytku a Ivyes měl za úkol ji jen s nádherným a promyšleným proslovem předat, což je většinou pro chlapa to nejtěžší, protože se do toho zamotá.

A přesně v tu chvíli stáli před domem Abbey. Ivyes i Chantelle z toho měli smíšené pocity a vůbec se jim nechtělo se do toho domu vracet. Chan věděla, že dostane neuvěřitelný proslov a Ivyes Abbey lhal, takže to zkrátka také neviděl tak růžově. A Cindy se jen vlekla za nimi a ze všech sil se snažila být dobrá psychická podpora, ale moc jí to tedy nešlo, protože Abbey znala a nedokázala si představit její dobrou stránku.

Jenže jsme došli před dveře a strhla se hádka, kdo vlastně bude klepat. Cindy byla zastánce toho, že oba dva zbylí návštěvníci jsou rodina a ti zase odmítali cokoli udělat, protože se báli. Tady bylo výstižné to slovo rodina.

Zastavil se čas, když se dveře otevřely z vnitřní strany a všechny pohledy se do sebe bodaly jako šípy do terče.

,,Chantelle," vydechla její matka tiše a znělo to velice radostně, ,,kde jsi byla?!" jakmile ale dodala tohle, její tón hlasu se rychlostí blesku změnil v negativní a agresivní, ,,proč si se mi sakra neozvala!?" její ruka sjela ze dveří a udělala krok blíže. Neměla šanci si všimnou jejího údajně zesnulého muže, protože obličej zakryl kyticí.

,,Mami, já-" nejspíš se dívka s piercingem v nosu snažila bránit, ale její matka jí k tomu moc prostoru nedala: ,,Tohle si s tebou vyřídím! To mi věř!" prskla, ,,ještě sis přitáhla Cindy, abych ti nemohla nadávat!" zavrčela znovu, ,,kdyby tohle viděl tvůj otec!"

,,Já to vidím a dokonce i slyším," Ivyes začal povolovat ruku a díky tomu jeho krytí kyticí zmizelo. Nikdo nečekal, že se tohle stane. Bylo jasné, že Abbey svého milého poznala na první pohled.

,,Ivyesi," vydechla zděšeně a znovu se rukou pevně chytila za dveře, když se jí podlamovaly nohy.

,,Mami," zachytila ji její dcera, ,,pojď si sednout a vše vyřešíme," a přesně v ten den se dlouho mluvilo a vše možné řešilo. Cindy se Chantelle musely jít sem tam na čerstvý vzduch, protože byly vyřízené z toho, jak se Abbey bránila realitě neustálým křikem a nadáváním. 

Chvílemi to opravdu chtěla na uklidnění cigaretu nebo panáka, ale skončilo to naštěstí dobře. Abbey svému údajně zesnulému muži padla do objetí a s pláčem a dlouhým proslovem ho odmítala pustit. Cindy byla šťastná, že splnila to, co sama sobě slíbila a učinila jednu rodinu šťastnou.

Každý by si myslel, že Chantelle bude chtít trávit čas se svojí rodinou, ale ona místo toho neustále dokola opakovala, že si něco uvědomila a že se musí vrátit domů. Proto se s Cindy během chvilky vydaly na cestu.

Neděle - 15:01

Chantelle:

,,Kdo sakra vymyslel tak dlouhou cestu domů!?" postěžovala jsem si, když jsem konečně vystoupila z auta a vydala se za Zoe. Cindy se mě neustále ptala, co se děje, ale já ani nemohla odpovědět, protože jsem v hlavě měla jednu a tu jedinou věc.

Rozrazila jsem dveře od domu, které nebyly dovřené a šla přímo do ložnice, kde jsem popadla Zoe za ruku.

,,Co se děje?" ptala se vyděšeně, ,,kam mě to vedeš?" dodala jen, ,,a proč si tady tak brzy?" zalezla jsem do budoucího obýváku a zabouchla za námi dveře.

,,Přijela jsem, protože ti potřebuji něco říct," uchopila jsem její dlaně do mých rukou, ,,uvědomila jsem si, že tě miluju, Zoe," do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Co to říkáš?" ptala se mě vyděšeně a přelétávala svýma očima mezi mými.

,,Zamilovala jsem se do tebe hned, jak jsem tě uviděla a vím, že jsem se někdy chovala jako kráva, ale bylo to protože jsem o tebe nechtěla přijít," polkla jsem ze smutným výrazem na tváři.

,,Chan, beru tě jako kamarádku," kvíkla, ,,ale jsi moc krásná, akorát teď nemám sílu se o nějaký vztah ani snažit," dodala, když se jí třásly rty a nemohla ze sebe pomalu vydat ani hlásku.

,,Nechci na tebe tlačit a vím, že se tohle celý asi těžko poslouchá a přijímá, ale já už nechci lhát tobě ani sama sobě," pohladila jsem ji po tváři.

,,Děkuji, že jsi ke mně upřímná, ale dej mi čas, prosím,"