From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

48

O několik měsíců později:

A zase jsem byla tady. Světový biatlonový pohár. Zas a znovu. Abbey jako vždy stála v čele a objevila se zde i společně s Ivyesem, kteří se neustále cukrovali, když to vidět nebylo, ale když ano, tak to rázem byla ta protivná Abbey, i když se to její milovaný snažil nějak mírnit. 

Zoe s Chantelle. Asi před čtvrt rokem mi oznámily, že jsou spolu. Jo, byla jsem z toho nesmírně zaskočená, ale přeji jim to. Trávily spolu hodně času a navíc bydlely nedaleko nás, takže jsme se všichni stýkali často a hodně si upevnili vzájemná přátelství.

Simon a Gray. Simon odmaturoval a to s obrovským přehledem a s Grayem začali cestovat. Hodně jsme ztratili kontakt, ale ne úplně. Pořád mi posílal fotky a blázínek si nechal propíchnout jazyk a udělali si i roztomilé malé společné tetování.

Naše fenky Moon a Sun jsou nejhodnější fenečky na planetě. Už od té chvíle, co jsme je měli s Johannesem u nás, tak jsem věděla, že jsou obě dvě moc chytré, takže učení povelů, chození na vodítku a podobně, bylo celkem hračka, protože sice ze začátku nechápali, ale jakmile jsme to párkrát zopakovali, tak se mi doposud nestalo, že by nějaký povel popletly. Byla jsem na sebe a i na svého přítele moc pyšná, protože jsme pejsky milovali, ale zároveň jsme je oba dva zvládli dokonale vychovat. Řekneš povel zůstaň a nehne se ani o metr. Ať už kolem nich jde myška, kočka nebo jiný pes.

Poté tu byla Daisy. Všechno to u ní vzalo rychlé obrátky. Zamilovala se. Hodně a vášnivě a řekla bych, že ona i ten její kluk byli tak pohlceni láskou, že nepřemýšleli na důsledky. Proto zde už teď chodila Daisy s obrovským těhotenským břichem a sotva vstala ze židle. Za pár dní má termín, ale tenhle závod si nenechala ujít.

A co já a Johannes? Byla jsem šťastná, neskutečně moc. Každou hodinu, minutu i sekundu, když jsem ho viděla, tak mě dělal šťastnou a zamilovávala jsem se víc a ještě víc. Detailněji jsem poznávala každou jeho stránku, bavili jsme se někdy i celé noci o tom, co bychom si do života přáli a já jsem momentálně v té fázi, kdy si nepřeju nic jiného, než je on.

Měla jsem z tohoto takový špatný chvějivý pocit. Stála jsem v areálu, kdy jsem Johannese poprvé uviděla a moc dobře si vybavuji celý ten problém s čipem. Já seděla na tribuně a sledovala, co se bude dole dít. Pejsci pozorně seděli vedle mě.

,,Tady seš!" leknutím jsem nadskočila, když se vedle mě ozval hlas Ivyese. Toho už jsem vlastně taky tak dlouho neviděla. Chan mi akorát říkala, že doma bylo veselo a to o hodně víc, než dřív a i ona díky tomu byla veselejší a její vztah s mamkou se podstatně zlepšil.

,,Ty mi chceš způsobit infarkt, nebo co?" zavrčela jsem hned a prudce vydechovala.

,,Promiň," protočil očima, ,,ale potřebuju pomoct," natočila jsem se k němu i tělem a povytáhla jsem zvídavě obočí. Moc dobře jsem si uvědomovala, že se poprvé v celé historii, kdy jsem na této planetě, děje něco, co jsem nikdy nečekala, že se stane. Ivyes mě žádá o pomoc.

,,Ty," ukázala jsem na něj, ,,potřebuješ pomoct ode mě," otočila jsem prst na sebe, abych se ujistila, že jsem to pochopila správně.

,,Ano," přikývl.

,,Tak povídej," pobídla jsem ho.

,,Plánuji pro Abbey takový překvapení a potřebuju, aby mě někdo zastoupil u čipů," lehce jsem sklopila hlavu, protože mi cukal koutek. Představovala jsem si všechny ty scénáře, kdy Abbey za Ivyesem běžel s koštětem.

,,Na jak dlouho?" podívala jsem se mu do očí nejistě, ,,chtěla bych sledovat Johannese," mnula jsem si ruce a skousla si ret. Otřela jsem si nos a posmrkla.