From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

25

Sobota - 10:22

Cindy:

Dneska jsem se cítila jako na jiné planetě. Spala jsem v nejpohodlnější posteli, kterou jsem si jen dokázala představit, jedla jsem nejlepší koláče na snídani, ale aby toho nebylo málo, tak tu zkrátka svítilo sluníčko. Hrozně se tu přes noc oteplilo a mně by to ani tak nevadilo, ale pro biatlonisty to asi bude docela na nic. Alespoň teda myslím, že se jim v tom vedru neběhá zrovna nejlíp, protože mají ty jejich obleky, čepice nebo čelenky a spoustu dalšího a s tím vším na sobě běhat ve vedru je asi spíš nepříjemný, než příjemný.

Hleděla jsem si svojí práce. Zase jsem se vrátila k čipování ale dneska mi teda bylo nechutné vedro. Byla jsem jako vždy navlečená v teplé bundě i šusťácích a nepříjemně přímo na mě svítilo to slunce, které se do mě opíralo silněji, než bych chtěla. Bundu jsem si musela po chvíli rozepnout, protože jsem se cítila jako pečínka.

Dneska na programu byly jenom dvě krátké a rychle vyřízené stíhačky. Musím uznat, že to byl asi závod, který mě nejvíce bavil. Ti závodníci běží vždy tak rychle a vypadá to naprosto neuvěřitelně. Johannes dojel včera pátý nebo šestý, tak jsem na něj byla pyšná. Udělal jen jednu chybu a pravděpodobně právě to ho stálo lepší umístění.

Pozorovala jsem jej a mírně se na něj zaměřovala. Koukala jsem na něj celou dobu. Dýchali hluboce, s otevřenými ústy a po trati v podstatě letěl. Jenže nevím, jak moc rychle, protože mi přišlo, že po trati letěli úplně všichni. Nejspíš to tak vidí každý, který nesportuje a pak se najednou dostane do okolí profesionálů a jen kouká s otevřenou pusou a a nechápavým pohledem.

Sobota - 11:56

,,Nechápu, co se to se mnou děje," Daisy přišla za námi a sklesle se posadila na zem, ,,před týdnem jsem vyhrála medaili a dneska jsem měla nejpomalejší čas ze všech závodnic, chápete to?" soucitně jsem se na ni dívala. Holky se k ní skrčily a povzbudivě ji hladily po rameni.

,,Asi ti prostě ztuhly nohy," polkla suše Zoe a posmrknutím se na ni podívala. V chladném počasí teče z nosu opravdu každému. Vlezlá hnusná zima dneska nebyla, svítilo slunce, ale i tak jsem si pořád rukou utírala obličej od soplů.

,,To nejde," zakroutila hlavou, ,,pokud máš stálou přípravu, potravu, tak je možný, že se zhoršíš maximálně o pár sekund, ale ne, že se propadneš na dno," polkla jsem znovu. Hrozně ráda bych jí pomohla, ale copak já o takových věcech něco vím.

,,Zkus to brát tak, že máš zase co vylepšovat," kdyby mi někdo tohle řekl, tak by mě to asi rozhodilo, možná naštvalo či urazilo. Člověk na něco takového dře a pak najednou z toho nemá nic. K čemu taková dřina pak je?

,,Nešly byste se mnou odpoledne na střelnici alespoň? Alespoň tam mi moje schopnosti zůstaly a naučila bych vás střílet," podívala se na nás všechny smutně. Ty její oči. Byly tak smutné a zraněné.

,,Přijdu pro nás tak hodinku po konci pánské stíhačky," vyhodila jsem ze sebe hned a ona jen přikývla.

Sobota - 18:52

V podstatě bych tohle popsala jako párty na tajňáka. Myslela jsem, že zde budeme jen čtyři, ale Daisy dotáhla kamarádky a přidali se i nějací lidi z naší práce. Samozřejmě jsme se učili střílet, ale ty hromady sněhu vás zkrátka provokují. Proto se strhla obrovská koulovačka, do které se připojili úplně všichni. Dokonce i nějací lidi, který jsem vůbec neznala.

Nebylo se tady moc kde krýt, takže jsem se snažila otáčet tak, abych ke koulím byla zády a krčila jsem hlavu. To mi pomáhalo proti holkám, ale když se na střelnici objevili i biatlonisti, bylo to trošku složitější. Mají rychlejší postřeh, silné ruce, takže koule, které po nás hází, létají hrozně rychle a jsou i docela silné.